Opravdu jsou všechny věci, které se o Kosovu v našich zeměpisných šířkách povídají, pravdivé? A má Kosovo pro turistu co nabídnout? Západní Kosovo očima návštěvníka z České republiky.
Kosovo je stát v jihovýchodní Evropě, který vznikl jednostranným vyhlášením nezávislosti na Srbsku v roce 2008. S rozlohou necelých jedenácti tisíc kilometrů čtverečných a s přibližně dvěma miliony obyvatel patří mezi menší evropské státy. Malá je i obecná znalost, která o něm koluje. „Pořád se tam válčí? Kolik tam je min? Opravdu je kosovská ekonomika postavena na obchodu s lidskými orgány?“ I takovéto otázky jsem slýchal a stále slýchám, když se s někým o Kosovu bavím. Pojďme si o Kosovu pár věcí ujasnit.
NEZÁVISLOST A ALBÁNCI
O nezávislosti Kosova bylo napsáno již mnoho a není předmětem tohoto článku podávat další vysvětlení. Někdo se přiklání na stranu Albánců, jiný na stranu Srbů. Oblast Kosova byla jedním z center starého srbského státu ve středověku. Změna etnické skladby v průběhu dějin je ovšem neoddiskutovatelná. Je pravdou, že na dobu, kdy Albánci přišli do Kosova ve velkém, se názory diametrálně liší. Současná situace je ale taková, jaká je. Přibližně 90 % obyvatelstva jsou kosovští Albánci. Problém není černobílý a jeho konečné řešení, pokud někdy nastane, si vyžádá ještě mnoho desetiletí.
Právě dominantní etnikum Kosova je jedním z důvodů, proč jsem si to zde oblíbil. Přestože v Evropě mají velice negativní reklamu, jsou Albánci, ať už žijí v Albánii, Kosovu, Makedonii, nebo třeba Černé Hoře, velmi vstřícní a přímí lidé. Špatnou pověst jim udělali především jejich krajané, kteří se podílí na organizovaném zločinu v západní Evropě a média. Také zvěsti o obchodu s lidskými orgány jsou velmi přitažené za vlasy.
Osobní zkušenosti? Například jednou jsme navečer přijeli do Kosova a nebylo kde spát. Požádali jsme v prvním stavení, zda můžeme přenocovat na zahradě. Nejenom, že nám to velmi ochotně povolili, ale ještě se majitel domu omlouval, že nás nemůže vzít dovnitř, protože mu právě přijel bratr s rodinou a v domě není k hnutí. Jindy jsem poprosil, zda by u restaurace, kde jsme spali, nebyla nějaká hadice na provizorní osprchování. Za půl hodiny majitelé vybudovali přístřešek a do něho zavedli hadici s redukcí, takže vznikla sprcha. Také přístup Albánců v restauracích je pozoruhodný. Nejenže je jejich obsluhování rychlé, pokud tedy zrovna nemusí jet na trh koupit potraviny, oni dokonce vysloveně běhají. Můžeme pouze doufat, že tento přístup jim vydrží, protože to je jeden z hlavních předpokladů pro rozvoj turistického ruchu.
Mohli byste namítnout, že jste se s něčím podobným setkali i v jiných zemích. Podle mé zkušenosti ale v rámci Evropy předčí skutečně leckoho. Nevěříte, tak si to ověřte na vlastní kůži.
PRIZREN A METOHIJA
Národnostní třenice a Albánce již nechme stranou. Kosovo je zemí, která má turistovi co nabídnout, jen překonat zaryté stereotypy. Například, zřejmě nejkrásnější kosovské město Prizren, na návštěvníka doslova dýchne orientální atmosférou. Starý kamenný most trochu připomíná známějšího a honosnějšího kolegu z hercegovinského Mostaru. Milovníci islámu mohou zavítat do mešity Sinan Pasha z počátku sedmnáctého století, kterou si lze prohlédnout i zevnitř. Pro středoevropana jsou jistě zajímavé také staré turecké lázně, tzv. hammam, které dříve sloužili nejenom pro očistu těla, ale také k bohatému společenskému životu. Centrem města je Shadervan, městská část plná dobrých restaurací a kaváren, ve které je fontána s vodou, která údajně zajistí návrat zpět do Prizrenu tomu, kdo se jí napije. Kolikrát jsme něco podobného již slyšeli, že?
Středobodem srbského nároku na Kosovo jsou dva pravoslavné kláštery v západní části země, tzv. Metohiji. Peć, neboli albánsky Peja, je severnějším z nich. Část kláštera se dochovala pouze ve formě nízké zdi. Přesto unikátní atmosféra uzavřeného komplexu má něco do sebe. Druhým monastýrem jsou Dečany, ležící několik kilometrů jižně. Menšímu, ale mně osobně sympatičtějšímu klášteru, dominuje krásný chrám, který nechal ve čtrnáctém století postavit srbský král Štěpán Uroš III., který získal přízvisko Dečanský a byl později za své zásluhy o církev svatořečen.
DALŠÍ LÁKADLA ZÁPADNÍHO KOSOVA
Když už se pohybujeme v západním Kosovu, je třeba upozornit na další dvě věci. První z nich jsou kully, rodové věže, ve kterých tradičně Albánci především v severní Albánii a Kosovu žili. Kulla je turecký výraz pro věž. Byly stavěny po celém Balkánu v době osmanské vlády, především od sedmnáctého století. V Kosovu se jejich zlatý věk počítá od osmnáctého do počátku dvacátého století. V zemi nalezneme několik vesnic, které dodnes mají v tomto směru hodně co ukázat. Za všechny jmenujme Junik, nebo třeba Isniq. Naneštěstí bylo hodně věží zničeno srbskou armádou během kosovského konfliktu, který gradoval v roce 1999.
Druhým lákadlem západu státu jsou pomníky Kosovské osvobozenecké armády, UÇK. Kdo je pro jedny teroristou, může být pro druhé hrdinou. To je ve zkratce osud bojovníků UÇK, jejichž pomníky jsou především kolem hlavní cesty z Prištiny do Pejy (Peć). Bojové akce probíhaly hlavně v západní části Kosova, když za opěrné body UÇK používala zdejší hornatý terén. Ať už máte na válku v Kosovou jakýkoli názor, určitě je přinejmenším zajímavé postát před pomníkem mužů, žen a dětí, kteří položili svůj život v boji.
V této souvislosti je dobré připomenout jednotky KFOR, které stále v zemi působí. Přestože je jejich počet oproti létům minulým již minimální, stále plní své úkoly. Vojáci jsou vesměs k turistům velmi vstřícní a často se nechají bez problémů i vyfotit, alespoň podle mých zkušeností s kontingenty ze Švýcarska, Slovinska a Německa. Často je potkáte u srbských památek, které hlídají.
NEBOJTE SE KOSOVA!
Těchto pár řádků ukazuje, že Kosovo je normální země s normálními lidmi. Přestože má velmi divokou historii, která se promítá i do současnosti, určitě stojí za to se sem podívat. Psal jsem o památkách, které jsou v západní části země, to ale není zdaleka vše. I další regiony mají co nabídnout, ale o tom třeba někdy příště. Závěrem snad jediné – NEBOJTE SE KOSOVA!
