Juan de Anza, zakladatel města hippies

Patřím ke generaci "dětí květin", jejichž hlavním střediskem bylo San Francisko. V jedné z nostalgických chvilek, probíraje se materiály, které jsem o "Frisku" během let nashromáždil, jsem zjistil, že jeho základy položil již v roce 1776 Juan Bautista de ANZA Bezzera Nieto (1736-1788).

Začal jsem se o osudy tohoto pozapomenutého průzkumníka, který poprvé stanul v proslulé Zlaté bráně, více zajímat a výsledkem mého bádání je tento článek.      Juan de Anza se narodil v červenci 1736 v osadě Fronteras v provincii Sonora v Mexiku. Jeho otec, původem Bask, byl důstojníkem ve španělské armádě a byl zabit Apači, když byly Juanovi pouhé tři roky. Mladík pokračoval v rodinné tradici a v roce 1751 vstoupil v San Ignaciu do vojenské školy. Stal se kadetem a rychle postupoval v hodnostech.

V roce 1759, již jako kapitán, nastoupil službu ve městě Tubac, ležícím jižně od Tucsonu na území dnešní Arizony. Zde se v roce 1761 oženil s dcerou španělského granda Francisca Péreze Serrana. Děti neměli. Proslavil se jako nesmiřitelný protivník Indiánů, se kterými v letech 1766-1773 svedl nespočet bitev. Jeho oddíl měl velký akční rádius, bojoval nejen s místními nebezpečnými apačskými kočovníky, ale často zabrousil i na jih, kde vyhlazoval usedlé Indiány kmene Seri.               

První výprava

Mexický místokrál, který znal Anzovy mimořádné vůdcovské schopnosti, ho pověřil, aby prozkoumal a vytýčil nejschůdnější trasu k moři. V lednu roku 1774, touto výzvou poctěný důstojník, vyrazil z Tubacu na řece Santa Cruz severozápadním směrem, kde se nacházela podle map Dolní Kalifornie (Alta California). Jeho výprava byla nepočetná, kromě 20 vojáků v ní bylo jen několik poháněčů mul, pár sluhů, tlumočník a dva františkánští mniši, jejichž cílem byla misie San Gabriel (dnešní Los Angeles). Jako průvodce expedici sloužil kalifornský Indián, který již cestu pustinou jednou úspěšně absolvoval. Výprava prošla územím Papagů a spatřila úchvatné přírodní scenérie dnešního parku Organ Pipe National Monument. 7.února vstoupila do lovišť přátelských Indiánů kmene Yuma, jejichž náčelník Palma jim pomohl při přechodu řek Gila a Colorado. Španělé překonali slatiny u jezera Salton Sea a vstoupili do pohraničního kalifornského pohoří, které překročili a 22.března (74 dní po odchodu z Tubacu) dorazili k misii San Gabriel na březích Tichého oceánu. Úkol byl splněn! 26.května 1774 se Anzova výprava, po absolvování 2.000 mil pustinou, šťastně navrátila do Tubacu.  

Druhá výprava

Na druhou cestu se Anza  vypravil v říjnu 1775. Nyní bylo jeho úkolem kolonizovat sanfranciský záliv, který objevil roku 1770 španělský cestovatel Gaspar Portola. Tentokrát byl konvoj mnohem početnější - kolem 300 lidí. Převážnou část kontingentu tvořili vojáci se svými rodinami, dále zde byli dobrovolníci, jež vůdce naverboval v Culiacánu a samozřejmě františkáni, kteří měli v Kalifornii založit novou misii. Expedice vyrazila známou cestou na severozápad a opět využila služeb yumského pohlavára Salvadora Palmy, který byl Španělům neobyčejně nakloněn. Zavedl cestovatele do hor, a Juan de Anza byl zřejmě prvním Evropanem, který spatřil skalní města v Casa Grande, jež po sobě zanechal záhadný, vymřelý indiánský národ. 

4.ledna 1776 Anzovi lidé doputovali do San Gabrielu, kde využili pohostinství řeholníků a nabrali sil na další pochod. Poté prošli celé mořské pobřeží, navštívili Monterey a v březnu 1776 stanuli v cíli. Před nimi se rozprostíral bezpečný záliv, který později Američani nazvali příznačně - Golden Gate (Zlatá brána). Zde založili misii San Francisko, nejsevernější bod španělského panství v Severní Americe.

Boje s Komanči

Anzova kariéra prudce stoupala. Po návratu do Ciudad de Mexico byl ustanoven vojenským velitelem Sonory a v roce 1777 ho Teodoro del Croix, místokrálův zástupce pro vnitrozemské provincie, jmenoval guvernérem Nového Mexika, doufajíc, že něco udělá s narůstajícím komančským problémem. Hned příštího roku  Anza uspořádal s 600 muži a 1500 koni velkou trestnou výpravu. Vedle španělských vojáků ho doprovázelo na dvě stovky spojenců z kmene Utů, Apačů a Pueblanů.

Ozbrojenci překročili řeku Arkansas a kdesi východně od Greenhorn Mountain narazili na  komančské nájezdníky, pod vedením náčelníka jménem Cuerno Verde ("Zelený roh"), kteří se vraceli z neúspěšného útoku na Taos. U tohoto muže se na chvíli zastavme: Jeho otec, také Cuerno Verde zvaný, byl zabit v říjnu 1768 španělskými obránci, když se svou pětisetčlennou tlupou napadl Ojo Caliente. Tento charismatický vůdce nosil na hlavě koženou čapku se zeleně obarvenými bizoními rohy. Náčelníkův syn přejal otcovo jméno (původně se jmenoval Tabivo Naritgant - "Nebezpečný muž") i jeho legendární čelenku a přísahal Španělům pomstu.

Komančové, vyzbrojeni mušketami, zahájili na guvernérovy muže palbu. Španělé poznali "Zelený roh" podle čelenky, odřízli jej a zahnali s několika nejvěrnějšími do skalní průrvy. Cuerno Verde se pokusil zpoza svého padlého koně o poslední odpor, ale krupobití olověných kulek ukončilo jeho život. Stalo se tak 3.září 1779. Anza sebral náčelníkovu čelenku jako válečnou trofej a odevzdal ji Teodoru del Croix. Má se za to, že ten ji předal svým představeným, kteří ji doručili až do Vatikánu, kde je dodnes uložena v jeho bohatých sbírkách.

Další kariéra a důstojný konec

Juan Bautista de Anza byl také obratný diplomat a intrikán. V polovině 80.let se mu podařilo rozložit a zneutralizovat nebezpečnou alianci Východních Čirikavů a Navahů, která byla hrozbou pro španělské panství v provincii. Čirikavy vojenskou silou zdecimoval a zahnal do méně úrodných oblastí. Proti Komančům ve východních pláních vedl úspěšnou kampaň a donutil je k mírovým jednáním. Jejich náčelníci 28.února 1786 podepsali v pueblu Pecos smlouvu o neútočení a připravili tím podmínky pro úspěšný obchod se španělskými obchodníky tzv. Komančeros.

Roku 1787 skončil ve svém úřadu a vrátil se do Sonory. O rok později byl jmenován vojenským velitelem Tucsonu v dnešní Arizoně, ale zemřel dřív, než mohl odcestovat a chopit se úřadu. Stalo se tak 19.prosince 1788. Jeho tělo bylo uloženo v katedrále Nuestra Seňora de la Asunción v sonorském městě Arizpe, ve kterém v posledních letech svého života pobýval.