Urozený pirát Martin Frobisher

Yorkshirský šlechtic Martin FROBISHER (cca 1535 – 17. 11. 1594) zahájil svou námořní kariéru jako kapitán dobře vystrojené pirátské lodi, s níž úspěšně napadal španělské galéry, naložené poklady Nového světa.

V poslední čtvrtině 16. století, kdy navázal na Cabotem započaté pátrání po severozápadním průjezdu do Číny, se nesmazatelným písmem zapsal i do dějin objevování nových zemí. Budoucí objevitel se narodil, zřejmě kolem roku 1535, ve městě Doncasteru v Yorkshirském hrabství. Byl jedním z pěti dětí Bernarda Frobishera a jeho manželky, dcery ze šlechtické rodiny Yorků. Když byl Martin ve školním věku, matka ovdověla a syna svěřila do péče svého bratra Johna Yorka, který byl královským mincmistrem v Londýně. Na moři se plavil už od dětství, jeho strýc se totiž zabýval obchodem se zámořím. Už ve svých šestnácti letech se dostal k pobřeží západní Afriky, později se plavil do Irska a nějaký čas strávil i v portugalském zajetí. Asi v roce 1560 si pořídil vlastní loď a stal se korzárem ve službách královny Alžběty. Pirátské řemeslo provozoval zejména v Lamanšském průlivu.

V zemi Eskymáků

Na svou první výzkumnou výpravu se vydal v roce 1576, finančně i materiálně podporován několika bohatými londýnskými kupci. 7. června vyplul z deptfordského přístavu na Temži se dvěma dvacetitunovými barkasami (nazvanými podle archandělů "Michael" a "Gabriel") a malou třístěžňovou asi desetitunovou pinasou, a zamířil na severozápad. Jeho cílem bylo najít bájnou severozápadní cestu do Indie a Číny (tehdy nazývané Cathay). Jako první anglický mořeplavec spatřil koncem června jižní pobřeží Grónska, jehož zeměpisnou polohu však určil značně nepřesně. U grónského mysu Farewell se pinasa potopila a vystrašená posádka "Michaela" dezertovala a tajně se vrátila zpátky do Anglie. Mořeplavec se však nevzdal a plul s "Gabrielem" na západ až dorazil k pobřeží dnešního Labradoru. 20. července 1576 spatřil na obzoru vysoké pohoří, které nazval k poctě královny "Queen Elisabeth´s Forlande" (dnešní Resolution Island). Když dosáhl jihovýchodního pobřeží Baffinova ostrova, dostal se do hluboké zátoky, kterou pojmenoval “Meta inkognita“ (Neznámý cíl). Nyní nese jeho jméno.

Frobisher se mylně se domníval, že nalezl hledaný průjezd do Číny a že už je v Asii. Tento názor mu zdánlivě potvrzovala přítomnost šikmookých Eskymáků (Inuitů). Vztahy mezi domorodci a Angličany byly již od počátku špatné. Bojovní lovci tuleňů se zmocnili pěti členů výpravy a unesli je a Frobisher na oplátku zajal jednu Eskymačku. Ta mu po návratu sloužila jako důkaz, že doplul k východoasijským břehům. Bohužel brzy zemřela na zápal plic, navzdory tomu, že ji krmili syrovým masem, obvyklou stravou Eskymáků. Unesení Angličané nebyli nikdy nalezeni. Podle jedné inuitské legendy, ale námořníci přežili několik let v pustině, než zahynuli na moři, při pokusu opustit Baffinův ostrov na podomácku vyrobeném člunu. Na pobřeží kapitán nalezl černé kameny se žlutými žilkami, které pokládal za zlato a vzal sebou něco vzorků pro londýnské obchodníky. Plovoucí ledovce ho donutily k předčasnému návratu do Anglie, kde šťastně přistál 9. října 1576.

Podruhé na americkém kontinentě

V důsledku senzačního nálezu se původní spolek kupců podporující Frobisherovu cestu rozšířil na akciovou "Čínskou společnost", která investovala do další expedice 1000 liber. Mezi výsadní podílníky náležela sama královna Alžběta I. Druhá výprava opustila Londýn 27. května 1577 a měla jako hlavní cíl sběr zlatonosné rudy. Původní flotila dvou barkas se rozrostla o velkou vlajkovou loď "Ayde", na které se plavili i dva kronikáři výpravy George Best a Dionýs Settle a několik "gentlemanů". Mezi nimi vynikal malíř John White, jenž pořídil první obrazovou dokumentaci Eskymáků a Indiánů. (Roku 1585 se účastnil výpravy Richarda Grenvilla do Virginie, kde byl jedním ze zakladatelů první anglické kolonie v Americe - Roanoke). Celkově se podniku za zlatem zúčastnilo 150 mužů, včetně báňských inženýrů, horníků a vojáků.

16. července 1577 lodě přistály ve známém zálivu, ale "průjezd do Číny" byl zatarasen ledem. Frobisher nově objevenou zemi slavnostně přiřknul královně Alžbětě a posádky lodí se pustily do shromažďování rudy, která se nacházela volně na mořských plážích.

Námořníci naložili 200 tun rudy a 23. srpna 1577 se expedice rozhodla k návratu. “Ayde“ dorazila do Londýna 23. září, barkasy “Gabriel“ a “Michael“ přistály později odděleně v Bristolu a Yarmouthu.

Kapitán Frobisher přivezl z Baffinova ostrova tři Inuity – muže, ženu a jejich dítě, bohužel za několik dní zemřeli, stejně jako mladá Eskymačka z předchozí cesty. V Londýně vypukla zlatá horečka a úspěšný objevitel byl přijat samotnou královnou ve Windsoru, kde obdržel jako odměnu za své služby zlatý řetěz. Jeho jméno letělo od úst k ústům.

Kočičí zlato

Na svou třetí výpravu vyplouvá Frobisher 3. června roku 1578 s 15 plavidly (vlajková loď “Ayde“, “Michael“, “Gabriel“, “Judith“, “Dennis“, “Anne Francis“, “Francis of Foy“ a “Moon of Foy“, “Bear of Leycester“, “Thomas of Ipswich“, “Thomas Allen“, “Armenall“, “Soloman of Weymouth“, “Hopewell“ a “Emanuel of Bridgwater“). 400 odhodlaných mužů dostalo za úkol zajistit objevený "průjezd do Číny" pro anglickou korunu. Dvanáct lodí se mělo s nákladem vrátit do Anglie, posádky tří ostatních hodlaly vybudovat pevnost, tři ostatní hodlaly vybudovat pevnost u tohoto "průjezdu", jemuž královna schválila jméno "Meta incognita".

Dne 20. června Angličané vystoupili na pobřeží Grónska, kde se opět střetli s Eskymáky a poté bezpečně dopluli k jihovýchodnímu pobřeží Baffinova ostrova.

Zde se pustili do sbírání minerálů a stavby osady. Kapitán se vydal na průzkum a pronikl s lodí “Emanuel of Bridgwater“ až na začátek Hudsonova průlivu, avšak bouře a ledy mu zabránily v další plavbě. Posledního dne měsíce srpna byl loďstvu vydán rozkaz k návratu do Anglie, které bylo dosaženo počátkem října 1578. Nedojela pouze loď “Emanuel of Bridgwater“, jež ztroskotala na západním pobřeží Irska.

Výprava se vrátila s nákladem 1350 tun horniny, chemici však zjistili, že se jedná o bezcenný pyrit a tím podpora anglických obchodníků skončila. Z podnikatelského hlediska se jednalo o naprostý krach a "Čínská společnost" se se ztrátou 20.000 liber rozpadla a dovezené kamení bylo použito na správku veřejných cest. Od zamýšlené kolonizace "arktického Peru" bylo opuštěno.

Hrdina z La Manche

Frobisherovy zeměpisné údaje, získané na jeho výpravách, byly značně nepřesné a byly opraveny až kapitánem Davisem, který v roce 1585 objevil Davisův průliv. Nicméně byl prvním, kdo si povšiml, že v plovoucích ledovcích je sladká voda a usoudil z toho správně, že jsou pevninského původu. O všech třech jeho plavbách napsal zprávu "Historia navigationibus" účastník jeho expedic George Best. Vyšla tiskem v Norimberku roku 1586. Zchudlý dobrodruh po své objevitelské anabázi vstoupil opět na pirátskou dráhu a účastnil se pod slavným Francisem Drakem jeho nájezdů do Západní Indie (1585-1586), které mu vrátily slávu a majetek.

Roku 1588 se vyznamenal v bojích proti "Nepřemožitelné španělské Armadě", kdy právě korzáři jako Drake a John Hawkins přispěli k její porážce v průlivu La Manche. Za zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu a získal titul viceadmirála.

Zemřel jako bohatý muž 17. listopadu 1594 v Plymouthu, na následky střelného zranění, které utrpěl na francouzském pobřeží při obléhání pevnosti Crozon, jež byla v rukou Španělů. 22. listopadu bylo jeho tělo pohřbeno v kostele St. Andrew v Plymouthu, později bylo převezeno do Londýna a uloženo v chrámu St.Giles-without-Cripplegate.