Pestrý životní příběh Josefa Kočera (*1855) je svázán s Indiány daleko více, než jak tomu bylo u jiných českých vystěhovalců v Americe.
Z Čech až na konec světa
Příjezd našeho krajana do Ameriky je zahalený mlhou. Z nepříliš věrohodných pramenů se dá odvodit, že se tak stalo na přelomu let 1869-1870. Jisté je pouze to, že se okamžitě vydal na Západ, do Chicaga, kde žila početná komunita českých vystěhovalců. Brzy se připojil k jedné z mnohých výprav, které organizoval krajanský spolek "Česká kolonie", mířících do divočiny. Jeho cílem bylo dakotské teritorium, kam dorazil v půli roku 1870. Zkoušel různá zaměstnání, až nakonec zakotvil v Yankton Agency (v rezervaci indiánského kmene Yankton), která se rozkládala na řece Missouri v dnešní Jižní Dakotě. Začal pracovat na misijní stanici pro biskupa Harea z evangelické episkopální církve.
William Hobart Hare (*17.5.1838 - †23.10.1909), vlivný církevní hodnostář, často cestoval za Indiány z jiných agentur a svého českého pomocníka obvykle brával s sebou. V rezervaci Pine Ridge se Josef Kočer seznámil s Julií McCloskey, okouzlující polokrevnou Indiánkou. Jejím otcem byl James Monroe McCloskey, pocházející z Wyomingu, matkou oglalská squaw jménem Moniewaka. Vzali se v roce 1879 a český rodák se tak stal „squawmanem“, jak bylo na Západě zvykem označovat bělochy, kteří se oženili nebo žili s Indiánkami.
Novomanželé získali v rezervaci práci jako vládní zaměstnanci: Kočer zastával funkci poradce domorodců pro farmaření, jeho choť se stala učitelkou, neboť měla výtečné vzdělání. Své úkoly plnili Kočerovi, k plné spokojenosti všech zúčastněných, až do roku 1890, kdy mezi Indiány vypukly nepokoje spojené s Tancem Duchů (Ghost Dance).
Tanec Duchů
Toto nové náboženství vytvořil pajutský Indián Wowoka (*asi 1856 - †1932), známý i jako Jack Wilson, který prorokoval, že všechny bledé tváře v dohledné době sejdou ze světa a navrátí se staré časy se spoustou bizonů. Této vizi napomůže tancování. Wowokova nauka, ve své podstatě mírumilovná, se rychle rozšířila takřka po všech rezervacích na západě. Běloši však v Tanci Duchů viděli hrozbu a neustálé obřady zfanatizovaných Indiánů je znepokojovaly.
Brzy byl Tanec Duchů správami rezervací zakázán, ale Indiáni jej dál tajně provozovali. Situace se zostřovala. Do Pine Ridge, stejně jako do jiných míst, kde se nepřetržitě tančilo, byly povolány vojenské posily. V té době nastoupil Josef Kočer službu v armádě jako zvěd a jeho život visel při střetech s rudými povstalci bezpočtukrát doslova na vlásku. Zdali se zúčastnil proslulého masakru u Wounded Knee, není známo, ale protože se odehrál 16 mil od jeho bydliště, je pravděpodobné, že „bitevní pole“ přinejmenším navštívil. Když byly indiánské nepokoje potlačeny, obdržel Kočer od vlády odměnou za své služby povolení otevřít si v rezervaci obchod, který provozoval až do roku 1895. Brzy se stal zámožným mužem a koupil si velký ranč u řeky Little White, kde choval několik set kusů dobytka a koní. Farmaření se mu dařilo, takže v roce 1910 výhodně vykoupil závod se zemědělskými stroji a železářským zbožím ve městě Gordon v sheridanském okrese v Nebrasce, který pilnou prací přivedl k rozkvětu. Zemřel roku 1925, jako vážený občan. Manželka ho přežila o 12 let. Jejich potomci, dva synové a tři dcery, v jejichž žilách kolovala indiánská krev, se stali pravými Američany, ale na své české kořeny nikdy nezapomněli.
