Snad každý někdy v duchu o něco prosil některého z Bohů. Tak proč za Bohy nevyrazit osobně, a to rovnou do jejich sídla na bájném Olympu, nejvyšším řeckém vrcholku. Je to krásný celodenní nebo ještě lépe dvoudenní výšlap, záleží na kondičce i na časových možnostech. Setkání s Bohy se sice nezaručuje, ale krásné výhledy rozhodně ano!
Staří Řekové věřili, že jejich Bohové sídlí na vrcholku Olymp
Ten podle nich dosahoval do nebe a byl zahalen mlhou, to aby nebylo možné Bohy spatřit. Celý ten božský cirkus z Olympu dirigoval Zeus, který si občas odskočil zkontrolovat situaci ve světě na svém zlatém voze, nebo zašpásovat v rozhodně nenápadném převleku za labuť či býka. Když nad Řeckem zuří bouře, je to důkaz, že se Zeus, jehož symbolem a nástroji jsou hromy a blesky, zlobí. A to pak není radno brát na lehkou váhu, takže na Olymp jedině za pěkného počasí!
Samotný výstup na Olymp většinou začíná v Prionii
S romantickým vodopádem na začátku stezky. Jednodenní výstup je nutné zahájit co nejdříve ráno. S čelovkami lze vzhůru vyrazit ještě před rozedněním a přivítat východ slunce o pěkných pár výškových metrů dál. Hned po prvních pár zatáčkách a stovkách metrů je studánka, kde lze nabrat pitnou vodu. Zhruba první dvě hodiny se jde lesem, ten však postupně řídne. Za parných dnů tak není kam se schovat před ostrým sluníčkem, s čímž je nutné počítat. Na druhou stranu řídnoucí porost umožňuje nádherné výhledy. A tak lze donekonečna zastavovat a vydechnout si při „kochacích“ přestávkách.
Většina cesty vede po klikaté stezce, která lemuje strmé svahy a poměrně svižně žene všechny výletníky vzhůru. První velká přestávka přichází zhruba po prvních třech hodinách u horské chaty, kde lze i přenocovat. Rozhodně je to skvělé místo k osvěžení a doplnění zásob, další úsek už nebude nejjednodušší procházka. Jakmile se člověk dostane nad hranici lesa, terén je kamenitý a suťovitý, tedy velmi nestabilní a také poměrně unavující. Nicméně vrcholek Olympu už začíná vykukovat a cíl začíná být jasný, tedy alespoň částečně. Olymp má ve skutečnosti vrcholků více, a ten nejvyšší, Mytikas (2917 m), je doslova až překvapením na závěr. Většinu cesty si totiž člověk mylně myslí, že stoupá k vrcholku Skala (2866 m). Ten je však jen jakýsi rozcestník mezi nejvyšším vrcholkem Mytikas a druhým nejvyšším vrcholkem Skolio (2911m).
Skala, Skolio, Mytikas
Jakmile se člověk dostane až na Skalu, je jen otázkou několika minut dojít se podívat také na Skolio, který nabízí opravdu nádherný výhled nejen na Mytikas. Ovšem při pohledu na skalnatý Mytikas, což v překladu znamená nos, je jasné, že to tak snadno nahoru nepůjde. Člověk nemusí být přímo horolezec, ale trochu zručnosti a odvahy to chce. Navíc cesta tam a zpět na „rozcestník“ Skala zabere další zhruba hodinu. Nahoře pak bohužel nečeká Zeus na zlatém trůnu se svojí božskou družinou, aby vám splnil vaše přání. Ten božský pocit z dobrého výkonu za to ale rozhodně stojí!
Cesta dolů už je podstatně jednodušší, schází se tou samou stezkou. Jde se svižně, ani to nemusíte brát po zadku, což na suťovitém podkladu hrozí v každé vteřině. Na horské chatě čeká zasloužené občerstvení, chlazené pivo, nakládané olivy či dokonce špagety s masovými koulemi. Na památku zakoupit nášivku s Olympem, dokazující, že jste tam skutečně byli, a hurá dolů. Cestu vám ukážou muly s nákladem, které doprovází nervózní hlídací pes. Je lepší s nimi držet krok a tempo.
Autor: Kateřina Červenková, průvodkyně poznávacího zájezdu Řecko u CK Mundo
