Rozhovor s Danom Přibáňom: Trabant je jasným důkazem toho, že cestovat se dá s jakýmkoli autem

Známeho českého cestovateľa Dana Přibáňa, ktorého možno označiť aj ako "otca" žltých trabantov netreba zvlášť predstavovať. V tieto dni prichádza do kín nový film Trabantem tam a zase zpátky.

Dan Přibáň opäť zozbieral medzinárodnú česko-poľsko-slovenskú posádku, dva trabanty, poľský Fiat 126p tzv. maluch a českú motorku Jawa 250. Pri tejto príležitosti vám prinášame s Danom zopár myšlienok v podobe rozhovoru.

Trabantem tam a zase zpátky

V  súvislosti s  posledným filmom Trabantem tam a zase zpátky hovoríte o  poslednej ceste. Prečo a kedy ste sa rozhodli putovanie s  trabantami ukončiť?

My jsme se rozhodli vlastně skončit už v Jižní Americe, protože jsme si mysleli, že to baví jenom nás, ale zjistili jsme, že to baví mnohem víc lidí. A když nám tam pak začala chybět výzva, co uděláme příště, tak jsme se rozhodli, že putování s trabanty ukončíme a vyzkoušíme zase něco jiného.

Trabantem tam a zase zpátky

Keď ste pred dvanástimi rokmi vyrazili na prvú výpravu, plánovali ste, že obídete celý svet?

Ne, vůbec. Když jsme vyrazili na první výpravu, tak jsme plánovali maximálně za její horizont, to bylo všechno. Nikdy jsme si nemysleli, že by to mohlo být takto mediálně úspěšné. Plánovali jsme, že vyzkoušíme, jestli jde s trabantem projet nějaká konkrétní cesta, jestli je to vůbec reálné. Nic jiného za tím nebylo. Měli jsme ale touhu z naší první cesty natočit film. Nicméně, že se z trabantích výprav stane takhle velký projekt, to nás opravdu nikdy nenapadlo. Ani ve snu ne.

Trabantem tam a zase zpátky

Na sociálnych sieťach vás sleduje množstvo fanúšikov aj vaše filmy majú v  kinách veľkú návštevnosť. Čo je podľa vás pre ľudí tak príťažlivé – trabanty, zloženie vašej výpravy alebo zážitky z  nepoznaných miest?

Myslím, že to, že nám věří. To, co na cestách prožíváme, je doopravdy. Na naše fanoušky to nehrajeme, ani si nevymýšlíme. Na našich cestách nemáme žádné podpůrné vozidlo, ty zážitky, které vyprávíme, se doopravdy staly. A přesně tak, jak se to stalo nám, to lidé také vnímají. Myslím, že to je naše nejsilnější deviza. Kdybychom si vzali s sebou doprovodné vozidlo, tak sice uděláme možná o trochu krásnější film, ale pro nás je důležitější, že nám lidé věří. To si myslím, že je ten náš nejcennější poklad. Že je to "doopravdy".

Trabantem tam a zase zpátky

Prečo ste si vlastne vybrali ako hlavné vozidlo Trabant?  

V roce 2006, když jsme na tohle všechno přišli, jsem jen tak z legrace nadhodil, že bychom mohli jet trabantem. A všichni říkali, že to nejde. A to byl vlastně ten hlavní důvod, proč jsme se do toho pustili. Chtěli jsme ukázat, že to jde. A proto také trabant – na něj zkrátka nešlo říct, no jo, vy jste to zvládli s tímhle autem, ale s nějakým horším byste to nezvládli. Trabant je naprosto jasným důkazem toho, že cestovat se dá s jakýmkoli autem a že většina problémů je fakt v hlavě a ne v tom autě.

Trabantem tam a zase zpátky

A aký bol impulz vašej prvej cesty?

Zkrátka jsme se chtěli projet a uskutečnit nějakou delší cestu, vozit se autem po dalekých krajích. Z dnešního pohledu to bylo trochu furianství – vysnili jsme si totiž cestu velkým terénním autem, která zkrachovala na tom, že jsme neměli velké terénní auto (smích). A tehdy jsem právě jen tak z legrace navrhl toho trabanta a reakce, jak jsem již říkal, byla univerzální: "To nejde". A to byl ten moment a důvod, kdy se věci daly do pohybu.

Trabantem tam a zase zpátky

Ako si za tie roky vyberáš spoločníkov na cestu?

Naše první cesta byla s kamarády, jeli jsme tři. Dva jsme pak jeli na druhou výpravu a pak už mi zbyl jen kamarád Pavel, fotograf, který dělal skvělé fotky, ale později už moc nestíhal. Začal jsem tedy shánět profesionálního fotografa a postupně se členové týmu poskládali. Samozřejmě se nám mnohokrát stalo, že nás kontaktovali i náhodní zájemci, kteří se chtěli účastnit našich výprav, ale to není reálné. Nemůžeme riskovat, že nás například někdo osloví a za rok pak nebude moci jet. Obzvlášť v současné době, kdy z našich cest vznikají celovečerní filmy a plyne nám z toho i profesionální zodpovědnost.

Trabantem tam a zase zpátky

Trabantem tam a zase zpátky

Čo nové priniesla vaša posledná cesta?

Jednoznačně i symbolicky přinesla návrat na tu první cestu. Na první cestě jsme vlastně udělali také určité kolečko, vraceli jsme se domů, stejně jako teď na té páté, kdy jsme se vraceli ve svých stopách. Mám velkou radost ze vzniklého filmu Trabantem tam a zase zpátky, který přinesl ještě větší ponoření do cestovatelské vášně a větší přítomnost týmu. Používali jsme tentokrát více kamery v autech, takže to působí, že všichni diváci jedou s námi, což mě velmi těší.

Trabantem tam a zase zpátky

Keď ste prešli znovu pôvodnú časť trasy zo Samarkandu do Česka, o bolo na rovnakých miestach iné, nové, prekvapivé?

Všimli jsme si, že se turismus rozjíždí víc a víc. A s ním do mnohdy opuštěných míst přichází více lidí. Není to už tak romantické.

Tentokrát ste išli ako čisto mužský tím. Aké to bolo na cestách bez žien?

Jednodušeji se to řídí (smích). Ženy cesty zvládají velmi dobře, ale jakmile je s sebou vezmete, tak vám do toho začne na cestách vstupovat další vrstva a komplikace, a to jsou vztahy. Když se vám z cesty podaří ty vztahy vyloučit, tak je zkrátka o problém míň.

Trabantem tam a zase zpátky

Aké to bolo prechádzať Čínou? Bolo vôbec ťažké získať nejaké povolenia pre váš vjazd? Mohli ste sa po tejto zemi pohybovať voľne, alebo ste museli rešpektovať nejaké obmedzenia?

Všechno byl problém. Museli jsme si měsíce dopředu vyřídit všechny papíry, což bylo nesmírně složité. Měli jsme také například fixně daný termín vjezdu a výjezdu, to jsme v žádné jiné zemi nezažili. A v tomto duchu se to v Číně neslo celé. Všude byl náš průvodce, který od nás také dopředu věděl, kudy a kam se chceme pohybovat a jak to má zařídit. V Číně jsou navíc všude desítky kamer a člověka pořád někdo hlídá. My jsme však chtěli Čínou jen rychle projet z důvodu, abychom se vyhnuli Afghánistánu.

Trabantem tam a zase zpátky

Veľkú časť vašej cesty ste prechádzali na pohlaď exotickou Indiou. Ako na vás reagovali miestni obyvatelia ako na bielych cestovateľov so  žltými autíčkami?

Lidé na nás obecně všude reagují hezky, vykřikují třeba, že jsme Mr. Bean a podobně. Trabant funguje jako úžasný družící prvek. Indové se chovali velmi přátelsky, specifické bylo, že si s námi chtěli dělat skoro vždy a všude selfíčka na telefony.

Trabantem tam a zase zpátky

Dokážete povedať, ktorá z  vašich piatich ciest bola najmenej náročná? Asi to nebola táto posledná, keď ste museli prekonávať Himaláje a s trabantami ste pokorili výškový rekord?

Zpětně viděno byla nejméně náročná ta první, ale nám to rozhodně tehdy tak nepřišlo. Každá další cesta byla pak o něco těžší. Ale na začátku žádné cesty se vám nezdá, že to je jednoduchá věc.  Pocit z pokoření výškového rekordu dvoutaktního auta v Himalájích byl nový a podobný, jako při sportovním výkonu.

Trabantem tam a zase zpátky

Trabantem tam a zase zpátky

Ako ste vnímali návrat do Česka? Po ceste domov na Slovensku a v  Česku vás vítali davy fanúšikov. Dojalo vás to?

Ano, bylo to krásné. Může to znít jako klišé a kýč, ale když jsme řešili, kde na našich cestách to bylo nejkrásnější, uvědomili jsme si, že nejkrásnější bylo vrátit se domů. Byl to velmi silný a dojemný zážitek.

Trabantem tam a zase zpátky

Trabantem tam a zase zpátky

Ponúka sa otázka, čo bude ďalej? Máte plány na nejaké ďalšie dobrodružstvá?

Mám, ale je to tajné. Jediné, co mohu prozradit, je, že tam nebude figurovat trabant. A bude to dobrodružné. Jak jinak!

Trabantem tam a zase zpátky