Postava vojevůdce Williama Wallace, hrdiny válek za skotskou nezávislost na Anglii z konce 13. století, se stala historickou celebritou díky filmu Statečné srdce, natočenému Melem Gibsonem.
Dodnes pak mnohý návštěvník Skotska zavítá do historického města Stirling, kde může spatřit slavné bojiště a poslechnout si poutavý příběh o lišáckém vítězství nad anglickou přesilou.
Andrew de Moray
Dozví se tu také mnohdy opomíjený fakt, že William Wallace nebyl u Stirlingu sám. Po jeho boku totiž stál Andrew de Moray (Murray, de Moravia), 26letý šlechtic, který sám vedl povstání na severovýchodě Skotska. Právě jemu je ve skutečnosti připisováno velení v ten osudný den v září 1297. Trochu paradoxně o něm ale ví málokdo i v samotném Skotsku. Andrew Moray pocházel z politicky vlivné rodiny, která vlastnila rozsáhlé pozemky kolem města Inverness. Jeho výchova mimo jiné zahrnovala válečnické umění a vojenskou strategii. Poprvé o něm slyšíme v roce 1296, kdy se se svým otcem a strýcem zúčastnil bitvy u Dunbaru, kde byla skotská armáda roznesena na anglických kopytech. Otec i strýc byli zajati a zbytky svých životů strávili v londýnském Toweru. Sám Andrew byl uvězněn v anglickém hradu Chaster na severozápadě Anglie.
Odsud se mu ale záhy podaří uniknout a vrátit se do Skotska. Hořká porážka u Dunbaru, uvěznění otce a vlastní zkušenost z anglického zajetí Andrewa pochopitelně nenechali chladným. Právě naopak. Využil svůj vliv, v krátké době shromáždil malou armádu horalů a započal gerilovou válku proti anglické okupaci.
Hrad Urquhart
V létě 1297 tak na severozápadě Skotska zavládl chaos. Anglické hlídky byly napadány, velitelé zabíjeni nebo vězněni a mnoho hradů bylo rychle zbaveno královských posádek a vypáleno. Slavný hrad Urquhart u jezera Loch Ness zpočátku odolával, ale nakonec i ten padl. Situace se začala vymykat kontrole.
Anglický král Edward I., Kladivo na Skoty
Anglický král Edward I., Kladivo na Skoty, proti Moraymu poslal nejprve loajální skotské šlechtice. Ti si ale s rebelskou armádou svých krajanů nejspíš jen podali ruce a králi řekli, že se jim Morayho muži ztratili v kopcovitém terénu. Edward tedy zkusil hrát na city a nabídnul propuštění otce, pokud si ale Andrew sedne na jeho místo. Andrew místo toho vyrazil na jih, spálil anglické lodě v Aberdeenu, dobyl Perth a oblehl Dundee.
Někdy v té době se setkal s Williamem Wallacem, který vedl povstání v západním a centrálním Skotsku. Angličané si konečně uvědomili serióznost vzniklé situace a poslali na sever obrovskou armádu. Wallace a Moray spojili své síly a u Stirlingu si na ní počkali. Oběma velitelům i všem skotským vojákům tenkrát muselo být jasné, že porážka by nejspíš znamenala konec nezávislého Skotska. Motivace jim tedy rozhodně nechyběla. Morayho šlechtický původ a vzdělání ho dělají pravděpodobnějším velitelem a autorem strategie, která tehdy pomohla Skotům k snadnému vítězství nad pětinásobnou přesilou. V průběhu bitvy byl ale smrtelně zraněn. Panují dohady, kdy a jak přesně zemřel. Byl to zatoulaný šíp? Padl v boji, nebo až někdy později? Proč je jeho pečeť na dopisech psaných až dva měsíce po bitvě?
Těžko říci. Jedno je ale jasné. Lidé na rytíře Andrewa Morayho od té doby tak trochu zapomněli. Legendou se stal psanec William Wallace. Ten mimochodem bez Morayho o rok později prohrál v bitvě u Falkirku. Posmrtnou popularitu si ovšem pojistil svou mučednickou smrtí. Jeden může jen hádat, co by bylo, kdyby Andrew bitvu u Stirlingu přežil. Těžko říct, zda by to dotáhnul až do Hollywoodu. Ve Skotsku by mu ale možná postavili alespoň jednu sochu. William Wallace jich tu má už vcelku dost. Pokud se tedy někdy vydáte do skotského Stirlingu na Wallacům památník, vzpomeňte si také chrabrého rytíře Andrewa Morayho, který zde tenkrát bohužel našel svou smrt.
Autorem článku je Josef Vaníček, který vede jako průvodce zájezdy Skotsko u cestovní kanceláře Mundo.
