Ukrajina se v posledních desetiletích od rozpadu Sovětského svazu jednou za čas tak trochu zmítá mezi Ruskem a Evropskou unií. Politika je tu někdy proevropská, jindy proruská a obvykle té druhé polovině se aktuální vláda zrovna nelíbí. Spokojenosti nepomáhá ani všudypřítomná korupce a ve srovnání se západní Evropou stále neutěšený stav ekonomiky.
Specifická situace panuje na převážně rusky mluvícím Krymu po staletí spojeném s Ruskem, který však od roku 1954 připadá Ukrajině. Dvakrát jsem zde na východě v posledních letech byl (jednou navíc i v Rusku), navštívil jsem Kyjev i Krym a přál bych těmto krásným zemím i jejich obyvatelům trochu více prosperity.
Protože chovám respekt a jistý obdiv k antické kultuře, má paměť se v souvislosti s Ukrajinou zaměřuje i ke Krymu. Tam totiž z mořského pobřeží vyrůstá několik dávno zaniklých památek, ještě o mnoho starších než pohnuté bohatýrské dějiny jurodivé Rusi (i dnešní Ukrajiny).
Vzpomínám na zaniklé město Chersones...
Řeckou kolonii, odkud se dováželo obilí do Periklových Athén již pět století před počátkem našeho letopočtu. I Římský historik Ammianus Marcellinus o něm ve svých dějinách pozdní antiky napsal: „Na levé straně přiléhá k Maoitidě Chérsonesos plný řeckých osad. Tamější lidé jsou klidní a usedlí, zabývají se rolnictvím a živí se výtěžky svých sklizní“
Zbytky řecko-byzantského města působí opravdu jakoby na Ukrajinu mezi všechny ty rusko-tatarské památky přistály z jiného světa. A tím nárazem se zabořily hluboko do písku na mořském pobřeží tak, že na povrch ze stařičkého, kdysi živého centra trčí jen tu a tam zbytky zdí a sloupy, tolik typické pro antiku a vše, co z ní vychází. Chersones přitom leží na okraji města zvaného Sevastopol, kde kotví ruská černomořská flotila. Starý vedle nového, kámen vedle oceli.
Pamatuji si strašné vedro v létě 2010. Nikde žádný stín a na slunci šplhala teplota snad k padesáti stupňům. Za branou se proplétám mezi zdmi dva tisíce let starých domů, několik metrů vysoko ční kamenná hradba s kruhovými baštami z dob východořímského císaře Zenóna z 5. stol n. l.
Jen o pár desítek metrů dál leží naopak nejstarší část města, hradeb a vojenství vzdálená na míle daleko – antické divadlo ze 3. století př.n.l. Ač nevelké a částečně zastavěné pozdějšími stavbami, místo, kde se možná odehrávala dramata Aischylova či Menadrova, působí na ukrajinsko-ruském území asi nejpodivněji, až jaksi nepatřičně.
Na řeckou tradici navázala v Chersonesu správa římská...
Na ni znovu řecko-byzantská a díky ní přijali křesťanství nakonec Rusové (ostatně Moskva se nazývala třetím Římem). V centru areálu, za divadlem, stojí nově a krásně opravený dosti mladý pravoslavný kostel sv. Vladimíra. Je bílý a od zlaté kopule se odráží sluneční paprsky. Uvnitř je plný krásných zlatých ikon, venku kolem něj z dlažby vyrůstá několik řad bílých byzantských sloupů s korintskými hlavicemi, pozůstatků starých bazilik. Zde na tomto místě kyjevský kníže Vladimír přijal roku 988 od byzantských kněží křest, jak o tom píše i náš Karel Havlíček Borovský. A na tuto počest zde kostel od 19. století také stojí. Samotné řecké město Chersonesos kvetlo až do vpádu osmanských Turků ve 14. století a jeho existence tak od založení trvala dobré dvě tisíciletí.
A protože se nacházíme na archeologickém nalezišti, nelze nezmínit, že jeden z prvních archeologických výzkumů (lze-li to tak říci) v dějinách lidstva i archeologické vědy zde provedli nám známí bratři Konstantin (později zvaný Cyril) a Metoděj v 9. Století. Ti sem, do Chersonesu, ještě před příchodem na Moravu podnikli cestu, aby zde vykopali kosti sv. Klimenta (což se jim také povedlo).
Od kostela je to přes zvláštní malé muzeum s hologramy zdejších nálezů už jen kousek k černomořské pláži. Většina turistů se tu v nesnesitelném parnu koupe v moři a jen menší část se prochází zbytky města. Podél pobřeží se stovky metrů do dáli rozprostírá největší část starého města. Převažují pro běžné turisty nepříliš zajímavé základy a zdi domů (byť některé jsou datované až do 4. stol. př.n.l.), tu a tam mozaika na podlaze, a tak se nejpočetnější hloučky lidí fotí před sloupy a stěnami byzantských bazilik z 6. stol. n. l. Ty jsou pod modrou oblohou asi tím nejpůsobivějším místem v celém areálu. Ne nadarmo se ve starých knížkách nazývá Chersonesos sovětskými Pompejemi.
Tak Pompeje to pravda úplně nejsou. Ale místo je to přesto docela pěkné a v rusky či ukrajinsky mluvících zemích hlavně velmi nečekané. Člověk tu pod tíhou staletí snad trochu zapomene na místy trochu neutěšený stav země.
Autor: Martin Čermák, spolupracovník CK Mundo, která pořádá zájezdy na Krym i na Podkarpatskou Rus
