Jižní Amerikou křížem krážem

Které místo na jihoamerickém kontinentu navštívit? Kam se vydat, co vidět, jak dlouho tam být? Pokusme se vybrat nejatraktivnější místa, kde se ať už historie nebo sama příroda chlubí tím nejzajímavějším.

 

Vstupní branou do Peru je hlavní město Lima. Město není kromě pár koloniálních budov nikterak zajímavé a tak není divu, že návštěvník z  tohoto lidského kotle zase rád prchá k  Tichému oceánu. U jehož pobřeží leží ostrovy Ballestas.

Impozantní tmavé skalnaté ostrůvky tvoří bariéru mohutným vlnám a odvážná jízda na motorovém člunu vede často až pod skalní oblouky. Ostrovy jsou obývány koloniemi mohutných lvounů hřivnatých, kormoránů a tučňáků. Dříve se tu také těžilo „černé zlato“ - guano, trus ptáků používaný jako cenné hnojivo. Dnes je zde vyhlášena přírodní rezervace.

Odsud je to co by kamenem dohodil do městečka Nazca. Kdo a proč zde vytvořil proslulé linie neznámého původu na rozlehlých pláních? Jejich složitost a obrovitost můžete spatřit pouze a jen z malého kývajícího se letadélka. V hloubce pod vámi se objeví obrazce kondora, opice, pavouka, rukou i stromu, vše vyrýsované do drsné pouštní půdy. 

Peru je zemí, která byla centrem věhlasné Incké říše. Její hlavní město Cuzco bylo dobyto v 16. století Španělskem při honbě za zlatem Inků. Poklady nedozírné hodnoty byly neurvale ukradeny a zlaté sošky roztaveny na ingoty, putující v  břiše španělských galér do Evropy. Cuzco zláká k  toulkám koloniálními uličkami starého města? Stinná zákoutí, úzké uličky dlážděné originálními kameny, indiánky v  kloboučcích... To je všudypřítomná historie Inků, kteří se považovali za děti boha Slunce. Kouzlo místní tržnice i obchůdky se stříbrem a indiánskými výrobky potěší každého. Četné koloniální stavby i Zlatý chrám a zahrady Qoriqancha nenechají nikoho na pochybách, že Inkové byli mistři nad mistry. Precizní a propracované incké stavby bez jediného kousku malty, jejichž účel a význam dodnes halí tajemství, jsou pod patronací světového dědictví UNESCO.

Hned za kopci obklopujícími Cuzco vede cesta posvátným údolím Valle Sagrado až do městečka Ollantaytambo. Odsud jezdí panoramatický vláček údolím peřejnaté řeky Rio Urubamba až do Aguas Calientes. Cestou vystupují ti odvážnější a vydávají se na pochod džunglí po originálních inckých kamenitých pěšinách přes vysokohorská sedla až ke snu mnoha cestovatelů – ke komplexu Machu Picchu. Kdysi ztracené incké město, které naštěstí v roce 1911 „znovuobjevil“ americký archeolog Hiram Birgham. Autobus z  Aguas Calientes se vydává po serpentinách zařezaných ve strmém svahu přímo k  bráně areálu. Celodenní prohlídka nesmí vynechat vycizelované chrámy Slunce ani Chrám Tří oken, Sluneční kámen a další zajímavosti. Důmyslný systém kamenných vodních kanálků je dodnes funkční. Úniková cesta z  Machu Pichu končí u strmé kamenné stěny Puente del Inka. Nižší nadmořská výška je přívětivá i pro rozkvetlé lilie a možná i kolibříky. Ranní chodci si troufají na impozantní vrchol Huayna Picchu, kde se v  samotném závěru stoupání prolézá malou jeskyňkou. Odpočívat lze v termálních pramenech, které využívali už staří Inkové. Na posilněnou se nabízí pestrá kuchyně – pečená morčata, steaky z  lamy, obří kukuřice, tradiční alkoholické Pisco i povzbuzující čaj z  koky.

Málokdo ví o dobře schovaném solném kaňonu Salinas de Maras se stovkami uměle vytvořených kaskádovitých jezírek, kde se odpařováním vody těží sůl. Solná krusta je dodnes místními odkopávána a vožena v  pytlích k  dalšímu zpracování. Fantastickým zážitkem je procházka mezi jezírky a sledování důmyslného systému rozvodu slané vody. Díky rozdílné koncentraci soli je barva každého jezírka jiná. 

Peru se pyšní i dalšími zajímavostmi a obrovským magnetem je putování napříč altiplánem z  Cuzca k  tmavomodrému jezeru Titicaca, kde v  jednom z  mnoha zálivů staví plovoucí rákosové ostrovy indiáni kmene Uros. Naučili se mnoha dovednostem umožňujícím přežití na chladné jezerní hladině. Totorové ostrovy kdysi obdivoval i Thor Heyrdahl a staly se mu inspirací pro jeho cesty do Tichomoří. Mají opravdu černou krev, jak se tvrdí? Nezapomenutelným zážitkem je nenáročný trek po hřebenovce napříč slunečním ostrovem Isla del Sol. Pasoucí se lamy, středomořská atmosféra, předení vlny, rybaření, všudypřítomný klid a pohoda. Skoro se nechce věřit, že leží v  nadmořské výšce nad 4  000 metry. Jako bonus se pro žíznivé nabízí osvěžení studenou vodou v Prameni věčného mládí. Prostě a jednoduše je zde ráj fotografů. Rozmanitá krajina s  načervenalou půdou posetá terasovitými políčky tvoří kontrast k modři oblohy, vše velmi ostré v  průzračném vzduchu. K  tomu pestré lidové kroje místních indiánů, vyšívané sukně, kloboučky, barvy a tržiště. 

Jezero Titicaca patří z  poloviny Bolívii. Peruánci a Bolívijci se nemají příliš v  lásce a zlí jazykové tvrdí, že titi je peruánská polovina a Kaka patří Bolívijcům… a odtud je to již blízko do La Pazu, nejvýše položeného hlavního města světa. Malé domečky šplhají po prudkých úbočích po stranách kaňonu a vyhlídka na jedinečné panorama se sopkou Illimani je jednou z  hlavních atrakcí. Na čarodějnickém tržišti Mercado de las Brujas nabízejí indiánky sušená lamí embrya, chrastítka, kouzelné amulety na dlouhověkost a věčnou lásku, léčivé byliny a hlavně všudypřítomnou koku, lístky, jejichž žvýkání je mírným stimulantem. Místní agentury nabízejí ještě jeden prim – a to sice sjezd na kole do džungle v  Coroico po bývalé „silnici smrti“ (v současnosti je silnice bez automobilového provozu a kola jsou opatřena kvalitními brzdami). Kde jinde by se podařilo sjet šedesát kilometrů nepřerušovaným spádem? Každý den nabízí jiný zážitek a jinou krajinu… Úrodné zelené „Svaté údolí“ s  bohatými řekami, vlhká džungle na Machu Picchu, suché žluté altipláno, hluboké modré jezero Titicaca, aridní okolí La Pazu.

Skutečnou jihoamerickou lahůdkou je opravdová „overland journey“ džípem do vysokohorské solné pouště Salar de Uyuni ve výšce 4 000 metrů. Kombinace oslnivě bílé soli a modrého nebe osloví každého návštěvníka. Spaní v  hotelu ze slaných kvádrů bohatě vynahradí nedostatek civilizace, i když v  noci tu klesá teplota hluboko pod bod mrazu. Šestitisícovky a vyhaslé vulkány se tyčí všude okolo, z čisté soli vyčnívá ostrov ze země - Isla del Pescado - porostlý obrovskými kaktusy, které ostře kontrastující s  blankytně modrou oblohou. Přes nekonečnou pláň nevedou cesty, jen stopy po pneumatikách džípů.

Životní putování napříč touto pustinou mezi zelenými lagunami s  růžovými plameňáky a horami zbarvenými minerály do pastelových tónů vede až do severní Chile do městečka San Pedro de Atacama, zapomenutého to koutu světa. Písečné duny, erozí vymodelované skalní útvary, geotermální aktivita vyvěrajících pramenů a minerální jezírka jsou přepestrou podívanou. Chile je prapodivná země nudlovitého tvaru a turista v  zásadě vždy putuje severním či jižním směrem. Po dlouhé cestě přijde vhod koupel ve chladivém Pacifiku ve známých chilských přímořských letoviscích jako je Viňa del Mar. Chilané jsou veselí a vstřícní, chlubí se dobrým jídlem z  mořských plodů a světoznámými víny, rádi hrají a zpívají. Z  hlavního města Santiago de Chile míří silnice panamericana skoro přímo na jih. Protíná vinice slavných jmen, střední oblast s  modrými jezery, kuželovité sopky a prehistorické araukáriové lesy, až v  zálivu Reloncaví narazí na ostrov Chiloé. Mírně zvlněná zelená krajina je zdobena desítkami rázovitých kostelíčku a každý je přitom jiný. Kdo zde nestrávil alespoň den, kdo tady neochutnal víno a mořské plody, ten může jen litovat. Chile totiž nabízí i kulinářské hody nad mušlemi, plži, langustami, chobotnicemi a neuvěřitelným množstvím ryb.

Jižní oblast nese poetický název Patagonie, ale je to nehostinný kraj, i když vyniká svojí drsnou krásou. Z  nekonečných patagonských plání vyčnívají slavné špice Torres del Paine ve tvaru tří žulových vztyčených prstů. Známý trekking podél černobílých skalních věží Cuernos vede podél jezera Nordenskjöld a nabízí podívanou na stáda lam guanak pasoucích se podél břehů. Úzké údolí vede k  moréně pod věže Torres del Paine a až z vyhlídkového bodu je vidět mohutné žulové bloky tyčící se do výšky 2  800 metrů. Kdo si přivstane, uvidí celé panorama v  růžové barvě díky vycházejícímu slunci. 

Asi bychom si mohli povídat dále – o Ohňové zemi schované za Magellanovým průlivem, o nekonečných argentinských pláních nebo o treku na Stolové hory ve Venezuele nebo Kolumbii. Zkrátka Jižní Amerika má mnoho tváří a mnoho neopakovatelných zážitků. 

 

Ak sa aj vy chcete vybrať do Južnej Ameriky, pozrite si ponuku od CK LIVINGSTONE: http://www.livingstone.cz/zajezdy/katalog/amerika/