Marek Audy, jeden z najvýznamnejších českých speleológov žije životom skutočného dobrodruha

Michal Knitl - 30.10.2014

ROZHOVOR: "Vstúpiť do neznámej jaskyne je ako objavovať novú planétu." Marek Audy sa speleológii venuje od detstva. Od konca 80. rokov organizuje speleologické expedície do zaujímavých krasových oblastí celého sveta. Od roku 2002 zorganizoval desať speleologických výskumných expedícií do pieskovcového krasu na stolové hory Venezuely ­Tepui. Výsledkom týchto výprav sú objavy najdlhších pieskovcových jaskýň sveta.

Okrem vlastných explorácií nových jaskynných systémov sa venuje predovšetkým fotografovaniu. Bol účastníkom a dokumentoval mnoho medzinárodných speleologických objavov, napr. objav jaskyne Troch naháčov v Iráne, ktorá sa stala najdlhšou soľnou jaskyňou sveta.

Stereoskopii (3D) sa venuje od roku 1994, kedy po prvýkrát fotografoval 3D diaseriál z jaskýň Moravského krasu. Pestrá publikačná činnosť vrcholí vydaním stereoskopickej knihy "Domino  ­hra v podkroví Ztraceného světa". Kniha rozširuje dej rovnomenného filmu, ktorý je 1. českým 3D dokumentárnym filmom. S Marekom vám preto prinášame rozhovor o jeho názoroch a ďalších plánoch:

Čo pre teba znamená cestovanie? Povedz prvé tri slová, ktoré ti napadnú...

Vlastní názor.

Keby si dostal 1000 eur pod podmienkou, že ich musíš precestovať, kam a na ako dlho by si išiel?

Na “naši” stolovku Chimantá prodloužit o kousek jeskyni Sistema Brewer. Letos totiž spadla v žebříčku nejdelších pískovcových jeskyní světa na druhé místo.

Ktorú dobrotu z cudziny by si si teraz najradšej dal?

Ron aňejo.

Cestuješ väčšinou sám alebo s niekým?

Nezáleží na tom kam, ale s kým. S někým raději nikdy, s jiným jedno kam :)

Čo je vždy v tvojom ruksaku?

Slon (plyšovej).

Vieš nám napísať jeden z tvojich najsilnejších alebo kurióznych zážitkov, ktoré si prežil s domorodcami (ľuďmi z krajiny, kde si cestoval)?

Tam, kde jsem měl ještě před dvěma hodinami postavený stativ, už nelze přes dravý a hluboký proud ani bezpečně přebrodit na druhou stranu řeky. Situace zatím není kritická! K východu to mám sotva půl kilometru a terén je už snadný, bez nutnosti přelézání skalních bloků. Mám se vrátit a varovat přátele? Co když se vstupní část jeskyně opravdu uzavře, jak tomu nasvědčovalo bahno vysoko na stěnách? Vznikne sifon nebo jen dlouhé jezero? Kdy může voda opadnout? Podaří-li se mi jako jedinému dostat k satelitnímu telefonu, má smysl zavolat hned pomoc? Lze vůbec zorganizovat záchrannou akci v těchto zeměpisných šířkách?

Mozek odpovídá na všechny otázky jednoslabičným - VEN! Po zběsilém čtvrthodinovém úprku zpomaluji až pod základním táborem. Je tu už třicetimetrové jezero a z dálky se ozývá děsivý hukot vody. Drápu se nahoru do Mamutí tlamy, ale namísto, aby se řev řítící se vody vzdaloval, zesiluje! Až v kuchyni odhaluji příčinu hrůzostrašného zvuku. Přes portál jeskyně se zvenčí valí osmdesátimetrový vodopád. Průtrž, která řádí již několik hodin, rozvodnila malý potůček nad jeskyní na přírodní živel a ten se řítí zvenku do jeskyně. Povodňová vlna na hlavní podzemní řece bude mít zpoždění, ale jak dlouho? Hlavou se mi znovu a daleko intenzivněji honí katastrofické myšlenky o vnitřku jeskyně. V tuto chvíli mohu ale už jen čekat, kdy bohové zastaví svoje běsnění.

Minuty se zdají hodinami, než se na hladině tvořícího se jezera odrazí karbidka prvního příchozího. Nečekaně se ale nevrací nikdo z Venezuelanů. Je to po pás mokrý Braňo. Na jeho obličeji je vidět, že utíkal. Nenechám ho ani vydýchat a zasypávám ho otázkami: „Kde jsou ostatní? Vede to dál? Je to stále tak velké?“

Z knihy Brány do Ztraceného světa

Stalo sa ti na cestách aj niečo zlé?

”Potřebuji vyměnit 30 tisíc bolívarů za dolary." To není problém, pojď do auta, ať nás nikdo nevidí. Sedáme do středně velkého offroada s černými skly. Řidič začal hned prohledávat skříňky a z různých skrýší vytahoval paklíky bankovek. Po chvíli mi oznámil: "Tolik tady nemám. Musím zajet za kolegou."

Domníval jsem se, že popojedeme jen kousek od odletové k příletové hale. Byl to ale velký omyl. Opustili jsme letiště a vydali se do nedalekého barria, jak ve Venezuele nejčastěji nazývají chudinské rančitos - čtvrtě plné bídy, špíny a kriminality. Při ostrém dohadování se s řidičem o kurz směny, si silně uvědomuji, jak velké chyby jsem se dopustil. Minulý víkend místní  statistika zaznamenala v Caracasu 90 vražd! Dobře vím, že cizinci přichází o život právě takto. Richard sedí ve špatném psychickém stavu a s bolestmi na letišti a já sám se vydal s cizím taxikářem do jednoho z nejnebezpečnějších míst ve Venezuele. Musím něco udělat nebo aspoň dát nějak zprávu svým přátelům nahoru do města, jakou hovadinu jsem ve stresu spáchal. Taky musím nějak dát najevo řidiči, že o mně někdo ví, a když se nebudu ozývat budou mě hned hledat.

Když s námi řidič zatočil do nějaké tmavé uličky, nečekaně a razantně mu oznamuji: "Volám nahoru do Caracasu, aby mi dovezli bolívary v lepším kurzu!"

Z knihy Domino, hra v podkroví Ztraceného světa

Išiel by si na to miesto napriek tomu opäť?

Samozřejmě.

Podľa čoho si vyberáš trasu svojej cesty a kde spávaš?

Vybírám podle intuice a spávám výhradně na romantických místech.

Kedy si si najviac siahol na svoje dno počas svojich ciest? Stalo sa ti, že si mal jednoducho toho dosť a chcel sa vrátiť domov?

Buď by to byl třetí příběh a nebo rozvedení předchozího úryvku. Doporučuji knížku Domino, hra v podkroví Ztraceného světa, tam o tom jedna kapitola pojednává.

V ktorej krajine na teba pôsobili ľudia najpohostinnejším dojmom?

Balkán (Srbsko, Albánie, Černá Hora, Republika srbská v Bosně a Hercegovině, Makedonie nebo Bulharsko)

Je cestovateľ, ktorý ťa inšpiruje?

Nepovažuji se za cestovatele, ale mezi vzory patří Francisco de Orellana. Z krajanů tremp Eduard Ingriš nebo žijící legenda Mirek Zikmund.

Máš nejaký cestovateľský sen?

To je příliš osobní otázka a sny by se neměly takto vykřičet.

Väčšina ľudí pracuje 50 týždňov v roku, 8 hodín denne, poväčšine zavretá medzi stenami a pozerajúc do monitora. Iný si pracuje 3 mesiace v Nórsku a zvyšok roka cestuje alebo jednoducho žije na Slovensku. Aká je tvoja vízia, resp. ako funguješ alebo ako by si chcel fungovať v najbližších rokoch?

Vymykám se z popsaného modelu. Nepracuji v cizině a vydělávám peníze, které z pohledu většiny populace na Zemi jsou obrovské, i když moje účetní se diví, jak se z nich dá přežít.

Daří se mi dělat svou práci, která mě přes 20 let rozvíjí a obohacuje. Považuji za bohatství, odjet třeba na boční fatranský hřeben a pod převisem krytým staletými javory si večer rozdělat oheň. Morálka dnešního světa je naprosto zvrácená. Vše se posuzuje finanční částkou, výkonností tabletu či auta nebo množstvím lajků na Facebooku. Největší chudáci jsou lidé, kteří nemají čas zajít na koncert, do divadla, přečíst si knížku, odjet na dvoudenní výlet nebo sejít se se starými kamarády. Mezi ně naštěstí nepatřím.

Čím sa budeš snažiť motivovať ľudí na svojej prednáške, aby zbalili svoj ruksak a išli do sveta?

Moje prezentace jsou o jeskyních. Jeskyně to je jiný svět, jiná planeta. Objevovat jeskyně, to je nekončící dobrodružství! Musí se často improvizovat.  Je to podobné, jako když Francisco de Orellana překul brnění na hřebíky, ze kterých postavil lodě a splul poprvé Amazonku.

3D fotografie a 3D film Mareka Audyho si budete môcť pozrieť 6.11.2014 a 7.11.2014 na festivale Cestou necestou v Bratislave

- za rozhovor ďakuje Michal Knitl

Komentáre Disqus