Když v 50. letech 20. století konstruovali čeští inženýři trolejbus Škoda, zřejmě netušili k čemu jej „zneužijí“ sovětští plánovači. Ti v rámci zlepšení dopravy mezi Simferopolem, správním střediskem Krymu a Jaltou na pobřeží navrhli linku č. 1 - nejdelší trolejbusovou trať na světě dlouhou 85 km s převýšením cca 700m.
V té době mohly trolejbusy zajistit pohodlný přesun turistů z vlakového nádraží v Simferopolu k moři. Dnes jsou tyto vozy spíše brzdou dopravy, protože i zdejší automobilová doprava neskutečně zhoustla a zrychlila. 
K plynulosti dopravy nepřidá ani zvyk řidičů MHD stavět pasažérům na znamení kdykoliv a kdekoliv (tj. hlavně mimo zastávky). Průměrná rychlost trolejbusu je pod 25 km/hod, takže ze Simferopolu k moři se trolejbus došourá za 3,5 hod. Ale je to za pár hřiven.
Zastaralé trolejbusy mají velkou spotřebu elektrické energie, a tak se stává, že úseky do kopce může jet jen jeden vůz. To se projevuje tak, že ostatní čekají několik desítek minut v zastávce až před ním jedoucí trolejbus vyjede kritický úsek. Stejnou solidaritu mu pak poskytnou za nim jedoucí vozy.
K zvláštnosti této tratě patří ještě předprodej jízdenek. Na nástupišti je velká cedule s nápisem, že jízdenky je nutné si koupit v odbavovací hale. Jenže tam číhá řidič a každého přesvědčuje, že je zbytečné si kupovat lístek v předprodeji a že jej tam i tak odveze. Pochopitelně za peníze a bez stvrzenky. Peníze jdou řidiči do jeho kapsy a dopravnímu podniku se nedostávají peníze na modernizaci vozového parku. viac na www.rusko.nazory.cz
