VIDLOROH – severní Šajenka |
|
Autor: Vladimír Svoboda
|
 Dívka jménem Vidloroh se narodila roku 1847 v šajenském táboře nedaleko řeky Severní Platte. Podle R.G.Hardoffa (Cheyenne Memories of the Custer Fight, University of Nebraska Press, 1998) se jmenovala “Howling Woman“.
Jedná se pravděpodobně o jméno Hé?ohnéstoohé?e (Zpívající žena). Jejími bratry byli známý šaman Bílý býk (Hotóa?ohvó?komaestse) a Bílý měsíc (Éše?heohvó?komaestse). Bílý býk, který se narodil kolem roku 1837, byl starší než Bílý měsíc. Jeho otcem byl Severní levá ruka, který musel odejít do vyhnanství. Žil s Apači a Arapahy a postupně se oženil se třemi ženami (matkou Bílého býka je Arapažka), takže není jasné, jestli mají s Bílým býkem společného otce, matku nebo oba rodiče.
Dětství a mládí strávila mezi jižními Šajeny. V listopadu 1868 přežila vražedný útok Custerovy kavalerie na vesnici Černého kotle na řece Washita, poté odešla na sever. Byla v šajenském táboře náčelníka Starého medvěda, který 17.března 1876 napadli Reynoldsovi vojáci.
Již pod agenturním jménem Kate Bigheadová, poskytla v roce 1927 své vzpomínky lékaři působícímu v rezervaci severních Šajenů Thomasi Baileymu Marquisovi (1869-1935). Byly publikovány v roce 1933 pod názvem She Watched Custer´s Last Battle: Her Story, Interpreted, in 1927.
 |
|
Kate Bigheadová (autorkou fotografie je Julia E.Tuellová, vznikla mezi roky 1906-1912 v severošajenské rezervaci)
|
Před polednem 25.června 1876 přemluvila Bílého býka, aby jí půjčil svého koně, že pojede do bitvy a vyhledá svého synovce jménem Hlučně kráčející (Néstónévahtsestse) a bude ho povzbuzovat písněmi, které v jeho srdci vznítí odvahu.
Indiánka s nadšením vyprávěla o tom, jak se velice osvědčily luky a šípy, kterými indiánští válečníci ukrytí v roklinách a stržích odstřelovali vojáky v jejich postaveních na hřebenech. Také se příliš neostýchala, když líčila jak společně s ostatními ženami a sotva odrostlými dětmi mrzačily těla padlých nepřátel. (Šajeni a Lakotové odřezávali u Little Bighornu končetiny padlým, ale i ještě žijícím vojákům především jako trofeje pro tance vítězství a skalpové tance. Byla to běžná praktika válečnických národů z planin.)
Mluvila o strachu, ale i statečnosti žen, které přiváděly ukořistěné armádní koně přímo ze středu bitvy, oblečeny do uniforem svlečených s mrtvých vojáků.
Kate se pohybovala po bojišti a hledala svého milovaného synovce společně s jeho přítelem Dřevěnou nohou (Kahamaxéveóhtáhe). Pátrání skončilo tragicky. Našla ho ležícího v rokli s prostřeleným tělem a pobodaného šavlí. Pomohla ho dopravit do vesnice, ale již bylo pozdě, v noci skonal v jejím náručí. Její náklonnost k Hlučně kráčejícímu byla dána tím, že neměla vlastního syna. O několik let později ale syna porodila, byl to William Bighead, který sloužil ve dvacátých letech minulého století u šajenské policie.
Kate později prohlásila o boji s Custerem:
“Mohlo být mnohem víc zabitých, kdyby Ma?heo?o nedopustil, že bílí muži zešíleli a obrátili své zbraně proti sobě.“(Ma?heo?o je šajenský výraz pro Stvořitele světa).
Na jaře 1877 se rodina Bílého býka (tedy i Bílý měsíc a Vidloroh) usadili poblíž pevnosti Fort Keogh na Yellowstonu. Necestovala tedy s lidmi Malého kojota a Tupého nože do Oklahomy. Když v roce 1959 zemřela, byla jedním z posledních lidí, kteří pamatovali boj s Custerem, ne-li posledním.
Perlička na konec: V americkém filmu Syn Jitřenky z roku 1991 vystupuje i postava Kate Bigheadové, která je průvodkyní příběhu, vypravěčským hlasem.
Diskusia (0) |
