Zimní Skotsko

Skotsko bylo pro mě vždy velkým pojmem. Země s fascinující historií, nádherná divoká a civilizací neposkvrněná příroda či skotské dudy, které mi svým zvukem vždy vyvolávají příjemné mrazení v zádech. Prostě země, kterou jsem jako fotograf krajinář musel navštívit.

Jelikož už mnoho let pořádám fotografické kurzy v zemích blízkých i vzdálených, rozhodl jsem se, že se o tento nevšední fotografický zážitek podělím i s ostatními a do země drsné přírody a o to jemnější whiskey - Skotska, pojedeme jako skupina. Odvážným počinem však byla volba termínu, který jsem proti všem radám v průvodcích a zkušenostem cestovatelů zvolil na konec ledna. Ale jak se později ukázalo z fotografického hlediska to byla volba skoro ideální.

Po příjezdu na ostrovy nás čekalo přesně takové počasí, kterého jsme se obávali nejvíc. Nízká oblačnost a mraky nacucané vodou. Nálada se ale zlepšila už po několika hodinách, kdy cestou na sever se obloha roztrhala a slunce ozářilo překvapivě svěže zelenou krajinu. První zastávkou se staly asi nejkrásnější anglické hory v oblasti Lake District, které sice nedosahují zavratných nadmořských výšek (nejvyšší hora Scafell Pike – 978m.n.m.), ale svou mohutností překonají i Krkonoše. O tom, že nadmořská výška opravdu nehraje roli jsme se později přesvědčili i v samotném Skotsku, kde 1000m vysoké hory rostou skoro kolmo z moře a člověk má pocit, že se nachází v pravých velehorách.

Jezírko Blea Tarn

Naším cílem bylo malé jezírko Blea Tarn hluboko v skotskýchhorách. Jelikož předešlý týden silně sněžilo a mrzlo,  byly hory ještě pokryty zbytky sněhu a na jezeře dokonce zůstaly ještě ledové kry, které dodali fotkám zajímavý prvek.

Další den už však počasí příliš nepřálo a proto jsme se plynule přesunuli až do oblasti Rannoch moor. Místo, od kterého jsem si hodně sliboval, nabízelo nepřeberné množství kompozic. Obrovská planina ze všech stran obklopená vysokými horami, plná větších či menších jezer, řek a potoků a hlavně věčně podmáčených vřesovišť nás však přivítala počasím přímo pekelným. Nízké těžké mraky, ze kterých se doslova valila voda, jako z protržené přehrady. I samotná jízda autem byla velice obtížná, protože ze silnice se stala jedna obrovská řeka, která zakryla i krajnice. Voda však nebyla takovým problémem jako vítr. Podle varování ve zprávách dosahoval v nárazech až 180km/h, což činilo pohyb mimo auto skoro nemožným a i samotné kymácení naší vysoké dodávky na hranici převrácení vyvolávalo stavy blízké mořské nemoci. Zastavil jsem na vytipovaném místě a jelikož se již blížil večer, neúprosně se vkrádala myšlenka na to, jak proboha v tomto počasí rozděláme stany.

Během 20 vteřin se však stalo něco naprosto neočekávaného. Vítr roztrhl mraky a nám se naskytl pohled na nádhernou scenérii utopenou do fialového západového světla. Vítr nevítr jsme všichni vyběhli ven a prakticky po čtyřech dolezli alespoň na kraj silnice a zkoušeli atmosféru zachytit. I když jsme měli stativy 10cm nad zemí a klečeli na nich, v takto extrémních podmínkách prostě ostrá fotka vzniknout nemohla, přesto to byl nezapomenutelný zážit. Naštěstí jsme se na stejné místo vrátili ještě cestou zpět, kdy už počasí přálo více.

Následující dny se nesly ve velmi podobném duchu. Zamračená obloha s přeháňkami a silný vítr, který dával mrakům nebývalou rychlost, činily z focení opravdové dobrodružství. Vždy jsme zastavili na nádherném místě a než jsme došli na půlkilometru vzdálenou lokaci, dvakrát jsme zmokli, dvakrát viděli duhu a jednou nádherný proud paprsků, když se slunce prodralo skrz mraky. Focení tudíž vyžadovalo velkou trpělivost a odolnost a zároveň tu špetku štěstí, aby slunce osvítilo přesně ty kopce, na které mířily naše připravené foťáky.

Ostrov Skye

V dalších dnech nás čekal přejezd na nejznámější skotský ostrov Skye. Turisticky velice atraktivní oblast, která nabízí i nepřeberné množství fotografických lokací byla naštěstí v zimním období naprosto bez turistů a proto jsme se cítili jako opravdový objevitelé civilizací neobjevených krajů. První zastávkou se stala zapomenutá rybářská vesnička Elgol, kde neměli ani krám ani internet a kde dokonce i o telefonním signálu slyšeli asi jen z vyprávění. Zato zde mají překrásnou oblázkovou pláž s úchvatným hřebenem hor Cuillins na protějším břehu zátoky. Focení takto krásných lokací je vždy zážitek, nám se z toho ale stalo opravdové dobrodružství. Silný vítr a průtrže mračen každých 15 minut střídající se s prosvitajícím sluncem sice opět dali vzniknout působivým fotkám, ale k autu jsme se vrátili úplně promočení a bez několika ztracených či větrem odnešených filtrů a dálkových spouští. Večer však sliboval zlepšení počasí a proto jsm naplánovali výstup na nejznámější skotskou dominantu na Old Mann of Storr.

Old Mann of Storr

I přesto, že většinou dávám přednost spíše méně turisticky navštěvovaným lokalitám, tak „Starý muž“ se prostě vynechat nedá. Jestli na nějakém místě opravdu vychutnáte čistou skotskou atmosféru, tak právě zde. V létě sem proudí davy turistů, ale v zimě jsme za dva dny prakticky nikoho nepotkali. Krátký výstup po upravené cestě vás zavede až na hřeben nad jehlami. Jen tak je možné dostat na fotku jak samotného „Staříka“ tak i jeho rodinu, neboli okolní skály a nadherně uspořádaná jezera a zátoky v pozadí. Přestože byla opravdu zima a na hřebeni dokonce pro Skye trošku netypický sníh, večer se vybarvil do působivých západových barev a celé focení bylo jako balzám po všech předcházejících dnech plných deště. Jako třešnička na dortu pak následovalo i pohodlné spaní v hotelu.

Neuplynul ani den a Skotsko nám opět ukázalo svoji pravou tvář, kdy se počasí může změnit opravdu během několika okamžiků. Focení u starobylého mostu Sligachan už se opět neslo ve znamení příšerného nečasu. Po skoro probdělé noci, kdy stany zmítal silný vítr a prakticky vodorovný déšť a nálada zůstala pozitivní jen díky předchozím úspěšným fotkám z minulých dnů, jsme však opět měli to malé ale nezbytné štěstí a přesně při východu slunce déšť na pár okamžiků ustal a dal nám tak šanci pořídit velice zajímavé fotky. A my si stále více uvědomovali, že každá úžasná fotka, kterou se nám podařilo pořídit jsme si museli opravdu zasloužit a vytrpět. Ale přesně to dělá z focení opravdové dobrodružství a zážitek.

14 dní, které jsme ve Skotsku strávili se chýlili ke konci a až na jeden den, který jsme opravdu proseděli v autě skoro celý, jelikož se přes severní vrchovinu prohnala sněhová bouře, jsme fotili každý den a množství vydařených fotek nás všechny nakonec mile překvapilo. Přestože to opravdu nebylo zadarmo, ukázal se leden jako šťastná volba a my se vraceli plni dojmů a s pocitem, že Skotsko určitě stojí ještě za další návštěvu. Já se tam vrátil od té doby už dvakrát.

Pokud byste i vy měli chuť se podobného dobrudružství zúčastnit, navštivte mé stránky a v sekci kurzy naleznete momentálně vypsané fotoexpedice.

Ing. Jiří Stránský, QEP člen Asociace profesionálních fotografů www.jiristransky.com