Guatemala - napříč krajinou

CK KUDRNA - 10.11.2016

Ráno kolem šesté nás budí zvuky pralesa. Ptáci zpívají jako o život, spousta roztodivných zvuků nejde ani identifikovat a to, co jsem při první návštěvě zdejších pralesů pokládal za řev jaguára, jsou Howlerovi opice. Od včerejška je zataženo, mezi pralesními velikány se válí mlha. Balíme mokrý stan a v  sedm hodin, jak zněla dohoda, jsme připraveni k odchodu. A le Antonio ještě ne. Otvírá nám alespoň jejich malé vesnické muzeum s keramickými nálezy z pyramidového komplexu Wachaktun- různé misky a figurky. Když asi za 20 minut vyrážíme je už vesnice na nohou. Všechny indiánky nosí z jednoho místa, odkud se ozývá zvuk motoru, něco v miskách. Antonio vysvětluje, že je to těsto na tortilly.

Makačka v pralese

Prošli jsme vesnicí a zanořili se do pralesa. Začíná tupá makačka. První, s malým baťůžkem a mačetou, rázuje Antonio. Pavel se ho drží a tahá z něj zajímavosti o pralese a jeho obyvatelích.  Ve sto metrovém závěsu jdu já  a na dohled za mnou Slávka. Občas na ni počkáme. Pochodujeme takto 3 hodiny než dorazíme ke kampamentu sběračů pryskyřice chiclet, ze které se vyrábí žvýkačky. Děláme čtyřiceti minutovou pauzu a dáváme si svačinu. Pod stříškou z palmového listí jsou  pověšené hamaky – do jedné si lehám – mám dva začínající puchýře a tuším problémy s chodidly. V nedaleké laguně nabírám vodu na další cestu, je hodně tmavá huminovými kyselinami a na protějším břehu leží krokodýl. Antonio nás povzbuzuje „tímhle vražedným tempem je to k El Tzotz ještě pět hodin!“ Vzhůru na další tříhodinový úsek. 

Guatemala

Skoro jako podle harmonogramu přichází ke konci druhého úseku přeháňka a tak spěcháme ještě pár stovek metrů do dalšího kampamenta. Chodidla mám nadranc, jsou tu ale zase hamaky a tak do jedné s vyzutými botami padám.  Po třicetiminutovém zotavení vyrážíme na poslední dvouhodinový úsek  a zdá se, že dnes nejen stihneme dojít na základnu rangerů, ale ještě odhalit tajemství Netopýří skály El Tzotz. 

Skalní stena

Ještě půl hodinky, oznamuje Antonio a skutečně, v 17 hod přicházíme na základnu. Jsem mile překvapen, je tu velmi útulno a čisto. Hospodaří zde tři chlapi a přesto udržují vzorný pořádek. Seznamujeme se, vaříme čaj a netrpělivě vyrážíme do džungle k Netopýří skále. Už pár stovek metrů před skálou je cítit výrazný kořeněný pach.. Co je to? Pralesem, kterým se prodíráme prolétá velké množství netopýrů a čas od času se s některým střetnu tváří v tvář. Tropický porost náhle, jako když utne skončí, stojíme na jakési mýtině  na jejímž opačném konci se nad koruny pralesních velikánu tyčí mohutná skalní stěna. Připomíná mi Býčí skálu v Moravském krasu. Mýtina se však liší od čehokoliv co znám, je tvořena tmavou hmotou, těžko odhadnutelné tloušťky, vydávající ostře aromatický pach.

Guatemala

Západ slunce

Zhruba kolem šesté hodiny večerní, musí to být ve chvíli, kdy slunce, z pralesa pochopitelně neviditelné, padá za obzor, vybuchne skála nečekanou energií.  Celá jako by se začala chvět výronem temné energie a vydává  škálu pískavých zvuků. Než se vůbec vzpamatuji, vylétnou ze všech otvorů, dutin a jeskyněk tisíce netopýrů a nad mýtinou zavíří obrovské hejno složené z drobných tělíček. Těsně před tím koutkem oka zahlédnu, jak Antonio prchá zpět pod koruny stromů. Stojím jako opařený a na mou hlavu se snáší hustý déšť. Jsou to drobounké netopýří bobky – guáno, bubnují do mne jako miniaturní broky.  Antonio se  později baví na náš účet, ale to už nám došlo co je ta podivná, takřka exoticky vonící hmota na mýtině a proč tak zběsile v kritickou chvíli prchnul pod ochranu stromů.

Guatemala

 

Po počátečním chaosu před skalní stěnou se netopýři jak na povel řadí do proudu a jako nekonečný had letí lovit do rozlehlých pralesů Yucatánu. Nedokážu si zpětně vůbec uvědomit jak dlouho celé tohle strhující divadlo trvalo a nepřišlo mi na mysl abych udělal pár snímků. Ještě dlouho po tom mi zážitek víří v hlavě  jako to obrovské mračno netopýrů.

 

Vyrazte do Guatemaly s CK KUDRNA: http://www.kudrna.cz/zajezd/guatemala.html

Komentáre Disqus