V Evropě je mnoho států, ale přiznejme si upřímně, kdo z nás někdy slyšel něco více o Moldavsku? Nebo ještě jinak. Víme vůbec, kde je na mapě? Sami se často zlobíme, když třeba Američan neví, kde leží naše země, ale sami to máme kolikrát podobně.
Moldavsko je nevelká a nepříliš známá země ve východní části Evropy. Pokud si někdy dáte tu práci a podíváte se do mapy, uvidíte následující. Republika je doslova vtěsnána mezi dva větší sousedy, Rumunsko a Ukrajinu, bez přístupu k moři. Dvě velké řeky, Prut a Dněstr, ohraničují nekončící rovinu, ze které občas vyrůstají malé kopce. Určitě se v Evropě dají nalézt hezčí kouty, přesto není od věci se do bývalé svazové republiky vypravit. Už jenom proto, že si poté sami začneme vážit toho, co máme doma.
Když se zavede řeč tímto směrem, je patrná nerozhodnost diskutujících v terminologii. Moldávie a nebo Moldavsko? Dokonce i redaktoři v televizních zpravodajstvích o tom nemají dodnes jasno. Historicky byla východní část dnešního Rumunska a dnešní Moldavsko zvána Moldávií. Dnes se tento termín uchoval již pouze pro výše zmíněnou východní oblast Rumunska, kdežto samostatná republika na východ od ní se jmenuje Moldavsko. Prostě a jednoduše se v českém jazyce ustálil termín Moldavsko, který je dobré dodržovat.
Vinné sklepy nedaleko hlavního města
Zřejmě nejznámější komoditou, kterou se Moldavané mohou pochlubit, je víno. O kvalitě místních produktů se referuje kladně i záporně, to ovšem ponechme stranou. Naopak určitě stojí za povšimnutí unikátní komplex vinařských sklepů ve vesničce Cricova několik kilometrů severně od hlavního města Kišiněva.
Chodby jsou dlouhé podle některých údajů až 150 kilometrů a již ve středověku se využívaly k těžbě vápence pro stavbu nedalekého Kišiněva. Od poloviny dvacátého století se v nich skladuje víno a místní druh šampaňského. V areálu je také výrobní linka a reprezentativní prostory, ve kterých slavil narozeniny i stále nekončící ruský prezident Vladimir Putin. Například návštěva místních toalet je skutečným zážitkem. Pozlacené baterie, hudba a luxusní záchody působí jako z jiného světa, když si člověk představí, jak to vypadá ve zbytku země. Rozdíl bohatí-chudí je v Moldavsku velmi citelný. Nejlepším dopravním spojením, pokud nemáte vlastní auto, je vlak do rumunského Brašova a dále autobus přes Iasi do Kišiněva. Města, které přestože nesmazatelně nese punc Sovětského svazu, je plné zelených parků, zajímavých muzeí a občas se dá nalézt i příjemná restaurace.
Centru metropole vévodí dva parky, které protíná hlavní třída. V její blízkosti je prezidentský palác a vládní budovy, stejně jako moldavský vítězný oblouk nebo oblíbený květinový trh.
Všudypřítomní policisté a zákaz focení administrativních budov ale jasně dává vzpomenout, že jsme v bývalé svazové republice. Přesto se návštěvník nesmí nechat odradit a vyrazit například do historického muzea, jehož prohlídka je zakončena monumentálním dioramatem z konce druhé světové války. Pokud dostanete hlad či žízeň, je k výběru hodně restaurací, některé z nich velmi kvalitní. Co ovšem kvalitu postrádá je personál, který se jedním slovem dá označit za protivný. Když se ale dlouho hledá, lze najít i usměvavé číšníky a číšnice, je jich ovšem poskrovnu. Celkově zanechává hlavní moldavské město dojem ve stylu, mohlo by zde být i hůře.
Separatisté a autonomní region
Zajímavostí, která je o Moldavsku více méně známá, je separatistický region Podněstří. Jeho jednostranně vyhlášená samostatnost je dědictvím silné rusifikace, která v úzkém území na východ od řeky Dněstr panovala. Současný prezident, který před rokem nahradil Rusa Igora Nikolajeviče Smirnova, je ukrajinské národnosti. Jmenuje se Jevgenij Vasiljevič Ševčuk. Už jenom z těchto indicijí je patrné, odkud vítr vane. V Podněstří jsou všude viditelné benzinové stanice Sheriff, které jsou vlastnicky svázané s rodinou bývalého prezidenta Smirnova. Mimo jiné sponzorují místní fotbalový klub, který byl v evropských pohárech schopen vyřadil jak pražskou Slavii, tak Spartu. Sochy Lenina a rudé hvězdy v hlavním městě Tiraspolu pouze dotvářejí charakter této krajiny.
V jižních částech země se nachází autonomní oblast Gagauzsko skládající se z největšího města Comrat a několika menších roztroušených regionů. Gagauzové, kteří tvoří většinu zdejšího obyvatelstva jsou turkitského původu. Právě v jižních krajích země nalezneme také vesnici Huluboia, neboli česky Holubinka. Dodnes zde žijí potomci českých přesídlenců z Ukrajiny. Nejedná se o tak známou lokalitu, jako je rumunský Banát, přesto si i sem pomalu nacházejí cestu čeští turisté a první cestovní kanceláře. Ubytování je možné v místní základní škole.
Proč se v Moldavsku lidé nesmějí?
Při kontaktu s mladými Moldavany zjistíte, že jejich největší touhou je opustit rodnou zemi. Ekonomicky slabé prostředí spojené s všudypřítomnou korupcí nedává příliš nadějí na lepší život. Proto se mladí učí cizí jazyky, především angličtinu, a vyrážejí do zahraničí. Přesto většinou nemají v úmyslu tam zůstat navždy. „Mám v plánu vydělat peníze a za pár let se domů vrátit“ zní nejčastější představa o nejbližší budoucnosti v zahraničí u velké části mladých Moldavanů.
Při jedné mé návštěvě Moldavska se můj kamarád zeptal. „Proč se v Moldavsku lidé nesmějí?“ Ve skutečnosti řekl v Moldávii, ale to je vedlejší. Uvědomil jsem si, že na této informaci je skutečně něco pravdy. Otázkou zůstává, proč je tomu tak. Jedná se o dědictví SSSR? Nebo si své úsměvy schovávají pouze pro své blízké? Snaží se být za každé situaci vážní, anebo to díky svému životu zapomněli? Nevím, vydejte ses tam a najděte si odpověď sami.
