Tasmánie: Ráj na zemi? ANO

TasmániaTasmániaTasmániaTasmániaTasmániaKlokan, TasmániaWineglass bay, TasmániaTasmániaPerth, TasmániaBurnie, TasmániaJežura, TasmániaDelfíny, Tasmánia

Často se mě kamarádi ptají: „A co je ta nejlepší země, co si kdy navštívil?“ Odpovídám vždy stejně: Tasmánie – část Austrálie. Je to ostrov přibližně stejně velký jako Česká republika, ale žije tam jen půl milionu lidí, jsou tam nádherný pláže s bílým pískem a průzračnou vodou, krásná příroda, plno zvířat, úžasní lidi a hlavně to zatím vůbec není zničeny turismem. Říká se, že nejlepší země byl Nový Zéland před 10ti lety, no a to je Tasmánie teď. 

Jak to začalo?

Po 4 měsících cestování po Austrálii a NZ jsem potřeboval na chvíli se zastavit a vydělat si nejaký ten dolar, hned od začátku sem se soustředil na hledání práce. Začal jsem svou oblíbenou taktikou, prostě sem šel na stopa a začal se ptát lidi po cestě. :) Hned první den sem stopnul staršího pána, a když jsem mu vysvětlil, co dělám a jak cestuju, tak byl tak nadšený, že obvolal par svých kamarádů, jestli nepotřebují někoho plus se mnou zajel na farmu s ovocem zeptat se na práci tam. Nic z toho nevyšlo, ale jeho vstřícnost mi dodala sílu. Ještě ten stejný den jsem pokračoval dál a stopnul jsem si slečnu, co se jela stěhovat. Nadhodil jsem, že rád pomůžu a ona mi naznačila, že stěhování jí dost vyždímalo a že nemá moc peněz. Pohotově jsem řekl, že 10 dolarů na hodinu a oběd mi stačí. Minimální mzda v Aussii je 17, takže se jí to líbilo a souhlasila. Zajeli jsme tedy na oběd, pak jsme 5 hodin uklízeli, stěhovali a čistili její byt, a jelikož jsme to parádně zvládli a byla naprosto nadšená, že tam nemusí být až do rána, pozvala mě ještě na večeři a dostal jsem svých prvních 50 babek. :)
 
Ještě ten stejný den jsem se přesunul do malého městečka Perth (ano, v Tasmánii je taky Perth), kde mi kamionak doporučil místo, kde můžu kempovat. Kampovaní mimo kempy je samozřejmě zakázaný, ale to se mi na Tasmánii taky libí – když po sobě uklidíš, tak tě nechají být a nedělají problémy tam, kde nejsou. Došel jsem tedy dolu k řece a už z dálky sem viděl nataženou hamaku. Jistojistě jiný cestovatel a zamířil sem si to rovnou k němu. Mladý kluk z Anglie. Bylo mu pouhých 19 a už byl 3 roky na cestách – úžasný. Bydlel 2 roky na Islandu a pak se rozhod pro něco teplejšího a vydal se do Aussie. Někdo mu taky doporučil tohle místo. Skočili jsme tedy do vody, pustili si rádio a povídali o cestovaní. Jak tak ležíme u reky, naprostá pohoda… V tu chvíli se před námi vynořil ptakopysk a plaval pár metru před námi, po chviličce zmizel a už jsme ho neviděli.
 
Další den sem se rozhod pro návštěvu národního parku Cradle Mountains a až pak pro hledání práce. Zastávka ve westernovém městečku Sheffield a pak na dvě auta až do Cradle Mountains.
Ten stejný den sem se dostal do Devonportu, kde v parku okolo reky chodili pávy a mezi nimi hopsali wolobíci (malí klokánci). Já jako správný turista sem to procházel s batohem a na něm jsem mel zavěšenou českou vlajku. Zastavili mě dva Češi, co zrovna taky přijeli a v parku vyndali whisky, to je mi náhodička. :)

Tasmánia

Jako by toho dobrodružství bylo málo

Třetí den jsem si stopnul dvě Francouzky a v jejich vanu jsme objeli pár vodopádů, jezer a jiných zastávek. Říkají si Fluffies on the road a na všech místech se fotili v masce králíků. :D
 
Tak a teď už by to chtělo zas nějaký ten dolar, vydal sem se tedy do Coles bay. Místo známé jednou z nejkrásnějších pláží na světě. V Bicheno jsem si stopnul starší paní, která mě jela seznámit s jejími přáteli a zeptala se mi na práci, pak mně nechala kempovat u ní na zahradě, což se mi nechtělo zadarmo a za oplátku jsem ji tam začal dělat zahradníka a každý den jsem si odpracoval. Nabídla mi brigádu na jeden den uklízení v hotelu, juch, zas se zadařilo. Po cestě domů pozdě v noci, měl jsem to asi 5 km, jsem si říkal, že už ani stopovat nebudu, že se projdu. A stejně mi zastavilo auto, doběh jsem a dali jsme se do řeči. Zmínil jsem, odkud jdu a kde bydlím a další otázka mě překvapila: „A pracoval si někdy v restauraci?“ Automatická odpověď „samozřejmě“ a už jsem dostal číslo, ať se další den ozvu, že pro mě může něco mít. Paráda, dostal jsem práci mytí nádobí za 20 babek na hodinu, sen každého cestovatele. :D 
V Coles bay je jeden z nejdražších hotelu na světě, jedna noc tam stoji mezi 1 500 – 2 000 dolary. Jak říkali lidi, co tam pracují, my tady nemáme milionáře, jenom bilionáře.  Hotel měl obrovskou pláž, několik kilometrů dlouhou. Když mě přijel navštívit mladý Angličan, kterého jsem potkal první den, napadlo nás, co kempovat na této pláži a mít naprosto stejný výhled jako z hotelu, jen zadarmo? Zabydleli jsme se tedy tam, chodili jsme rybařit – nikdy jsme nic nechytli, ale já aspoň nosil pivka z práce. :D
 
Když jsem měl den volna, rozhodly jsme se vydat na tu „superznámou“ pláž. Znal jsem pláže ze Zélandu, Kanarských, Kypru, Havaje, USA a dalších… Říkal jsem si, přece nemůže být až tak lepší. A ono ano, nádherně průzračná voda, naprosto bílý písek a studená voda. Skočil jsem do vody a pokračoval parkem, kde běhali klokánci a zpátky na parkovišti bylo několik malých ochočených wolobů, který se nechali podrbat a dat si selfíčko. :D
 

Tak pokračovala má Tasmánie a pomalu se blížil poslední den

Doufám, že poslední den bude něčím zvláštní. Štěstí se musí jít naproti, rozhodli jsme se s Anglánem dostopovat na pláž, kde se dají vidět delfíni. Už bylo pozdě v noci a my se nedostali, kam jsme chtěli, ale mlady pár nás hodil na kemp, který je zadarmo. Anglán se na mě podíval a říkal, stačí tady? Na delfíny dojedeme zítra. Zapřemýšlel jsem a řekl jsem, že ne, dostopujem i v noci. Delfíny můžeš vidět, když vychází slunce, pak už je šance mala. Vyrazili jsme tedy ještě zkusit stopa. První auto a až tam, kam jsme chtěli a ještě jsme po cestě viděli pštrosa, juch. Pozdě v noci jsme našli místo na kampovaní a nastavil jsem budíka na 4:30 ráno. Další den jsem ten budík opravdu nesnášel, probudil sem Anglána a on že bude ještě hoďku spát a že pak přijde. Ok, já ale jdu. Přišel jsem na pláž a pozoroval krásný východ slunce a vtom par desítek metru přede mnou začali ty delfíni opravdu skákat. Jen se přesouvali, tak nebyl čas se jít s nimi koupat, ale ten pohled byl dokonalý. Pak sem se procházel po pláži a různě jsem naháněl cvokánky, abych si udělal fotku pláž + vlny + cvokani… Což se mi nepodařilo, tak jak jsem úplně chtěl, ale pár hodin jsem se dobře zabavil. Po cestě zpátky jsem akorát viděl delfíny znova, vraceli se tam odkad připluli. Přišel jsem ke stanu a Anglán ještě spal. Probudil jsem ho, řekl jsem mu, že jsem viděl delfíny 2x, to ho naštvalo a mohli jsme jet dál.  Stopli jsme 3 krásny Francouzky, který jeli celou cestu až tam, kam jsem potřeboval - na letiště. Paráda! Anglán se odpojil a jel svou cestou a mi jeli na pláž. Voda byla hrozně studená. Říkám: „Když mi půjčíš GoPro, tak do ty vody skočím,“ souhlasili a já se rozběh potápět. Najedli jsme se na pláži a já že jim ukážu krásný místo po cestě a zastavili jsme se zase v Perthu – tam, kde sem kempoval první den. Na stromu ve výšce asi 5ti metrů nad řekou byl zavěšený provaz na zhoupnutí se do vody. Hned jsem vylez nahoru a vyzkoušel to. Všechno krásně vycházelo, přesunul jsem se na letiště. Po cestě do letadla jsem se usmál a říkám si „díky Tasmánie“.
 
Něco málo z mé cestovatelské historie:
• 1/2 roku v Turecku
• 1 rok na Novém Zélandu
• 1 rok cesta kolem světa
• 1/2 roku v Austrálii a Tasmánii
• A v současné době jedu svoji druhou cestu kolem světa (zdravím z Nicaraguy :) )
• Celkový počet navštívených zemí: 41
• Počet zemí, v kterých jsem pracoval: 8
• Nastopováno více jak 66 000 km ve 28 zemích světa a 21 státech v USA
 
Pokud vás můj způsob cestovaní zaujal, kouknete na můj blog: www.facebook.com/slavektravelblog.

Čítajte ďalej

Čierna Hora zostáva stále bokom od hlavných turistických trás. Ponúka však množstvo nádherných miest  za veľmi nízke ceny. Táto krajina je od nás vzdialená naozaj len kúsok a  bezpochyby...
 
Keď som sa nad tým zamyslel, bolo mi až nepochopiteľné, ako je možne že Vlkolínec mi tak dlho unikal. Unikal v tom zmysle, že som tam až donedávna nebol. Vlkolínec zrejme netreba nijako zvlášť...
 
Lipno nad Vltavou je malebné místo na břehu lipenského jezera, kde je dobře hlavně rodinám s dětmi. Jezdí sem za společným odpočinkem, láká je tu koupání, cyklistika i spousta dalších možností...
 
Legenda Z+H
Druhá cesta inženýrů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky vede tentokrát přes Blízký východ, monzunovou Asii, Indonésii, Japonsko a asijskou část bývalého Sovětského svazu. Dvojice legendárních...
 
Ubytovacie zariadenie " Pod Guglom " sa nachádza v južnej oblasti Slovenského raja - Hnileckej doline - v prekrásnej časti obce Mlynky - Prostredný Hámor. Situovaný je na okraji obce pod lesom,...
 

GPS poloha

Diskusia