Objevitelé a mořeplavci John CABOT (cca 1455 - 1499) a jeho syn Sebastian CABOT (cca 1484 - 1557) stojí dodnes neprávem ve stínu svého slavnějšího kolegy Kryštofa Kolumba.
Rychlejší než Kolumbus
Giovanni Caboto byl původem Janovan, ale od roku 1471 žil v Benátkách, kde získal občanství. Účastnil se obchodních cest do Orientu a podle vlastních slov dokonce navštívil Mekku. Roku 1484 se oženil, a s manželkou Matteou měl tři syny - Ludovica, Sebastiana a Sancia. Po několika letech se s celou rodinou usadil v Bristolu a poangličtil si své jméno na John Cabot. V té době se zabýval plánem plout na západ, aby v Atlantiku objevil ostrov Brasil, zaznamenaný na starých mapách, za nímž měla být, jak doufal, kýžená východní Asie. Po zprávách o prvních Kolumbových objevech se domníval, že do Číny lze doplout rychleji severozápadním směrem, kde předpokládal průjezd. S podporou bristolských kupců získal roku 1496 od krále Jindřicha VII., privilegium, které mu zajišťovalo, aby pod anglickou vlajkou (ale na vlastní náklady) dobýval nové země s tím, že pětinu zisků odevzdá koruně.
Na malé lodi "Matthew" (50 tun, 18 mužů) vyplul 2. května 1497 směrem na západ. Objevil dnešní ostrov New Foundland a 24. června stanul na labradorském pobřeží, kde slavnostně vztyčil prapor se svatojiřským křížem. Narazil zde na bohatá loviště ryb. Hejna tresek byla tak početná, že zastavovala loď v plavbě! Objevenou zemi nazval "Terra de prima vista". Při této výpravě se dotkl snad i ostrova Cape Breton, avšak nepřistál na něm. Koncem července se vrátil do Bristolu. Nikdo již mu nevezme prvenství v objevu americké pevniny, a to celých 14 měsíců před Kolumbem, neboť ten ji navštívil až na své třetí cestě v srpnu 1498.
Mořeplavec byl přesvědčený, že nalezl cestu do Asie a po svém návratu byl znovu pověřen kupeckou radou, aby pokračoval v plavbě do Číny. S flotilou o šesti lodích se tedy vydal v květnu 1498 na druhou plavbu, doprovázen synem Sebastianem. Doplul k pobřeží Labradoru, plul podél něj k severu, ale posádka jej donutila změnit směr na jih. Mnozí badatelé soudí, že dospěl až k zálivu Chesapeake, průjezd na západ ovšem nenalezl. Kolem jeho smrti je spousta nejasností. Snad zahynul při své třetí plavbě roku 1499 se synem Sanciem někde u Islandu a jeho loď zmizela beze stop v hlubinách, nebo padl rukou divokých Beotuků na newfoundlandském pobřeží. Jeho jménem je nazvána mořská úžina ústící do zálivu sv.Vavřince.
V otcových stopách
Pokračovatelem objevitelských plaveb Johna Cabota se stal jeho syn Sebastian. Na první významnější výpravu se vydal v roce 1504 se dvěma loděmi “Jesus“ a “Gabriel“. Vyplul z Bristolu směrem k Labradoru, hledaje severozápadní průjezd. Byl to on, kdo z těchto chladných končin přivezl do Londýna první Eskymáky. Na další plavbě roku 1509 dospěl pravděpodobně k Hudsonově průlivu, protože však tyto plavby nevedly k vytčenému cíli, Anglie o něj ztratila zájem a námořník vstoupil roku 1512 do služeb španělského krále Ferdinanda V.
V roce 1518, po smrti hlavního navigátora španělské koruny Juana Diaze de Solise, se stal jeho nástupcem. Vedl si velmi úspěšně, a proto obdržel povolení k plavbě nově objeveným Magalhaesovým průlivem na souostroví Molukky v dnešní Indonésii. Expedice měla k dispozici čtyři lodě s posádkou kolem 200 mužů.
Výprava vyplula 3. dubna 1526 z města Sanlúcar de Barrameda. Zanedlouho ale musel Sebastian Cabot čelit vzpouře, kterou zosnovali velitelé třech jeho lodí: Martin Méndez, Miguel de Rodas a Francisco de Rojas. Admirál však povstání odhodlaně potlačil a vysadil odbojné kapitány na ostrov Santa Catarina. Při plavbě u pobřeží Brazílie se setkal se španělskými trosečníky, kteří mu vyprávěli o bohatých indiánských říších ve vnitrozemí. Cabot upustil od cesty na Molukky a rozhodl se prozkoumat americkou pevninu. Hodlal proniknout do jejího nitra po některé z četných řek.
15. února 1527 objevil ústí mohutné La Platy, pronikl proti proudu až k přítoku řeky Paraná a založil asi 7 mil od nynějšího Buenos Aires pevnůstku San Salvador. Na březích Parany vybudoval druhou tvrz Espiritu Santo, u které došlo k bojům s domorodci, v nichž bylo 300 divochů pobito, ale i běloši ztratili 18 mužů. Od zajatých Indiánů se Cabot dozvěděl o zlatonosné zemi Peru. Poslal na královský dvůr jednu loď s kurýry, aby vladaře informovali o nových objevech a přivezli pomoc. Nedočkal se však odpovědi a v červenci roku 1530 se vrátil s 24 muži a padesáti indiánskými otroky do Španělska. Molukky zatím zabralo Portugalsko a neposlušný objevitel byl zatčen a vypovězen do vyhnanství do Oranu. Vojenskou posádku, kterou zanechal v pevnosti Espiritu Santo, později vyvraždili nepřátelští domorodci. Z několika koní, které Španělé přivezli, pochází odolné plemeno divokých cimarronů, kteří brzy zabydleli rozlehlé pampy u La Platty – což byl jediný trvalý „úspěch“ této výpravy.
“Moskevská společnost“
Roku 1533 vyhnanec obdržel milost a na jaře 1547 se vrátil do Anglie a vstoupil do služeb nového krále Eduarda VI., který mu byl nakloněn. Učinil tak bez souhlasu Karla V. Španělského. Ke Španělsku ho již nic nepoutalo, manželka Catalina Medrano zemřela a vladařský dvůr ztratil zájem o hledání severních obchodních cest. Roku 1553 mu anglický panovník dopomohl k založení obchodní "Společnosti pro objevování nových zemí" a ustanovil ho jejím guvernérem. Sebastian Cabot okamžitě přišel s myšlenkou hledat cestu do Orientu severovýchodním směrem a byl iniciátorem památné plavby 3 lodí (vlajková “Bona Esparanza“, “Edward Bonaventure“ a “Bona Confidentia“) do Číny. Pro pokročilé stáří se výpravy nezúčastnil, ale pečlivě ji zorganizoval a vybavil nejnovějšími mapami.
10. května 1553 flotila pod vedením sira Hugha Willoughbyho opustila greenwichský přístav a zamířila na severovýchod. Obeplula Severní mys, ale u lofotských ostrovů ji rozdělila bouře. Willoughby vplul s dvěma loděmi do Barentsova moře a objevil souostroví Nová země. Strávil nějaký čas plavbou podél pobřeží, pak se ale otočil na jih a zamířil ke Skandinávii. Zde se za větrné noci od něho odtrhla “Bona Confidentia“, řízená kapitánem Durforthem, a vrátila se po četných útrapách do Anglie. Sir Hugh pokračoval dál, avšak v ústí řeky Varziny v Laponsku jeho loď uvízla v ledu. Námořníci nebyli připraveni na krutou zimu a po několika zoufalých neúspěšných pokusech najít pomoc, spolu se svým velitelem, umrzli v extrémním chladu severské zimy. Ruští rybáři objevili “Bonu Esperanzu“ plnou mrtvých těl následující rok. Kapitán třetí lodi jménem "Edward Bonaventure", Richard Chancellor, se vrátil k norskému pobřeží a přezimoval ve Vardo. V cestě pokračoval na jaře 1554. Obeplul poloostrov Kola a dostal se do ústí Dviny, kde nalezl ruské osadníky. Jejich správce, ohromený velikostí západoevropského korábu, se uvolil, že ho doprovodí do Moskvy. Chancellor podnikl cestu přes 1000 kilometrů sněhem a ledem a zjistil, že je Moskva mnohem větší než Londýn. V luxusním paláci ho přijal sám ruský car Ivanem Hrozný, který uvítal příležitost upevnit vztahy s Anglií. Chancellor zde prodal s velkým ziskem anglické zboží a s nákladem kožešin, tuleního tuku, měděné rudy a hlavně s carovým dopisem, se vrátil do Anglie. Ruské suroviny nadchly Cabota a jeho obchodní společníky takovým způsobem, že příští rok vyslal novou expedici, jejímž úkolem bylo uzavřít s carem výhodnou smlouvu.
Při návratu z Moskvy vezla výprava carova vyslance a jeho družinu. Ze čtyř lodí jedna ztroskotala na norském pobřeží, druhá při vyplutí z Drotheimu. “Edward Bonaventure“, jež nesla na palubě Chancellora a carovo poselstvo, se potopila 10. listopadu 1556 na východním pobřeží Skotska. Robert Chancellor utonul, ale carský vyslanec se zachránil a předal Sebastianu Cabotovi příslušné dokumenty s pečetěmi Ivana Hrozného. To byly počátky společnosti zvané "Muscovy Company" (“Moskevská společnost“), která navázala pravidelný obchodní styk s moskevským státem. Sebastian Cabot byl ustanoven jejím předsedou, kteroužto funkci zastával až do své smrti v roce 1557. Zemřel v Londýně, kde je však pochován, není známo. Stejně tak, jako po jeho otci, nezůstalo po něm ani památky.
