Fidel, doutníky, rum a krokodýli. Kuba!

Václav Kozina - 7.3.2019

Každá země je spojena s určitými symboly, které mohou být přitažlivé pro návštěvníky. To platí bezesporu o karibském ostrově Kuba, který je celosvětově známý právě díky takovým symbolům. Asi každý průměrně vzdělaný obyvatel Česka si nějaký kubánský symbol vybaví. K těm nejznámějším patří legendární kubánský vůdce Fidel Castro, kubánské doutníky, kubánský rum. Technicky orientovaní si možná vybaví staré americké bouráky, přírodovědně zaměření zas třeba kubánské krokodýly.

Havana
Havana, Prado

Symboly Kuby

Kuba, zvaná „Ostrov svobody“ (což zní ovšem vzhledem k západnímu pojetí svobody značně eufemisticky), je v poslední době spolu s Dominikánskou republikou nejvýznamnější turistickou destinací v Karibiku, do níž ročně zamíří asi 2 miliony turistů, převážně z Evropy a Kanady. Přijíždějí ovšem i návštěvníci z jiných zemí Latinské Ameriky, zejména výpravy z Venezuely, kterou v poslední době pojí s Kubou intenzivní a životně důležité kontakty, hlavně kvůli dodávkám venezuelské ropy. Turismus je také spolu s cukrem a tabákem třetím nejvýznamnějším zdrojem tvrdé zahraniční měny pro ostrovní ekonomiku.

havana
Havana, ulice Vedado

 

Kuba byla oblíbenou turistickou destinací už v období mezi světovými válkami, kdy díky americké prohibici směřovali na Kubu zejména američtí turisté, aby si tam mohli dopřát to, co doma ne. Tedy hazardní hry, alkohol a placený sex, takže Kuba byla známa jako „bordel Karibiku“. Tato éra skončila po revoluci na konci 50. let minulého století, kdy byl nastolen Castrův socialistický režim. K obnovení turistického ruchu došlo až v devadesátých letech minulého století v důsledku kolapsu východního bloku, který Kubu připravil o tradiční spojence a obchodní partnery. Tehdy přišly také vhod jako turistické taháky takové symboly Kuby jako Fidel, doutníky, rum a krokodýli.

Fidel

Fidel Castro, nazývaný Máximo Líder („Nejvyšší vůdce“) nebo El Comandante, je bezpochyby symbolem Kuby – respektive současného kubánského režimu - už nejméně půlstoletí. Kvůli zdravotním problémům se Fidel už před lety stáhl z veřejného života, a nenávratně patří minulosti i jeho proslulé mnohahodinové projevy, jimiž uváděl do transu statisícové davy na havanském Náměstí revoluce. Avšak symbolická přítomnost tohoto legendárního revolučního vůdce je na Kubě doslova všudypřítomná. Nápisy na billboardech a zdech oslavují Fidela, Stranu a revoluci, a slibují jim věrnost. Časté jsou rovněž Fidelovy citáty, například výrok: „Svět budoucnosti musí být společný pro všechny“.

kuba
Revolucionář Fidel Castro mezi svými spolubojovníky na billboardu u silnice, Playa Larga

 

Kubánská realita v tomto ohledu zahrnuje řadu jevů, známých do roku 1989 i u nás, avšak v těchto ohledech je často natolik specifická, že může vyvolat údiv i u pamětníků předlistopadové éry. Nápisy s konformním ideologickým obsahem je možné nalézt i na méně pravděpodobných místech, například hrubě načmárané na svislo na sloupech elektrického vedení. Některé působí až parodickým dojmem. Například vedle casa particular v malebné oblasti národního parku Viñales na západě Kuby, kde jsme strávili několik dní, bylo na kraji silnice na stromě přibité prkénko s nápisem „Viva Fidel, Viva Raúl“ (Raúl je Fidelův mladší bratr, v současnosti hlavní politický představitel Kuby). Pod stromem u silnice se povalovaly bedny se zbytky ovoce, zatímco za stromem se nalézalo smetiště, v němž se přehrabovala drůbež.

„S věrností Straně a revoluci“, nápis na domě v Havaně, založený na slovní hříčce (fidel-idad = věrnost)

Je však nepochybné, že současný režim, jemuž stále dominují bratři Castrové, má nezanedbatelnou podporu značné části obyvatelstva, především u starších lidí. Při rozhovoru na politická a sociální téma s Kubánci proto platí, že je vhodnější nechat je mluvit, než s nimi polemizovat. Například na „ekofarmě“ nedaleko Viñales jsem rozmlouval se starší Afrokubánkou, která se velmi entuziasticky vyznávala ze svého obdivu k Fidelovi. Její rodiče bývali negramotní a revoluční vláda jim přinesla vzdělání. Fidel byl pro ni jednoznačně hrdina, srovnatelný se současnými popstars. „Když mi bylo čtrnáct, nechtěla jsem nikoho jiného“, prohlásila o svém revolučním idolu.

Doutníky

S tabákem a zvykem jeho kouření se na Kubě setkal už Kryštof Kolumbus se svými lidmi, když v říjnu 1492 doplul k pobřeží tohoto největšího antilského ostrova. V přepisu ztraceného Kolumbova deníku z první cesty od Bartoloméa de las Casas se uvádí, že admirál vyslal do vnitrozemí ostrova na průzkum dva muže. Jeden z nich, Luis de Torres, byl pokřtěný žid a uměl prý hebrejsky a chaldejsky, což mu zřejmě v dorozumění s Indiány příliš nepomohlo. Můžeme se zde dočíst, že mimo jiné „ti dva křesťané potkali cestou mnoho lidí, mužů i žen, kteří se ubírali do svých osad a drželi v rukou žhnoucí oharky jakýchsi bylin, jichž užívali k podkuřování“.

Podobné scény je možné spatřit na Kubě i dnes s tím rozdílem, že současní domorodci tabákový kouř natahují „normálně“, tedy ústy, zatímco původní obyvatelé kouřili nosem. Po kubánských Indiánech se sice v důsledku španělské kolonizace slehla zem, avšak jejich zvyk kouření tabáku se stal od Kolumbových dob doslova globálním fenoménem. Tabák je dnes jedním z nejautentičtějších symbolů Kuby, se kterým se zde turista setká, i kdyby nechtěl.

V oblastech proslulých pěstováním tabáku, jako je například západní provincie Pinar del Rio, tak bude turista neustále konfrontován s nabídkami koupě tabáku nebo přímo s „předváděcími akcemi“ na tabákových farmách. Cena za kus je obvykle 1-2 CUC, což jsou konvertibilní pesa, druhá oficiální měna Kuby (něco jako československé pozdně totalitní bony; 1 CUC je asi 20 Kč). Zatímco turisté mají zájem o doutníky jako o jeden ze symbolů Kuby, Kubánci se zase snaží získat od turistů drahocenné CUC, za něž je možné koupit ve schizofrenní ekonomice ostrova téměř cokoli. Za kubánská pesa (moneda nacional, národní měna), v nichž většina místních lidí inkasuje velmi skromné výplaty, je totiž sortiment dostupného zboží podstatně omezenější.

Rum

Kubánský rum (el ron) je rovněž zcela neodmyslitelnou součástí obrazu Kuby, ačkoli historicky mnohem pozdější než tabák a krokodýli. Dovolená na Kubě by bez jeho ochutnání nebyla úplná. Indiáni totiž neznali proces destilace – toto problematické dobrodiní přinesla na americký kontinent až evropská civilizace. Rum je produkt z melasy, odpadu vznikajícího při zpracování cukrové třtiny, a Kuba každoročně exportuje do zahraničí milion kartonů rumu po 12 lahvích s obsahem 0,7 litru, nemluvě o vývozu rumu a destilátů pro stáčení v zemích prodeje.

Zatímco Kubánci pijí rum v čistém stavu, a při neformálních příležitostech rovnou z láhve, turisté dávají přednost koktejlům. Cuba Libre (rum s kolou), mojito (rum s cukrem, sodovkou, limetkovou šťávou a snítkou máty), daiquirí (rum s cukrem, limetkovou šťávou a ledem) či piña colada (rum s kokosovým mlékem a ananasovou šťávou) patří mezi nejznámější, a jsou proto nedílnou součástí nabídky hotelových barů i casas particulares (soukromých ubytovatelů s licencí). Hoteloví „all inclusive“ turisté, kteří zpravidla stráví horký den na pláži s čistým alabastrovým pískem a teplým azurovým mořem, se pak mohou večer nalévat na baru těmito koktejly, co hrdlo ráčí, a mnozí tak opravdu činí.

Turista si samozřejmě může koupit rum v obchodě (zejména značku Havana Club, nejlevnější stojí kolem 5 CUC za 0,7 l), obzvláště pokud má potřebu desinfikovat své útroby po testování místních pochutin, prodávaných v pouličních stáncích a bufetech. Pokud však k výkonu rumové desinfekce dochází ráno ve veřejném prostoru nesloužícím ke konzumaci nápojů, pak našincům hrozí, že mohou být místními považováni za Rusy (jak se nám přihodilo na hlavním autobusovém nádraží v hlavním městě Havana). Musím se přiznat, že jsem tomuto symbolu Kuby při řadě příležitostí rovněž neodolal.

Krokodýli

Krokodýli jsou dalším z kubánských symbolů a turistických taháků. V minulosti byli krokodýli rozhodně jedním z posledních lákadel Kuby a kvůli bezohlednému lovu se dostali na pokraj vyhynutí. Přístup lidí k těmto starobylým impozantním plazům se však změnil, a tak většina kubánských krokodýlů se dnes rodí a umírá na chovných farmách. Turista se s nimi dnes může setkat například v rozlehlé bažinaté oblasti Ciénaga de Zapata na jihozápadním pobřeží Kuby, jejíž velká část je zároveň národním parkem (Gran Parque Natural Montemar).

Příkladem krokodýlí farmy ve zmíněné oblasti je Criadero de Cocodrilos v Boca de Guamá, nalézající se asi 10 kilometrů na sever od pobřežního letoviska Playa Larga. Zde je možné absolvovat prohlídku farmy, kde se chovají oba druhy krokodýlů žijících na Kubě. Tedy krokodýl americký (Crocodylus acutus, zvaný caimán), žijící v teplejších oblastech celé Střední a Jižní Ameriky, a endemický krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer, zvaný cocodrilo), který je sice o něco menší, ale za to prý agresivnější. Každoročně prý tito krokodýli v bažinách někoho napadnou a zraní nebo dokonce usmrtí.

boca de guama
Předvádění malého krokodýla na krokodýlí farmě Criadero de Cocodrilos v Boca de Guamá

 

Krokodýli chovaní na farmě se ve věku pěti let třídí – část z nich se nechá na další chov a rozmnožování, další jsou vypuštěni do volné přírody v parku, zatímco ostatní jsou „poraženi“. Turisté si díky tomu mohou dopřát krokodýlí pečeni (chutná dobře, ale těžko se popisuje), ať už přímo na farmě nebo ve své casa particular. Mohou rovněž zakoupit suvenýry (pro leckoho zřejmě problematické z estetického i etického hlediska), zhotovené ze zabitých krokodýlů: přívěšky z krokodýlích pracek a zubů, samotné krokodýlí hlavy na podstavci nebo vycpané krokodýlky, ať už v přirozené pozici na všech čtyřech, či stojící na zadních, a v předních packách třímající chřestidla či dokonce baseballové pálky.

boca de guama
Jako z Jurského parku - tohoto zubatého fešáka je radno obdivovat raději zpoza plotu...

 

Pro Kubu jsou všechny výše zmíněné symboly požehnáním, protože fungují jako spolehlivá reklama pro kubánský turistický průmysl. Asi ne každý návštěvník Kuby bude fanouškem Fidela Castra nebo náruživým milovníkem doutníků či rumu, případně obdivovatelem exotických plazů nebo suvenýrů z nich zhotovených. Na tuto věc je však třeba pokusit se nahlížet i z hlediska obyčejných Kubánců. Je těžké uplatňovat západní estetická, etická nebo ekologická kritéria v zemi, kde stále funguje přídělový systém a většina lidí musí vystačit s příjmem v přepočtu asi 500 Kč měsíčně. Každopádně výše zmíněné symboly Kuby tvoří charakteristickou a neodmyslitelnou součást kubánské reality, která určitě stojí za zkušenost – alespoň jednou.

Autor: Václav Kozina, píše pro CK Mundo

Komentáre Disqus