Že se k pojídání lidského masa uchylují různé "primitivní" kmeny jsme si tak nějak zvykli, ale když se podobné ohavnosti dopustí civilizovaný Evropan, vzbudí to všeobecné pohoršení.
Alfred Packer, kanibal
Tento příběh se odehrál v roce 1874 v coloradských horách. Alfred Packer a pět dalších mužů, kteří žili mezi Uty v táboře náčelníka Ouraye na Dry Creeku v hinsdalském okrese, se 9.února vypravili do pohoří San Juan. Měli v úmyslu nadělat zásobu dřeva, kterého bylo v indiánské agentuře nedostatek. Uplynulo již několik týdnů od jejich avizovaného návratu a dřevaři nikde. Ostatní osadníci je začali považovat za ztracené. Nebylo by to ostatně poprvé, co se výpravy kovkopů nebo traperů z vysokých, liduprázdných hor nevrátily. Nelítostná divočina si čas od času vybírala daň, se kterou se mezi drsnými westmany počítalo.
V dubnu se jeden zálesák pohyboval v blízkosti jezera San Cristobal nedaleko Lake City. Sněhu bylo po ramena a muž začal bloudit. V tom učinil hrůzný nález. Pět mrtvých těl se válelo v rokli. Jedno bylo bez hlavy a další dvě nesla známky kanibalismu. Byli to pohřešovaní dřevorubci. Chyběl jejich parťák Packer, který se okamžitě stal podezřelým ze strašného činu. Byl na něho bez meškání vydán zatykač.
Packer se z tábora mrtvých potácel 50 mil do Los Pinos Indian Agency. Dorazil tam 16.dubna 1874. Na to, že se deset týdnů prodíral hlubokým sněhem, vypadal poměrně dobře. Po několika dnech oddechu v Los Pinos, se pěšky vydal na další 50 mil dlouhou cestu přes průsmyk Cochetopa do Saguache. V Saguache padl do rukou místnímu šerifovi, který ho zatknul a zavřel do srubu, jež sloužil jako provizorní vězení. Otrlému horalovi se však z chatrné barabizny podařilo uprchnout a na nějaký čas zmizel ze světa.
 |
| Los Pinos Agency |
V roce 1883 byl znovu chycen ve Fort Fettermanu ve Wyomingu a předveden zpět do Lake City k soudnímu procesu. Žalobce trval na tom, že Packer zabil čtyři lidi, zatímco spali a pátý (George Bell) jím byl zabit v šarvátce. Packer tvrdil pravý opak: Bell byl vrahem svých druhů a Packer, když se vracel do tábora, ho zastřelil v sebeobraně. Packer, odříznutý od světa, přežil díky lidskému masu - "Human Jerked Beef!", jak zněl titulek v místních novinách.
První líčení k usvědčení Packera z vraždy, bylo zrušeno z formálních důvodů. Soudce prý řekl: "V Hinsdale County bylo sedm demokratů a vy jste snědl pět z nich!"
Při druhém stání byl vynesen rozsudek za zabití a následoval 40-ti letý trest. "Kanibalismus z nouze" se na Západě stával natolik běžným, že se soudce pokusil Packera potrestat exemplárně. Guvernér mu trest po 15 letech prominul. Coloradský lidojed byl z vězení propuštěn roku 1901 a zemřel v roce 1907, jako bohabojný občan.
Hrůza v Sierra Nevada
Ještě větší zrůdou se jeví Lewis Keseberg, člen Donnerovy vystěhovalecké výpravy. Když se 19.února 1846 probil pomocný oddíl kapitána Tuckera ze Sacramenta sněhovými závějemi k táboru pohřešovaných emigrantů, naskytl se kalifornským dobrovolníkům příšerný pohled. Apokalypsa!
Mezi ohořelými povozy se povalovala na kost zmrzlá torza lidských těl, zpřerážené nohy, odřezané paže a otevřené lebky. Části tělesných ostatků byly roztroušeny po celém táboře. Na živu byl pouze jednatřicetiletý německý badatel Keseberg. Jeho stopy se nacházely všude po tomto děsuplném jevišti. Bylo u něho nalezeno 531 dolarů ve zlatě, o které obral mrtvá těla. Když mu byla hozena smyčka kolem krku, žadonil o milost. Bezpochyby se živil masem svých společníků, aby zůstal na živu. Byl nazván lidožroutem a obviněn z vraždy paní Donnerové a emigrantů Fostera, Hardcoopa, Wolfingera a Murphyho, které zprovodil ze světa, aby je mohl sníst.
"Narodil jsem se pod špatnou hvězdou", prohlásil odevzdaně Keseberg a klesl na kolena. Poté, co zachránci ohlásili Tuckerovi nález dvou zakrvácených kotlíků v Kesebergově stanu, řekl: "Předtím, něž mě kdokoliv z vás odsoudí, měl by se dostat do obdobné situace!" Šokovaní Kaliforňané po krátké poradě usoudili, že si s touto lidskou stvůrou nebudou špinit ruce a německého lidožravce pustili na svobodu.
 |
| Sierra Nevada |
Keseberg ztratil manželku a nezletilého syna, kteří zemřeli hlady během mrazivých sněhových bouří, jež jsou v pohoří Sierra Nevada obzvlášť kruté. Sám přežil, aby roky čelil spílání a posměchu od lidí, kteří křičeli: "Ukamenujte ho! Ukamenujte ho!", všude, kudy procházel.
"Maso vyhladovělých bytostí obsahuje málo živin ... je jako krmná sláma pro koně", napsal později. "Tato potrava byla odporná a nechutná. Neumím vyjádřit tu hrůzu, co jsem prožil. Mnohokrát jsem měl hlaveň své pistole v ústech. Všemohoucí Bůh mi poskytl toliko jediný, strašný způsob, jak zůstat naživu. Vařil jsem lidské maso? Ano, ale podrobnosti jsou příliš mučivé. Často přemýšlím, že Všemohoucí mě vybral, abych poznal, jaké množství strádání, utrpení a bídy je člověk schopen vydržet!"
