Nejsem si zcela jist, zda slovo „nový“ je zde na správném místě, neboť dobrovolnická organizace WWOOF existuje již mnoho let. Možná ne příliš dlouho je však známá Čechům. Sám jsem se o ní dozvěděl teprve nedávno, což mě trochu mrzí, protože vědět o ní dříve, už dávno bych byl wwooferem. Co vlastně WWOOFING znamená? Spousta čtenářů tohoto článku si teď řekne, že vysvětlování samotného pojmu je jako nošení dříví do lesa, avšak určitě zde budou i tací, kteří o wwoofingu slyší zcela poprvé.
WWOOF /World wide opportunities on organic farms/ je síť spojující ekologické farmy po celém světě, které hledají dobrovolníky na krátkodobou i dlouhodobou výpomoc. Kromě menších ekologických farem se jedná také o rodinná hospodářství či zahradnictví. Jako wwoofeři můžete někdy pomáhat třeba i na hradě. S wwoofingem také souvisí pojem permakultura, tedy koncepce přístupu k zemědělství, přírodě a životnímu prostředí, jež usiluje o trvalou udržitelnost a regeneraci přírodních zdrojů.
WWOOF vznikl ve Velké Británii před 40ti lety. Právě tato země byla i mojí první destinací kam jsem jako wwoofer zamířil. Konkrétně to bylo Skotsko, země která právě tou dobou usilovala o svou nezávislost. Mně se tam však povedlo získat nezávislost dosti jednoduše. Jednoho slunečného dne, si mě u vodopádů Falls of Dochart vyzvedla hospodyně Sue, z Tombreck farmy, kde jsem měl domluvený dvoutýdenní pobyt jako wwoofer. Tato menší ekologická farma leží pod horou Ben Lawers ve středním Skotsku a příléhá ke stejnojmenné přírodní rezervaci. Se Sue jsme vyjeli vysoko k horám a už když jsem se cestou kochal pohledem na zelené pláně Skotské vysočiny, začal jsem cítit zvláštní pocit svobody a nezávislosti. Tombreck farma je dnes již téměř legendou, o které je krátká zmínka i na anglické wikipedii. Do jisté míry je skanzenem zemědělského způsobu obživy v okolí jezera Loch tay, který dnes již vystřídal turismus. Sídlí zde komunita zajímavých alternativně laděných lidí, pro něž farma tvoří spíše potěšení a doplněk jejich obživy. Mnozí z nich mají svá povolání, za kterým každý den dojíždějí. Ovšem zdejší starousedlíci Tober a Sue se živí tím, co vypěstují a prodají v jejich farm shopu. Na farmě mají i obchod s biopotravinami, který jim zajišťuje jisté finanční příjmy. Potkat zde můžeme i pracujícího muže v kiltu. Součástí areálu Tombreck farmy je také velké dřevěné stavení zvané Big Shed, ve kterém se pořádají různé kulturní akce, workshopy, a najdeme zde i velkou kuchyni ve které se někdy zpracovávají suroviny, které farma dává. Jedna z obyvatelek komunity má v Big shedu dokonce i své masérské studio.
Wwoofeři zde bydlí v nepojízdném „static karavanu“, což je na batůžkářské podmínky poměrně solidní ubytování. Když jsme se Sue dorazili na farmu, hned jsem ucítil pocit jedinečné svobody a nespoutanosti, neboť jsem se ocitl v úplně jiném světě, o kterém bych ani nevěřil, že dnes může existovat. Celé prostředí farmy a atmosféra, která z něho sálá mi připadalo jako něco mezi šedesátými lety a prvorepublikovým venkovem v Československu.
Území farmy zabírá 97 hektarů a rozprostírá se po svahu, který je z části pokryt pastvinami a z části lesem. Na pastvinách se volně pasou ovce a dva mladí koně Jackson a Milly. V lesíku je zřízen přírodní výběh pro novozélandská prasata. Projdeme-li skrze les, dostaneme se dolů, ke břehu obrovského jezera Loch Tay. V něm si můžeme zaplavat, nebo i svézt na kánoi, které si zde wwoofeři mohou půjčit. Skoro všechna zvířata tu žijí volně, „polodivoce“ i slepice se odpoledne vypouštějí na širé louky…
Ráno vstát, otevřít dveře karavanu před kterými už na vás čeká bearded kolie Tomper, který si hned chce s vámi hrát. Ke snídani sníst pořádnou porci poridge a pak pěšky vyrazit do údolí na brambory. Poklidným tempem nakopat brambory, vynést je na zádech nahoru a udělat z nich Skotům českou večeři v podobě bramboráků. Pocity jaké jsem zde zažíval se těžko popisují slovy. Prostředí ve kterém jsem pracoval, jsem si tak zamiloval, že jsem ani neřešil skutečnost, že za práci nedostávám žádné peníze. Žil jsem na plno přítomnosti a ani jsem neřešil čas, klidně jsem pracoval i déle než 6 hodin, jak mají wwoofeři v pravidlech. Byl jsem naprosto spokojen s odměnou v podobě výborných domácích jídel, připravovaných převážně ze surovin vypěstovaných na místní farmě. V podvečer, kdy už bylo dávno po mé pracovní době jsem šel klidně i dobrovolně nakrmit prasata, neboť jsem si krásně užíval procházku při západu slunce mezi ovcemi na pastvinách. Ani jsem netušil, že je ve Skotsku o wwoofing tak obrovský zájem, že když jsem kontaktoval cca 40 farem, tak mi pouze asi 7 odpovědělo, že mají místo. I na Tombreck farmě jsem díky velkému zájmu jiných wwooferů mohl zůstat jen čtrnáct dní, neboť další dva týdny už měl zamluvené wwoofer z Kanady.
WWOOFING jako subkultura?
Wwoofeři bývají nejčastěji studenti, kteří vytáhnou paty do světa v době jejich prázdnin a poté se zase vrátí do školy. Při svých toulkách světem jsem však potkal i dobrodruhy, kteří se rozhodnou na čas zcela vystoupit ze standartního života v civilizaci, nezávisle cestují a živí se právě dobrovolnickými pracemi které hledají třeba přes WWOOF. Setkal jsem se i s přirovnáním wwooferů a lidí žijících v permakulturních hospodářstvích ke squatterům či hippies. Wwoofeři však třeba na rozdíl od některých „skalních šedesátníků“ nechtějí jenom sledovat a užívat si, ale také pracovat. U wwoofingu je potřeba i jistá zodpovědnost. Nezodpovědný wwoofer je docela problém, což zažili i na Tombreck farmě, kdy jim prý jeden z mých „předchůdců“ zapomněl zavřít kachny a v noci je roztrhala liška. Wwoofeři podobně jako jiné k nim přirovnávané subkultury často kritizují konzumní styl života a snaží se najít alternativní cestu jak z něho ven, avšak neštítí se fyzické práce. Otázkou však zůstává, jak by wwoofeři obstáli v předkonzumní společnosti, neboť podle pravidel wwoofingu se má běžně pracovat jenom 6 hodin denně. Dřív když lidé museli tvrdě dřít na svých zemědělských usedlostech, které byly jejich hlavní a jedinou obživou, by možná těžko brali nějaké wwoofery na šestihodinovou výpomoc. WWOOFING je však inspirativní součástí postkonzumní ekologické společnosti, kterou pomáhá utvářet a zajímavým řešením úniku od každodenního spěchu civilizace. Hlavně je také ideálním způsobem levného cestování pro mladé lidi. Cesta do světa skrze WWOOF nám může posloužit i jako odrazový můstek pro život v zahraničí. Můžeme se pozvolna seznamovat s novou zemí a od lidí u kterých sloužíme jako dobrovolníci třeba získat kontakty na práce placené. Také já jsem si ve Skotsku po několika týdnech dobrovolnické práce našel práci placenou a vydělal si své první velké peníze.
WWOOFING jako rekreace?
Ano, mnohdy vás farmáři ke kterým přijedete wwoofovat budou brát jako rekreanty. Tuto zkušenost jsem měl na své další stanici ve Skotsku, v městečku Campbeltown na poloostrově Kintare . Starý mládenec David zde na západním pobřeží Skotska chová krávy plemena Aberdeen Angus na maso a žije v několikageneračním domě úplně sám. Wwoofery má tak trochu místo svých dětí a já jsem se stal také jedním z nich. Tento svérázný samorost mě bral čistě jako rekreanta, pořád se staral aby práce, které mám dělat mi vyhovovaly a abych byl u něho spokojený jako na dovolené. Vozil mě po okolí na výlety, vzal mě na večeři do několika noblesních restauraci ve městě, zkrátka se o mě občas staral jako o vlastního syna. Přede mnou u něho prý wwoofovala velká fotbalová fanynka z Německa a on jenom kvůli ní koupil domů televizi aby mohla sledovat zápasy mistrovství světa. Na této farmě jsem dělal více druhů práce, třeba zahradničení, prořezávání lesíku, ale také jsem se občas trochu točil kolem krav, které se zde pasou na rozsálých zelených pastvinách.
Wwoofeři jako levná pracovní síla?
Také jsem se setkal s upozorněním na to, že farmáři někdy zneužívají wwoofingu jako náboru levné pracovní síly. Když jsem z Campbeltownu zamířil na sever Skotska, na jedno rodinné hospodářství blízko městečka Inverness, neměl jsem příliš moc zajímavou práci. Týden jsem musel každý den pořád dokola plet louku. Líbí se mi, že místní hospodáři se snaží likvidovat pryskyřník ekologicky, ale když ho má člověk den co den trhat a ještě k tomu se zlomeným prstem na levé ruce, tak toho má brzy plné zuby. Zde by si člověk mohl myslet, že ho farmář zneužívá. Tahle rodina se však ke mně jinak chovala celkem hezky. Dokonce mě vzali na hudební festival do Inverness, kde jsem měl tu čest si díky nim zadarmo poslechnout jednu z legend britské hudby, Walešského zpěváka Toma Jonese. Na jejich farmičce holt zrovna nebyla jiná zajímavá práce než ručně zbavovat jejich louku pryskyřníku.
WWOOFING ve Skotsku mi přinesl nezapomenutelné zážitky, jedinečné možnosti poznat alternativní způsob života tak trochu mimo civilizaci. Ano, zde je na správném místě termín „tak trochu“ neboť farmy na kterých jsem pracoval leží třeba trochu dál od civilizace, ale jsou s ní v každodenním kontaktu. Skotsko je země oplývající nádhernou krajinou plnou všech odstínů zelené barvy. Skrze wwoofing a fyzickou práci jsem si zde našel nádherné propojení s touto přírodou. Jsem rád, že jsem dokázal vnímat i hodnoty, které spousta lidí v mém okolí nevnímá. Hodnoty, které se těžko popisují slovy. Ve Skotsku jsem podnikl také spoustu výletů, při kterých jsem navštívil překrásná místa jako Isle of Skye, Glencoe, Ben Nevis, Blair Castle či Loch Lomond. Avšak to na co budu ze Skotska celý život nejvíce vzpomínat jsou zážitky z wwoofování. Svou další cestu přes wwoofing již plánuji uskutečnit do nějaké vzdálenější, exotické země.