Cestopis, který vás zavane do mrazivých končin – nejen poutavým vyprávěním Václava Šilhy, ale také jedinečnými fotografiemi, jež na expedicích pořídil.
Kniha Na vlnách zachycuje tři dobrodružné expedice z let 2010 až 2014, kdy se cestovatel a fotograf Václav Šilha vydal s hrstkou odhodlaných přátel do mrazivých oblastí Jižní Georgie, Antarktidy a Sandwichových ostrovů.
Na lodi světoznámého a svérázného kapitána Jeroma Ponceta objevují známá i civilizací zcela nedotčená místa. Bojují nejen s mořskou nemocí, nespoutanými živly, ale také s neústupnými lachtany, kteří si zuřivě střeží svá území.
Fotografie dokumentující čistotu přírody, její rozmanitost i surovost jsou nedílnou součástí svědectví o cestách na jih, stejně jako momenty zachycující život na palubě jachty.
Mimochodem, fotografie z první expedice do Jižní Georgie se spícím Jeromem a rypoušem sloním, který s otevřenou tlamou zkoumá lidského vetřelce, obletěla svět.
Stejně jako záběry zachycující skupinu kosatek při nácviku lovu z té následující. Nechte se unést vyprávěním o mrazivých místech a jejich obyvatelích. A možná budete stejně jako autor od prvního okamžiku, písmena a snímku až do toho posledního fascinováni nádherou těchto končin.
Vyšlo 15. 9. 2021, EAN: 9788075658845 pevná vazba s přebalem, 296 stran, běžná cena: 598 Kč Ukázka: https://issuu.com/nakladatelstvijota/docs/na_vlnach
Václav Šilha (*1963) je uznávaný český fotograf. S fotoaparátem v ruce procestoval všech šest kontinentů. Jeho snímky obdržely mnohá česká i světová ocenění. Je držitelem druhé ceny v rámci novinářské soutěže Czech Press Photo 2006.
První cenu získal v roce 2012 a o dva roky později k nim přidal ještě cenu Trigema. Ze zahraničních ocenění se může pyšnit zlatou medailí z 16. mezinárodního bienále FIAP v Norsku v kategorii Savci od NSFF (Mezinárodní fotografická federace umění). Jeho snímky se objevily v magazínech BBC Wildlife Magazine, National Geographic a dalších titulech napříč celým světem. Jeho unikátní fotografie zachycující souboj hrošího stáda s krokodýlem byly zařazeny do ročenky Ripleys Believe it or Not. Je spoluautorem knih Divoká planeta, Afrika v nás a Afrika v nás II. Pravidelně o svých cestách a dobrodružstvích přednáší a v současnosti podniká expedice za mizejícími civilizacemi.
Alena Šteffelová (*1983) Patří k lidem, které bez tužky v ruce nepotkáte. Psaní se věnuje od dob svých studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a posléze Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
První ocenění Vavřínová koruna získala za svou povídku v roce 2006 a o rok později přidala další dvě ceny z téže soutěže. Několik let působila ve sportovních redakcích médií. Posléze novinářské prostředí opustila a přešla na „druhou stranu“. Od té doby stojí v pozadí a stará se o komunikaci firem z nejrůznějších odvětví v Česku. S Václavem Šilhou se setkali během jejího vedení tiskového a publikačního oddělení v Zoo Praha v roce 2017.
Ukázka z první kapitoly:
„Každý den hledám a přemýšlím nad tím, co bude tou mou životní cestou, kterou si splním sny. S tou myšlenkou vstávám i usínám. Mám rituály, které neměním, a ten ranní k nim patří. Poté, co se proberu, zapnu počítač a otevřu si své oblíbené stránky se snímky nejlepších fotografů z celého světa. Ne že bych se s nimi chtěl poměřovat, spíš mě zajímá, co dělají, kde byli a co zachytili tentokrát. Dost často se sám sebe ptám: „Ty vole, proč oni to dělají tak dobře a ty tak blbě?“ Není to sebemrskačství, ale zvědavost. Snažím se stát nohama na zemi a být realista. Sledování práce druhých mi pomáhá posouvat se dál. Taky se tam dá najít dobrá inspirace.
Najednou to tam je. Jsou to naprosto úchvatné fotky, které nemůžu dostat z hlavy. Záběry mě naprosto odrovnají. Jsou na nich obrovské kolonie tučňáků. Nikdo nikde. Jen ti ptáci a uprostřed autor fotky. Ani nevím, kdo to zvěčnil. Možná Lanting, ale to není důležité. Jde přesně o místo, které hledám. Ta krajina mě fascinuje a přitahuje. Je úplně jiná a nepodobá se ničemu, co bych do té chvíle viděl či znal. Je cizí, zvláštní a krásná. Navíc tučňáky má přece každý rád! Je to naprostá pecka, chtěl bych to místo vidět na vlastní oči. Fotky jsou z Jižní Georgie. Je to dost jižně a daleko, aby tam bylo jen pár vyvolených. Konečně mám jasný cíl cesty!“
