John Gottlieb Ernestus Heckewelder - Moravští bratři

John Gottlieb Ernestus Heckewelder se narodil 12.března 1743 v anglickém Bedfordu, zemřel v Bethlehemu v Pennsylvánii 21.ledna 1823.

Jeho rodiče ho již v útlém věku přihlásili na školu Unity of Brethren, patřící moravské církvi, kde studoval až do roku 1754, kdy emigrovali do britských kolonií v Severní Americe. John Heckewelder dokončil základní vzdělání v Pennsylvanii a byl dán v roce 1759 do učení k bednáři.

Delawarove

John Gottlieb Ernestus Heckewelder se narodil 12.března 1743 v anglickém Bedfordu, zemřel v Bethlehemu v Pennsylvánii 21.ledna 1823.

Roku 1762 navštívil s indiánským koloniálním agentem Christopherem Frederickem Postem Ohio a v letech 1765-71 byl zaměstnán v misiích Moravských bratří ve Friedenshuttenu a Sheshquinu v Pennsylvanii. V posledně zmiňovaném roce se mu splnil sen z mládí a stal se misionářem u Indiánů kmene Delaware. Byl jmenován asistentem Davida Zeisbergera, kterého v roce 1772 doprovázel do východního Ohia, aby mu pomohl založit vesnici pro “své“ křesťanské Delawary. Osada jménem Schoenbrunn prosperovala a misionáři rychle založili nové komunity, včetně Gnadenhuttenu a Lichtenau.

Moravští bratři

Během Americké revoluce se Moravští bratři a jejich indiánští konvertité stali obětí perzekucí jak ze strany Angličanů, tak i amerických rebelů.trany Angličanů, tak i amerických rebelů. Ani jedni z nich nevěřili proklamované moravanské neutralitě. Britští úředníci v roce 1781 zatkli oba mírotvorce pro údajnou velezradu. Uvěznili je v Detroitu a postavili před soud. Nakonec Zeisberger s Heckewelderem přesvědčili úřady o své nevině, ale v době jejich nepřítomnosti na misiích ve východním Ohiu, jednotka pennsylvánské domobrany zabila 96 křesťanských Delawarů, což se stalo známé jako Gnadenhuttenský masakr.

V roce 1786 upustil Heckewelder od své misionářské činnosti. Doufal, že zbytek svého života stráví se svou chotí Sarah Ohneberg Heckewelderovou, se kterou se oženil roku 1780 v ohijském Salemu. (Byli prvním oddaným bělošským párem v Ohiu). Avšak jeho nepostradatelné znalosti zvyků domorodců a jejich jazyka jej přinutily přerušit důchodový odpočinek. Nově vytvořené Spojené státy americké ho přijaly do služeb, aby vypomáhal při vyjednávání a uzavírání smluv s Indiány v západním Ohiu, Indianě a Michiganu.     Například roku 1792, na žádost tajemníka ministra války, doprovázel generála Rufuse Putnama do Fort Vincennes, kde jednal s Indiány kmene Miami o uzavření míru. V roce 1793 byl podruhé pověřen, aby byl přítomen vyjednávání s Indiány od Velkých jezer. Mezi lety 1797 až 1800 zůstával převážně mezi Indiány ohijského údolí.

Heckewelderove publikace

Heckewelder také určitou dobu působil ve státních službách. Je doloženo, že byl přednostou poštovního úřadu, smírčím soudcem a vrcholem jeho kariéry byla funkce přísedícího u Nejvyššího civilního soudu. V roce 1801 se usadil v Gnadenhuttenu v Ohiu a věnoval se záležitostem správy moravskobratrské agentury. Avšak roku 1810 na úřad rezignoval, zaneprázdněn literární činností, které se věnoval až do své smrti. Pečlivě studoval jazyk, způsob chování a zvyky Indiánů, zejména Delawarů. Americká filosofická společnost sídlící ve Philadelphii hojně čerpala z jeho poznatků o indiánské kultuře. Jeho publikace: “Account of the History, Manners, and Customs of the Indian Nations who once inhabited Pennsylvania and the Neighboring States“ (Philadelphia, 1818, German translation, Gottingen, 1821, French translation, Paris 1822)       “Narrative of the Mission of the United Brethren among the Delawares and No, began Indians“ (Philadelphia, 1820) “Names which the Lenni Lenape or Delaware Indians gave to Rivers, Streams, and Localities within the States of Pennsylvania, New Jersey, Maryland, and Virginia, with “their Signification““ (Philadelphia, 1822)     jsou příkladem bystrého úsudku a hlubokých znalostí domorodých kmenů. Mnoho z jeho rukopisů je ve sbírkách Pennsylvania historical society. Badatelům zabývajícím se historií Moravských bratří lze doporučit životopis “Life of Heckewelder“ od reverenda Edwarda Rondthalera (Philadelphia, 1847).