Anglický mořeplavec HENRY HUDSON (cca 1565 - 1611?) obětoval svůj život v marné snaze nalézt legendární Severovýchodní i Severozápadní průjezd do Číny. Přesné místo jeho narození není známo. Předpokládá se však, že se tak stalo v Londýně a že už v mládí podniknul několik cest po moři.
Místo a čas smrti lze také odhadnout jen přibližně, a to pouze podle roku a místa, kde byl vysazen do člunu vzbouřenou posádkou své lodi. Na své první cestě roku 1607 se pokusil doplout v malé 80-ti tunové lodi “Hopewell“ s 12 námořníky do Orientu přímo přes severní pól. Plavbu financovala anglická Moskevská obchodní společnost, u jejíhož zrodu stál slavný John Cabot. Dostal se až k 82 stupňům severní šířky, ale led jej donutil k návratu. Na zpáteční plavbě pravděpodobně spatřil ostrov Jan Mayen. Zprávami o bohatém výskytu velryb a tuleňů v oblasti Špicberk dal pravděpodobně popud k rozsáhlé lovecké činnosti v těchto vodách.
Při druhé plavbě v roce 1608 se pro změnu pokoušel nalézt Severovýchodní průjezd, dospěl však jen k Nové Zemi a vrátil se do Anglie. Moskevská společnost mu odmítla dát další loď k jeho doposud neúspěšným pokusům.
V holandských službách
Kapitán Smith, známý vůdce osadníků v Jamestownu, mu poslal svoji mapu amerického pobřeží a tím ho podnítil k nové plavbě. Zneuznaný objevitel vstoupil do služeb holandské Východoindické společnosti a 6. dubna 1609 podnikl svou třetí cestu na lodi “De Halve Maen“ (“Half Moon“ = "Půlměsíc") se smíšenou holandsko-anglickou posádkou. Opakoval svůj loňský pokus na severovýchodě, nedostal se však příliš daleko za Severní mys, kde jej nepříznivé větry přinutily k obratu. Přes Faerské ostrovy pak zamířil k New Foundlandu, kde pátral po vhodném průjezdu na západ. Sledoval pobřeží směrem na jih, minul mys Cod, navštívil Chesapeakský záliv a dostal se až k břehům dnešní Jižní Karolíny. Minul přitom na pouhých 100 km anglický Jamestown, ale nenavštívil ho. Potom se obrátil zpátky na sever a plul těsně při pevnině až k severnímu pobřeží dnešního New Jersey a dne 3. září 1609 dorazil do dnešní newyorkské zátoky, kterou ale objevil již v roce 1524 Giovanni de Verrazano. 5. září nalezl ústí mohutné řeky, kterou nazval Veliká a domníval se, že to je cesta do Tichého oceánu. Dnes se jmenuje na jeho památku Hudson River.
Do nitra kontinentu
11. září vyplul proti proudu. Setkával se s Indiány a vyměňoval s nimi laciné tretky za kožešiny, kůže a kukuřici. Na ostrově Manhattanu (z lenapského “Manna-Hatta“ = “Ostrov mnoha kopců“), který navštívil 12. září, ho přivítali přátelští Algonkinové. Podle deníku Roberta Jueta, prvního Hudsonova důstojníka, jich žilo na ostrově 300 až 600. Jak dále zaznamenal, na východním břehu řeky žili Mohykáni, na západním Lenni-Lenapové (Delawarové) a irokézští Mohawkové. Domorodci se k Evropanům chovali přívětivě a pořádali na jejich počest slavnosti. 23. září doplul k ústí řeky Mohawku a dále až do míst, kde dnes leží město Albany. Potom se začaly objevovat v řece mělčiny a Hudson, který se obával poškození lodi, dal znamení k návratu. Z Juetova deníku lze vyčíst, že výprava pronikla téměř 300 kilometrů do vnitrozemí. Na zpáteční cestě jeden z námořníků zastřelil Indiána, který ukradl na palubě železnou sekyrku a snažil se ujet v kánoi. Rudoši se rozzuřili a několikrát zaútočili na Hudsonův "Půlměsíc", ale byli však vždy krvavě odraženi střelbou z děl.
Mořeplavec se šťastně vrátil do Anglie a 7. listopadu přistál v Dartmouthu. Jeho holandští zaměstnavatelé, jímž poslal obšírnou zprávu o cestě, ho pak pozvali do Nizozemí, aby s ním dohodli další plavby. V tom mu však zabránilo nařízení krále Jakuba I., které anglickým námořníkům zakazovalo vstupovat do cizích služeb. Nicméně jeho nadšený popis bohaté oblasti u objevené řeky vedl k holandské kolonizaci a založení Nového Amsterodamu (pozdějšího New Yorku).
Na pospas osudu
Na svou čtvrtou, a poslední, expedici se vypravil 12. dubna 1610. Plul znovu v anglických službách na lodi "Discovery" (55 tun) a pátral po Severozápadním průjezdu tentokrát severněji. Minul Island a jižní cíp Grónska a zamířil k Labradoru a pak k severu, kde nalezl široký průliv (Hudsonův) a domníval se, že tudy vede cesta do Číny. Pronikl do zálivu po něm nazvaném, který pokládal již za část Tichého oceánu. Plul na jih (do Jamesova zálivu), kde na pobřeží přezimoval. Krutá zima, nemoci a nedostatek potravin rozložily morálku mužstva. Když v červnu 1611 chtěl nastoupit zpáteční cestu, vzbouřila se posádka a vysadila Hudsona, jeho sedmnáctiletého syna Johna a 7 námořníků do malého člunu s nepatrnými zásobami uprostřed Jamesova zálivu. Loď se potom pod vedením kormidelníka Roberta Bylota vypravila v bouřlivém počasí na strastiplnou cestu domů.
Vůdce vyhladovělých vzbouřenců, Henry Greene, a několik dalších lodníků bylo zabito Eskymáky, při pokusu vykrást jim skladiště potravin. Když konečně "Discovery" doplula do Irska, zbylo z posádky pouhých devět mužů. Došlo k procesu, avšak účastníci vzpoury nebyli potrestáni. Unikli oprátce jen proto, že přivezli kapitánovy deníky, v nichž byly zaznamenány zeměpisné údaje, které měly velkou cenu pro příští průzkumnou i obchodní plavbu v Hudsonově zálivu. Henry Hudson a jeho druhové zůstali ztraceni v ledových pustinách, přestože již v květnu 1612 byl vyslán kapitán Thomas Button s dvěma loděmi "Resolution" a "Discovery", aby po nich pátral. Ačkoliv záchranou expedici doprovázeli i někteří vzbouřenci z Hudsonovy posádky v čele s Robertem Bylotem, nešťastníci nebyli nikdy nalezeni.
