IT odborník z moravského Hlučína je na ceste stopom okolo sveta

Precestoval Európu. Až prišiel do Maroka. Vtedy si uvedomil, že to čo dovtedy videl je vlastne nuda a skutočný svet je až “tam ďalej”. Pavel Klega (30) sa rozhodol, že pôjde stopom okolo sveta. IT odborník z moravského Hlučína je na ceste od augusta 2014 a už teraz vie, že pôvodný plán stráviť na ceste tri roky sa natiahne minimálne na päť. Teší sa z toho. A ak cestu úspešne dokončí, bude vôbec prvým Čechom, ktorému sa ničo takéto podarilo. 

Kde práve si?

Právě se nacházím v Dahabu na Sinaji.

V ktorej časti tvojej cesty okolo svete to je?

Zatím jsem urazil poměrně malou část cesty, takže tuším, že tak v jedné desetině.

Čo všetko si už precestoval?

Procestoval jsem už 21 zemí. Za dva měsíce jsem projel Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu, Černou Horu, Albánii, Kosovo, Srbsko, Makedonii, Řecko a Bulharsko. Přes Turecko jsem se dostal na Kavkaz a tam jsem objevoval Gruzii, Abcházii a Arménii. Iránem jsem vstoupil na blízký východ a dále projel Kuvajt, Jordánsko, Izrael a teď jsem v Egyptě.

Naplánovať si do detailu cestu okolo sveta stopom je zrejme nemožné. Plánovať si však musel. Čo to zahŕňalo a ako dlho to trvalo?

Na cestu jsem se připravoval zhruba rok. Během té doby jsem se snažil cestu naplánovat a ale čím víc jsem jsem věděl tím víc jsem viděl, že je to opravdu nemožné.

Prečo práve stopom?

Stop mě obrovsky baví. Zprostředkovává mi bezprostřední kontakt s místníma lidma, žiju díky němu v přítomnosti, přináší mi dobrodružstí, je to pro mě výzva a navíc je to zadarmo.

Zaujalo ma, že chceš stopovať aj lode. Nebude to asi rovnaké ako s autami?!

Zatím jsem jel po souši, takže se na to ještě nedostalo. Nicméně člověk přijde to přístavu, promluví se všemi namořníky a musí jim prodat něco, co umí, aby ho za to vzali přes oceán.

Tvojím cieľom nie ísť okolo sveta “po obvode”, ale ísť okolo sveta a spoznať ho. Podľa čoho si vyberáš, že v tejto krajine zostanem tak a tak dlho, v inej zasa kratšie, dlhšie?

Většinou využívám maximální délku víza. Prve většinou zemi poznávám a vše dokumnetuji. Potom sednu za počítáč a všechen materiál se znažím zpracovat.

Chceš navštíviť všetky krajiny sveta?

Jééé, no to bych moc rád. Aspoň většinu. Nemám to však na počet. Některé zěmě jsou pouze malé ostrovy někde ve francouzské polynésii. Pro mě je daleko zajímavější poznat většinu národů, kterých třeba v geografický rozlehlém Iránu žije nejméně 5.

Vydať sa cesto okolo sveta na niekoľko rokov, to ti zmení život o 180 stupňov. Zaujímalo by ma, ale či už navždy. Vieš si predstaviť, že sa po ceste vrátiš do bežného stereotypu?

No řekl bych, že o 360 a možná ještě víc. Našel jsem to, co mě obrovský baví a tím dokumentování mých cest. I když se jednou někde usadím, tak pořád budu v pohybu ať už cestovat nebo zpacovávat získaný materiál, což mě bude neustale naplňovat, takže vím, že zmiňovaný stereotyp nenastane :)

V príbehoch spomínaš lokálnych kamarátov. Dal by sa bez nich realizovať takýto projekt? Do akej miery sú nevyhnutní?

Takovýto projekt by bez nich určitě zrealizovat nešel, protože právě o nich ten projekt je. Samozdřejmě, že mě na mých cestách i zajímá příroda nebo kulturní památky ale hlavním cílem je žít s místníma lidma a tím poznat jejich kulturu a zvyklosti.

Cestovanie človeka veľa naučí. Čo najzásadnejšie naučilo teba?

Ano učí. Občas jsem šel opravdu na dřen. Naučil jsem se milovat a vážit si sebe sama. Naučil jsem bezpodmínečně příjímat a dávat. Naučil jsem se věci nehodonit ale příjimat takové jaké jsou a jsem za to všechno moc vděčný.

V jednom rozhovore si povedal, že si minimalista a ťaháš so sebou minimum vecí, no zároveň množstvo techniky. Laptom, foťáky, baterky, kamery… Absolútne tomu rozumiem, len ma napadá či sa pre tieto výdobytky modernej doby trošku nevytráca kúzlo objavovania nového. Vieš prídeš na miesto, ktoré ťa dostane a miesto toho aby si poriadne nasal atmosféru tasíš foťák alebo kameru…

Toto je super otázka a moc za ní děkuji. Toto jsem dlouho v sobě řěšil a zkoušel všechno možné. Teďka má u mě na prvním místě právě to objevování nového. Jakmile nasaju všechno, co potřebuji, tak příjde ta fáze, kdy mám potřebu vytáhnou foťák a začít vše co jsem prožil, viděl, cítil a jedl dokumentovat. Dlouho dobu jsem se učil vycítit, kdy je ten pravý okamžik, abych tasil to zdrcadlo, což se nedá naučit přes noc.  

Iránske dobrodružstvo bolo z tých vypätejších, čo sa stalo?

Ano, to stálo hodně slz. V Íránu se mi nepodařilo napotřetí prodloužit vízum a tak jsem místo něj dostal 48 hodin na opuštění islámské republiky. Měl jsem však před sebou 1000 kilometrů dlouhou cestu do jihoíránského přístavního města Khorramshahr, odkud jsem se chtěl dostat přes jižní Irák do Kuvajtu. Irácký konzulát mi však odmítl vydat vízum a já se ocitnul v zemi nelegálně. Hrozilo, že bych se musel vrátit do Teheránu, kde by mě policie zatkla, vyšetřovala a podezřívala ze špionáže. V lepším případě by mě asi deportovali a horší případ jsem si nedokázal představit. Když jsem si to tehdy všechno uvědomil, tak jsem tam brečel jako malý kluk ze strachu, co se mnou bude. Zjistil, jsem že z Khorramshahru plují lodě přímo do Kuvajtu. Při hledání lodní společnosti jsem se na ulici setkal s mladým Íráncem, který mě pozval k sobě domů a pomohl mi uplatit policejního kapitána, aby mi prodloužili vízum a já tak mohl bez problémů opustit íránské teritorium.

Stalo sa ti aj niečo nebezpečnejšie?

Když jsem v Indonésii plaval na ostrov Menjangan. Večer jsem doplaval na opuštěnou plášť, obklopenou džunglí. Bylo zrovna odobí dešťu a byly tam milióny komáru, kteří na mě hned naskákali. Hned jsem se namazal citronelovým olejem, který mi však došel a po hodině k mému překvapení přestal učinkovat. Myslel jsem, že mě tu chvíli komáři ubodají k smrti.

Aby sme však neboli negatívni a nedajbože nestrašili ľudí. Tvoj najkrajší zážitok z ciest?

Těch je mnoho a těžko říct který je nej. Obrovsky mě třeba hřálo na srdci, když jsem šel poprvé do džungle na Bali, byl to nepopsatelný pocit štěstí.

Tvojou záľubou je tiež gastronómia. Bolo tomu tak aj pred cestovaním alebo to prišlo až na cestách?

Už před cestováním jsem se tešil radosti z vaření.

Máš jedlo, ktoré si spoznal vo svete a doslova sa doň zamiloval?

Ano. Já naprosto propadl Humusu, což je pokrm z vařené cizrny. Humus je nejenom velmi chutný ale taky zdravý a proto bych si dokázal představit ho jíst do smrti.

A čo nejaké bizarné gastro zážitky?

V Tiraně jsem vyzkoušel ovčí hlavu. Masa na ní moc nebylo takže došlo i na oči a nebo třeba mozeček.

Cestovanie je spájané so slobodou. Ako vnímaš ju ty? 

Naprosto. Svoboda je pro můj život totálně klíčová a moc si jí užívám. Je pro mě duležitá i v mé tvorbě, protože jedině tak dokážu vše tvořit ze srdce z láskou. 

Cítiš sa slobodný?

Ano, rozhodně.

Jeden slovenský bloger cestovateľ na svojom FB koncom minulého roku prekvapil, tým že “aj keď sa to zdá nemožné, aj cestovanie môže liezť krkom. Dávam si teraz na pár mesiacov pauzu.” Ako si na tom? Mal si toho už plné zuby, prípadne ťa napadlo, že by takýto moment mohol prísť?

Ano určitě. Cestovaní se může znechutít. Člověk je neustále v pohybu a musí vstřebávat mnoho nový vjemů, dojmů, jazyku a poznávát mnoho lidí, což je moc zábavné ale také vysilující, když je toho nadmíru. Každy cestovatel, včetně mě se chce občas někam schovat a nikam se ani nehnout. Já aktivní cestování střídám s aktivním zpracováváním natočeneho materiálu. Takhle si v tom všem vytvářím harmonii a funguje mi to.

Veľmi častou otázkou na cestovateľov je ako financujú svoje dobrodružstvá. Takže ako? A koľko ťa to stálo? Vieš povedať na čo najviac míňaš a naopak na čo najmenej? 

Vyjížděl jsem se 200 000 korunami. Našetřil jsem si je z výplaty ze zaměstnání, vybral stavebko, nějaké věcii prodal a taky se mi podařilo vybrat peníze ve veřejné sbírce Hithit. Nejvíce stáli investice to nových foťáku a outdoor vybavení. Nejméně potom jídlo a transport ten byl pochopitelně zadarmo :)

Keď sme pri peniazoch. Ako riešiš ubytovanie? Ak je cenovo výhodný hotel spíš aj v ňom, či si striktne zástanca hostelov, spania u miestnych prípadne pod širákom?

Jsem otevřený všemu, co přijde ale je pravda, že v hotelu jsem spal pouze tehdy, když mi ho někdo zaplatil. Moc rád spím pod šírakem nebo u lidí z toho mám ty nej zažitky a když pořebuji udělat nějakou práci, tak si zaplatím nějaký ten hostel.

Dostala ťa filmárčina. Dokonca je tvojou vášňou. Ako na to prišlo?

Vůbec první snímek jsem natáčel do firemní soutěže a tehdy se to zlomilo. Potom jsem začal videem dokumentovat mé cesty až jsem tomu nakonec propadnul. Do toho se nákupem zrcadlovky stala vášen i pro fotografii, která tak nějak s tím videem souvisí.  

A čo tvoje plány v tomto smere? Niekde si povedal, že by si to rád dotiahol do National Geographic.

Ano natáčet a fotit pro NG by byla pocta. Ale to je jěstě přede mnou obrovský kus cesty. 

Áziu si nechávaš až na koniec svojej cesty. Prečo?

Tak jak vítr fouká z východu na západ a jak já chci stopovat lodě, tak pojedu prve Afriku, poté Ameriku a nakonec Asii. Jiný důvod v tom není.

Veľa cestovateľov dobrodruhov sa vyhýba tým najprefláknutejším cestovateľským miestam. Alebo im venujú len minimálnu pozornosť. Ako to máš ty? Tiež sa radšej túlaš v neturistických uličkách alebo v prírode, či nepohrdneš napríklad aj Big Benom alebo Koloseom v Ríme?

Ano mám to přesně, tak jak píšeš. Nicméně nelze říci, že bych jimi naprosto pohrdal. Třeba taková návštěva skalnního města Petry se stala nevšední, když jsem uplatil beduína, aby mi do ní ukázal cestu zadními vrátky. Nejenom, že jsem ušetřil ale on tak aspoň měl na krmivo pro svého oslíka.

Tvoje najbližšie plány?

Jakmile načerpám dostatek sil, budu pokračovat ve stopování kolem Afriky. Mezi nejbližší destinace bude patřit Sudán, Etiopie, Keňa nebo třeba Uganda, na které se už moc, moc těším!
 
Dobrodružnú cestu Pavla Klega môžete sledovať na jeho fabcebookovom profile fb.me/PavelKlegaA alebo na blogu www.hitcharoundworld.com