20.března 1868 předložil městsky oblečený Cole Younger bankovnímu řediteli Nimrod Long Banking Co. padesátidolarovou bankovku s žádostí o rozměnění...
Mezitím co bankéř kontroloval bankovku – která byla falešná – vytáhl Cole revolver a přitisknul mu hlaveň ke spánku. “Sem s penězi!“, zasyčel. Long se však nezalekl a chvatně ustupoval k zadním dveřím. Jiný člen bandy na něj vystřelil a škrábnul ho na lebce. Poté k němu přiskočil a srazil starého muže hlavní revolveru k zemi. “Ten má doslouženo“, oznámil svým kumpánům, když je následoval do trezorové místnosti. Avšak mýlil se. Bankéř Long se opět postavil na nohy a vyběhl zadními dveřmi z budovy. Bandité, kteří stáli na stráži po něm stříleli, avšak on běžel dál ulicí a volal o pomoc. Několik ozbrojených občanů pálilo na zločince, ale ti si lehce prostříleli cestu ven z města. Odváželi si 14.000 dolarů.
 |
| Cole Younger |
Russellville reagovalo rychle. Šerif shromáždil mnoho mužů, kteří se ozbrojili a vyrazili za Jesseho tlupou. Jejich úsilí sice zůstalo bez výsledku, ale místní bankéři se probudili. Pozvali si z Louisville detektiva D.G.Bligha, aby se dostal zločincům na stopu. Jeho pátrání začalo razií v domě George Shepherda. Ten byl po divoké přestřelce zatčen a skončil na tři roky ve vězení. Frank a Jesse Jamesové odjeli nedotčeni domů ke své matce do Clay County. Zerelda Samuelová byla v každém ohledu obdivuhodná žena. Několik let před Občanskou válkou dvakrát ovdověla a v roce 1855 se provdala za Archieho Reubena Samuela, lékaře z Kentucky. Reportér, který s ní později dělal interview, ji popsal jako “graciézní ženu, tiché a vyrovnané povahy, která se však dokázala rozohnit“.
Přepadení v Gallatinu
Krátce po bankovním přepadení v Russellville, zažila malou radost, když se Jesse nechal pokřtít v baptistickém kostele v Kearney. Před slavnostní ceremonií se její syn dlouho a intenzivně modlil za odpuštění svých hříchů. Pokud někdo v osadě o jeho nápravě pochyboval, brzy se mu dostalo zadostiučinění. Jesse se opět dostal na scestí, neboť ho zaslepila vyhlídka na velký lup v Davies County Savings Bank, okresní spořitelně v missourijském Gallatinu. Toto přepadení provedli 7.prosince 1869 samojediní bratři Jesse a Frank, bez podpory ostatních členů bandy.
Zatímco Frank držel venku koně, vešel Jesse James dovnitř a požádal pokladníka o rozměnění stodolarové bankovky. Doposud tato metoda fungovala, avšak tentokrát šlo vše na levačku. Když chtěl pokladník John W.Sheets bankovku rozměnit, normálně tichý Jesse vybuchnul. Zdálo se mu, že je tento muž unionistický důstojník, který velel oddílu, který zabil ve válce “Bloody Billa“ Andersona. Tato nešťastná podoba stála úředníka život. Jesse ho bez vyptávání zastřelil čtyřmi výstřely. (Později se ukázalo, že zavražděný nikdy v armádě nebojoval). Potom mu ve vzteku vytrhnul bankovku ze sevřených prstů a z otevřeného sejfu sebral pokladničku se 700 dolary. Když vyběhnul ven, vpadnul do přestřelky, kterou měl Frank s tuctem občanů Gallatinu, jež spěchali na místo činu. Jesseho kobyla, splašená ze střelby, se rozeběhla právě ve chvíli, kdy strkal nohu do třmenu a vlekla jezdce skoro deset metrů po zemi. V té chvíli ji zasáhl smrtelný výstřel a Jesse jen o vlásek uskočil, jinak by ho klisna zavalila.
Frank se pro něho vrátil a Jesse naskočil za bratra do sedla. Tak těsně Jamesové ještě nikdy neunikli. Míli za městem zastřelili dva nic netušící cowboye, přesedlali na jejich koně a pohodlně odcválali domů. Tentokrát však po nich zůstala stopa: Kobyla zastřelená na ulici a druhé zvíře, patřící Frankovi, ze kterého bratři seskočili, aby přesedlali na čerstvé hřebce honáků. Oba nalezení koně měli vypálené značky, které vyšetřovatele dovedly k jakýmsi bratrům Youngerovým. Ti ovšem lehce dokázali své alibi, ale jeden rýpavý žurnalista šel tvrdohlavě po stopě a uvedl ve veřejnou známost jména bratří Jamesů. Již týden po přepadení banky v Gallatinu vyšel v Kansas City Times jeho článek, ve kterém byli Jamesové poprvé označeni jako bandité. List informoval o jejich válečné kariéře, kdy bojovali jako nekompromisní guerillas a popsal je jako “ke všemu odhodlané muže, kteří mají mnoho zkušeností se zacházením s koňmi a revolvery“.
I když byla vypsána odměna 3.000 dolarů za jejich dopadení, byli ještě o půl roku později stále na svobodě. Jesse dokonce poslal dopis do redakce Kansas City Times, ve kterém důrazně odmítal nařčení z přepadení banky v Gallatinu. “Od konce války“, psal, “jsem žil jako mírumilovný občan a podle nejlepšího svědomí jsem dodržoval zákony USA“. Tímto dopisem začala jakási reklamní kampaň, kterou se snažili Jamesové dokázat svou nevinu a získat na svoji stranu veřejnost. Při každém dalším zločinu následovala formální distance, kterou sepsal Jesse a kterou jeho matka osobně odnášela do redakcí missourijských novin. Šéfredaktor nejčtenějšího deníku v Kansas City, věrný záležitostem Jihu, k tomu sepisoval doprovodné články, ve kterých líčil Jesseho a Franka jako konfederační hrdiny, na které nyní stát pořádá honbu za jejich partyzánské činy během Občanské války.
Na scéně se objevuje Allan Pinkerton
 |
| Frank a Jesse James |
Jesse a Frank dokázali ze svých přepadů udělat účinná představení pro veřejnost, která byla na úrovni tehdy slavného P.T.Barnuma, nazývaného “králem humbuku“. 3.června 1871 přepadla Jamesova banda Ocobock Brothers´Bank v Corydonu v Iowě, v době, kdy byla většina obyvatel v metodistickém kostele a poslouchala kázání. Když se lupiči obohatili o 6.000 dolarů, zakryli si své tváře trojúhelníkovými šátky a rozjeli se ke kostelu. Jesse přerušil řečníka a sdělil teatrálně občanům: “Právě jsme byli vedle v bance a vzali jsme si každý dolar z pokladny“. Obyvatelé Corydonu zůstali jak zasažení bleskem. Jesse a jeho doprovod vyrazili jižanský válečný pokřik a odcválali pryč. Ještě větší publikum našel Jesse, Frank a osmnáctiletý Bob Younger – který se přidal ke svému bratrovi Colemu – 26.září 1872 na výročním trhu v Kansas City. V den největší návštěvnosti, vytrhli prodejci vstupenek u vchodu pokladnu, a cválali přímo skrz lidskou masu a přitom stříleli do vzduchu a halekali. Když bylo po všem, zjistilo se, že lupiči odvezli celou denní tržbu ve výši 8.000 dolarů a že buď ušlapali či zastřelili desetiletou dívku.
I přesto našel šéfredaktor Kansas City Times pro tento brutální nájezd slova chvály. V článku na přední straně novin bylo přepadení popsáno jako “hrdinský čin, který byl proveden bez ohledu na nebezpečí, takže musíme tyto odvážné muže obdivovat a uznávat“. V pozdějším vydání bylo o James-Youngerově bandě oslavně psáno jako o “rytířích zločinu, kteří obnovili v Missouri kulatý stůl krále Artuše“. A potom Jesse odnesl obvyklý dopis do redakce Kansas City Times, ve kterém laskavými slovy odmítal nařčení, že on nebo bratr Frank, má s loupeží něco společného. Měli jako vždy dokonalé alibi.
Neustálé ovlivňování tisku a veřejnosti přineslo kýžené ovoce: Zvětšující se armáda detektivů narážela na zeď mlčení. Mezitím si bankéři několika postižených států najali známou detektivní kancelář Pinkerton National Detective Agency, kterou vedl osobně Allan Pinkerton, aby jeho muži pomáhali v honbě na lupiče. Avšak agenti z Pinkertonovy centrály z Chicaga v Missouri nepochodili. V očích farmářů byli Pinkertonovci špióny severních států, kteří se šťourají ve vnitřních záležitostech bývalé Konfederace. Navíc byla práce agentů ztížena tím, že ani neměli tušení, jak vlastně bratři Jamesové a ostatní členové bandy vypadají. Neměli žádné fotografie a popisy, které učinili oběti přepadů a očití svědkové, byly nepřesné a odporující si. V Clay County se tradovalo, že Jesse nebo Frank několikrát zastavili Pinkertonova detektiva a začali s ním rozhovor, aby mu dodali informace, a schválně ho navedli na falešnou stopu. Když se agenti vrátili z Missouri a z Kansasu s prázdnýma rukama, byla to pro šéfa tak významné agentury taková potupa, že otevřel v Kansas City pobočku své kanceláře, aby byl místu zločinů co nejblíže. Avšak ani bratři Jamesové nelenili a našli si v létě 1873 novou podnikatelskou aktivitu. Poučeni zkušeností z Centralie v roce 1864, kde zastavili vlak a vykradli ho, rozhodli se přepadání bank rozšířit i na železnici.
21.července 1873, na trati plné zatáček nedaleko Adairu v Iowě, vytrhali Jesse, Frank a pět členů bandy kus kolejnice. Když se k tomuto místu blížil vlak Rock Island & Pacific Railroad, objevil strojvůdce John Rafferty sabotáž a pokusil se zastavit. Avšak bylo již pozdě, lokomotiva vykolejila a vagóny se nahromadily na sebe, přičemž byl poraněn tucet cestujících a Rafferty sám byl rozmačkán. Bandité prohledali vagóny a poštovní vůz, ale nenašli, co hledali. Velká zásilka zlata, na kterou čekali, projela až o 12 hodin později jiným vlakem. Museli se spokojit s 3.000 dolary, o které připravili cestující. Tentokrát neměli Jamesové štěstí na informace. Allana Pinkertona však neúspěch banditů příliš neuspokojil. Řádil vzteky! Přepadení vlaku v Iowě se pro něj stalo přímou výzvou. Bratrům Jamesovým to bylo jasné. Když 31.ledna 1874 banda přepadla vlak u Gads Hill v Missouri, přivedl jeden z maskovaných lupičů pasažéry k úsměvu, když se průvodčího zeptal: “Kde máte svého Mr.Pinkertona?“. Tentokrát gangsteři předvedli více umění než při prvním přepadení.
Specialisté na vlaky
 |
| Bob Younger |
Gads Hill sestával z několika primitivních domů, skladiště a pily, které stály rozmístěny podél kolejí St.Louis Iron Mountain & Southern Railroad. V pozdní odpoledne sem přijelo pět podivně vyhlížejících mužů. Jejich obličeje byly zakryty šátky spadajícími až na ramena. Byly z řídké bílé látky, obtočené kolem krku a na hlavě svázané na způsob turbanu.
Cizinci donutili výpravčího, aby přestavil výhybku tak, aby přijíždějící expres přijel na posunovací kolej pily. (Pohrozili mu, že zastřelí jeho manželku i děti). Aby vlak nenarazil, zpomalili bandité jeho jízdu tím, že mávali červeným praporkem, přičemž ostatní byli schováni v budově pily. Strojvedoucí zastavil vlak a průvodčí seskočil, aby se podíval, co se děje. Byl okamžitě obklíčen gangstery s vytaženými revolvery. Jeden zaměstnanec železnice a nosič kufrů mrknutím z okna zjistili situaci a zavřeli se s cestujícími první třídy ve spacím voze. Cestující se však báli, že lupiči rozstřílí dveře a tak požadovali, aby se dveře otevřeli. To se stalo, a první bandita, který vešel dovnitř, šel cíleně k železničáři a varoval jej: “Jenom pomalu, nebo uvidíš“. Ten okamžitě pochopil a vytáhnul klíč od sejfu v zavazadlovém voze. Vůči pasažérům prohlásil lupič následující: “Podívám se na ruce každému muži. Ti, kteří mají mozoly, si své peníze tvrdě vydělali, a nebudou oloupeni. Vezmu si pouze peníze pánů s měkkýma rukama, protože to jsou kapitalisti, profesoři a jiní příživníci, kteří k nim lehce přišli“. Vlak stál na odstavné koleji 40 minut, než byli desperáti se svým dílem konečně hotovi. Tentokrát jim přepadení vyneslo 12.000 dolarů. Když sesedali, vzal si jeden ze zakuklenců stranou strojvůdce.
“Dej to do novin“, řekl a předal mu list papíru. Jednalo se o článek pro tisk, který měl Jesse již předem pečlivě připravený. Příjezd bandy byl záměrně popsán nepravdivě, velikost lupu pochopitelně nebyla specifikována, zbytek byl velice přesný: “Nejtroufalejší přepadení v historii! Vlak Iron Mountain Railroad, který jel směrem na jih, byl dnes večer zastaven v Gads Hillu pěti po zuby ozbrojenými muži a jeho pasažéři oloupeni. Lupiči přijeli na nádraží o několik minut dříve, zajali výpravčího, a nechali vlak vjet na posunovací kolej. Byli to velcí muži, žádný neměřil pod 1,8 metru. Byli maskovaní a poté, co expres vyrabovali, odcválali k jihozápadu. Všichni měli plnokrevníky. V této části země panuje velké rozčílení.“ Tato drzost nenechala Pinkertona a jeho lidi na pochybách, o koho jde. Pět týdnů po přepadení se zastavil šestadvacetiletý Pinkertonův agent jménem Joseph W.Whicher v Liberty. Byl na cestě do Kearney, kde měl v úmyslu navštívit Samuelovic farmu. Vyhledal jednoho bankéře a bývalého šerifa a prosil je o pár informací, neboť se chtěl nechat najmout u Mrs.Samuelové jako pomocník, aby mohl překvapit její syny, až se objeví. Oba muži se mu to snažili vymluvit. “Když vás hoši nezabijí, vyřídí to ta stará žena“, varovali jej.
 |
| Younger family |
Avšak Whicher chytil vlak do Kearney a stejného večera tam byl spatřen, jak se vydává pěšky na šestikilometrovou cestu k farmě. Jeho mrtvola byla objevena druhý den (10.března 1874) – hlava i srdce prostřeleny třemi kulkami. Ve stejném týdnu si vyžádala přestřelka v blízkosti Monegaw Springs v Missouri životy dalších Pinkertonových mužů. Nejdříve si tři agenti udělali přestávku v hostinci nedaleko Springs v naději, že se něco dozvědí o bratrech Youngerových. Jejich otázky zaslechli dva hosté – nikdo jiný než John a Jim Youngerové, ze kterých se stali gangsteři podle vzoru bratrů Coleho a Boba. Když tito tři cizinci odjeli, rozjeli se za nimi a přikázali jim zastavit. Osmadvacetiletý John měl dvouhlavňovou pušku, šestadvacetiletý Jim šestiranný remington. Jeden z detektivů vzal do zaječích, zbylí dva odhodili své revolvery. “Co čmucháte v tomto kraji?“, zeptal se výhružně jeden z banditů. “Jen tudy projíždíme“, odpověděl Louis Lull, agent z Chicaga. “Byli jste v saloonu ve Springs a ptali jste se po nás“, přerušil ho John. “Ano, ve Springs jsme byli, ale na vás jsme se neinformovali, protože vás neznáme“, opáčil klidně detektiv. Jeho partner Edwin Daniel se do toho vmísil a ujistil Youngery, že není policista. Byl to bývalý deputy šerif z Osceoly v Missouri, kterého najal Pinkerton, neboť se vyznal v okolí. “Proč tedy k čertu jezdíš s tolika revolvery?“, zeptal se ho Jim Younger. Náhle sáhl Lull za záda a vytáhl svůj rezervní revolver a prostřelil Johnovi Youngerovi krk. Zároveň spustila Johnova puška a Louis Lull spadl smrtelně zasažen ze sedla a zůstal ležet v prachu. Edwin Daniel se dal na útěk a Jim Younger vyrazil za ním a zabil ho jedinou kulkou. Potom se rozjel k hostinci a poprosil majitele, aby pohřbil bratra a zmizel. Tři vraždy na Pinkertonových mužích během jednoho týdne způsobily v Missouri politickou krizi. Parlament uvolnil 10.000 dolarů pro speciální komando ozbrojených tajných agentů, které podléhalo přímo guvernérovi Silasovi Woodsonovi. Jejich jediným úkolem bylo pronásledování James-Youngerova gangu po celém Missouri s pravomocí je zabít. Toto rozhodnutí však nebylo v žádném případě jednoznačné. Více než jedna třetina parlamentu odmítla dát svůj souhlas. Jiný návrh zákona – vyplácení penze vdovám a sirotkům, po mužích, kteří by byli při pronásledování gangu zabiti – nebyl vůbec přijat. Ani předloha zákona o mobilizaci státní milice proti kriminálním bandám nenašla většinu. Přes všechny obstrukce měl guvernér konečně své agenty. Avšak bylo již pozdě. Hledaní bandité opustili stát.
