K největším a nejnenáviděnějším nepřátelům Meskalerů, Jicarillů, Mimbreňů a dalších Apačů patřil neúprosný zabiják a lovec skalpů James Kirker, původem chudý Ir, který emigroval do USA někdy v první polovině 19.století.
Nejprve žil v Missouri, odkud ho neklidná krev vyhnala do divokého pohraničí na pomezí Mexika, kde si vybudoval své “království“. Kirker začal svoji kariéru jako nezákonný lovec kožešin v okolí města Santa Fe. Společně s ostatními trapery používal opuštěné doly Santa Rita jako svoji operační základnu. Doly mu sloužily jako ideální skrýš pro surové kůže a kožešiny, právě tak jako zdroj vedlejších příjmů, které občas získával jako kopáč mědi.
Spojenectví s Juanem José Compá
Zvěře bylo čím dál méně a zklamaný Kirker se v roce 1832 nechal najmout jako střelec a začal doprovázet transporty vezoucí rudu přes apačské území do Chihuahua City. Nežli by s nezkrotnými Apači bojoval, raději navázal spojenectví s Juanem José Compá, náčelníkem početné mimbreňsko-nednijské tlupy. Skupoval od něho zboží naloupené v Mexiku a se slušným ziskem ho prodával do Texasu a Louisiany. U Apačů si svou odvahou získal takový respekt, že ho dokonce chtěli zvolit svým válečným náčelníkem.
Ačkoliv byli tito Indiáni smrtelně nebezpeční, nestačili na vojenskou techniku, kterou používal a ovládal Kirker. Jeho “tajná zbraň“ se skládala ze sady nabitých jednoranných pistolí, zastrčených do kožených pouzder, která visela po obou stranách sedla. Pistole byly navzájem spojeny řemenem tak, že je mohl bleskově vytáhnout a pálit, a pak se jen sehnout a uchopit další. Tímto způsobem mohl vtrhnout do skupiny indiánských jezdců, jeho kůň se točil v kruhu, a tak měl naráz všechny indiánské válečníky v zorném poli a pobil je dřív, nežli měli možnost vytáhnout jediný šíp.
Kirker na kontrabandu natolik zbohatnul, že si vybudoval nový domov v Janosu na severu Chihuahuy. Od mexické vlády získal povolení k lovu a mohl se legálně věnovat svému původnímu zaměstnání. Brzy však byl nucen prchnout do Colorada, protože ho intrikánští guvernérovi byrokrati prohlásili za psance.
Kirkerova spolupráce s mexickými úřady byla v průběhu let nevalná, ale když zákeřná vražda náčelníka Juana José podnítila Apače k novým nájezdům do Chihuahuy, byl znovu vzat na milost a povolán, aby je pomohl odrazit.
Don Santiago Quirque
Kirker shromáždil jednotku kolem dvaceti pěti mužů a bez okolků napadl apačskou vesnici v jižním Novém Mexiku. Jeho muži pobili 55 lidí, což činilo celých 20% obyvatel osady. Navzdory jeho úspěchům apačské nájezdy pokračovaly a Mexičané byli zabíjeni přímo v ulicích Chihuahua City. Guvernér, aby zastavil vraždění, schválil založení společnost, která by financovala soukromou armádu, kterou měl vést osvědčený James Kirker. V polovině roku 1839 společnost uvolnila částku přes 100.000 dolarů na velkou operaci proti nepřátelským Indiánům. Kirker vycvičil domobranu a najal skupinu tvrdých indiánských bojovníků z kmene Šavanů a Delawarů. (Byli placeni částkou dolar na den plus jakýkoliv ukořistěný majetek).
V září Kirkerovi žoldnéři vybojovali své první vítězství v Taos Valley s Apači Jicarilly. Záloha odřízla rudým jezdcům únikovou cestu a hnala je do města Rancho de Taos, kde byli rozprášeni. Tato bitva přinesla bělochům čtyřicet skalpů a podle článku v neworleanském „Picayune“ byl zajat jediný živý apačský nepřítel. Apači nakonec souhlasili s mírovou konferencí s chihuahuanskými státními úředníky a vzniklo několik dohod. Jedna z hlavních byla – “že se Don Santiago Quirque (Kirker) … už nikdy nevrátí do Nového Mexika“.
K podpisu mírové smlouvy však nikdy nedošlo. Mexičané sice zrušili kontakty s Kirkerem, ale Apači to považovali za projev jejich slabosti a pokračovali v nájezdech. Britská důlní společnost v jihozápadní Chihuahuy najala Kirkera, aby střežil jejich doly před indiánskými útoky. Dobrodruh měl dobré výsledky, což neuniklo Mexičanům. Vláda Chihuahuy si proto znovu vyžádala Kirkerovy služby. Guvernér Monterde mu nabídl 100 dolarů za skalpy bojovníků, 50 dolarů za ženské skalpy a 25 dolarů za skalpy indiánských dětí. Apači jednoho dne zaútočili na karavanu zámožného obchodníka a až na jednoho muže povraždili celý její doprovod. Nejcennější kořistí bylo několik sudů alkoholu, které odtáhli do svého campu a brzy se nezřízeně opili. Kirkerovi muži využili jejich indispozice a podřezali hrdla celé tlupě. Získali skalpy čtyřiceti tří indiánských válečníků. V sousedství byla velká vesnice obývaná několika sty Apači, kterou se rozhodli přepadnout také. (Kirker měl asi 150 mužů!)
Průmysl se skalpy
Ačkoliv náčelník Cochise a velká část obyvatel včas uprchla, Kirker nashromáždil řadu skalpů. Mnohem víc jich ale ztratil, protože se spousta Apačů utopila v nedalekém jezeře, přes které se pokoušeli uniknout. Během bitvy byl zabit a také skalpován Kirkerův mexický průvodce. Expedice vynesla 182 skalpů plus osmnáct „chodících skalpů“ – apačských zajatců. Když se guvernér zpočátku zdráhal za ně zaplatit, navrhnul Kirkerův zástupce Šavan jménem Skybuck, nechat zajatce právě u něho. Dostali by zaplaceno za osmnáct skalpů a Apači by zůstali Monterdemu na krku. Nastaly potíže, neboť guvernér neměl v pokladnici dostatek peněz, ale nakonec se dohodli a lovci skalpů si ponechali ukořistěný majetek. Kirker se dokonce, poté co guvernér navýšil odměnu za skalp na 200 dolarů, nechal se svojí bandou opět najmout. V Galeaně zmasakrovali 160 Apačů, ale když jim vláda nezaplatila a USA vyhlásily Mexiku válku, Kirker prodal cenné vojenské informace americké armádě. Byl poté v Mexiku prohlášen za psance a na jeho hlavu byla vypsána odměna 10.000 dolarů.
V roce 1847, kdy krátce cestoval po východě Spojených států, se Kirker do Nového Mexika opět vrátil. Zde jej americká armáda zaměstnala pro boj s Apači na hranicích s Coloradem. Pomohl 150 vojákům porazit indiánskou skupinu čítající téměř 400 bojovníků. Ačkoliv nepřijal od armády žádné peníze, noviny vycházející v Santa Fe oznámily, že byl za svou pomoc dobře zaplacen. Potom nějaký čas doprovázel výpravy projíždějící nebezpečným územím, až koncem roku 1852 zemřel na rakovinu kdesi v Kalifornii.
Na jeho život existují různé pohledy. Na jedné straně byl oslavován jako „král Nového Mexika“, když projevil bezpříkladnou statečnost při odvracení apačských nájezdů, ale nezapomínejme, že byl také u zrodu odporného „průmyslu“ se skalpy, který je černou skvrnou americké historie. Je rovněž prokázáno, že Kirker a jeho muži zabíjeli děti mexických peonů, jejichž skalpy vydávali za skalpy apačských bojovníků a nechávali si za ně bez uzardění vyplatit odměnu.
