První evropská kolonie na území dnešných USA

Vladimír Svoboda - 29.9.2014

Panenská země, rozprostírající se za Atlantským oceánem, nedávala spát evropským vládcům. Logicky si na ni dělali nárok Španělé, v jejichž službách ji “objevil“ Kryštof Kolumbus. Nyní nastoupili conquistadoři, kteří měli za úkol nové území kolonizovat. Jedním z prvních byl Lucas Vázquez de AYLLÓN.

Narodil se kolem roku 1475 v Toledu v bohaté španělské rodině. Roku 1502 se přeplavil do Západní Indie po boku Kolumbova nástupce Nicolase de Ovanda, kde se stal jedním ze soudců královské auditoře v Santo Domingu na Hispaňole, "kterémuž úřadu byla v té době svěřena nejen nejvyšší moc v koloniích, nýbrž i rozhodování v civilních věcech…" (W. H. Prescott).

Neúspěšný vyjednávač

V roce 1520 se zapsal do dějin conquisty Mexika, když se pokusil zabránit kubánskému guvernérovi Diegovi Velázquezovi de Cuéllar (1465 - 1524), aby zatknul úspěšného dobyvatele Hernanda Cortése. Ambiciózní šlechtic se snažil Ayllóna uchlácholit, že nemá v úmyslu Cortése omezovat, chce jen, aby v nově objevených územích, která Cortés dobývá v jeho službách, skutečně vládl, jak mu po právu náleží. Vůdce vyslané kubánské výpravy Narváez má za úkol pouze bránit guvernérovy zájmy. Podrobí-li se dobyvatel říše Aztéků Narváezovi, jakožto jeho zástupci, nemá se čeho obávat. Ayllón se s tímto vysvětlením nespokojil a trval na tom, že bude Narváeze doprovázet, neboť doufal, že se mu podaří mírnit spory mezi Cortésem a zpupným Velázquezovým pověřencem. To se mu bohužel nepodařilo. Když několikrát Narváezovi vytknul jeho neuvážené činy, jejichž důsledkem mohla být otevřená konfrontace s Cortésem a následné ohrožení španělských pozic v Mexiku a pohrozil mu udáním u královského dvora, došla prchlivému veliteli trpělivost a soudcova mise skončila. Nepohodlný úředník byl zajat a odeslán na Kubu. Cestou ale prohnaný Ayllón navázal přátelský kontakt s kapitánem lodi, kterého přemluvil, aby ho místo na Kubě vysadil v Santo Domingu. Zde uražený muž splnil svou hrozbu, když vyhotovil a odeslal do Španělska zprávu, v níž barvitě vylíčil jakým zavrženíhodným způsobem se DiegoVelázquez a jeho vojevůdce snažili blokovat dobývání Mexika. Jeho hlášení mu zajistilo přízeň dvora a upevnilo výsadní pozici u královského auditoria.     

Sen o zlatých říších

Nyní se mohl de Ayllón plně věnovat svému dobyvatelskému snu. Obětoval nemalé finanční prostředky na průzkum jihovýchodního pobřeží severoamerického kontinentu, kde předpokládal podobné objevy, jaké učinili conquistadoři v Mexiku. První ozbrojenou výpravu vyslal v roce 1520 ke břehům Floridy. Měla za úkol pochytat domorodce, které potřeboval jako otroky do haitských dolů, neboť původní antilští Indiáni byli již zdecimováni krutým zacházením. 

V červnu 1521 vyplula ze Santo Dominga další Ayllónova expedice pod velením Francisca Gordilla. Na cestě se Gordillo setkal s bratrancem Pedrem de Quejo, otrokářem, který dodával Indiány španělským plantážníkům. Quejo se rozhodl připojit k výpravě. Oba conquistadoři zamířil na severozápad a křižujíc mezi Cape Fear a dnešní Severní Karolínou, bezvýsledně hledali bájný Severozápadní průliv do Číny. Posléze přistáli na pobřeží a Gordillo do lodního deníku zapsal polohu 33 stupňů a 30 minut severní šířky. Otrokář vzal do zajetí asi 70 Indiánů z národa Cofitachequi, kteří uvedli, že jsou poddaní krále jménem Datha jenž vládnul zemi Duhare. Jejich osada ležela zhruba 90 kilometrů ve vnitrozemí. Jeden ze zajatců – Francisco de Chicora, se naučil španělsky a posléze navštívil Španělsko. Popsal Gordillovi Datha jako „vysokého bílého vládce, nošeného na ramenou svých poddaných, jemuž patřila velká země s mnoha městy s hliněnými pyramidami, na kterých se konaly náboženské obřady“. Bohům se prý při nich obětovaly perly a drahokamy. Když se kapitán vrátil na Hispaňolu, podal hlášení svému veliteli.

Jeho zpráva o nové zemi byla velice optimistická a Ayllón na jejím základě požádal krále Karla V. o povolení k její kolonizaci. To dostal roku 1523 a pustil se neodkladně do příprav. Tentokrát se expedic zúčastnil osobně.

Nejprve se rozhodl najít cestu k bájným Ostrovům koření v Pacifiku. Ačkoliv nedosáhl vytčeného cíle, vylodil se roku 1523 na mysu Fear a důkladně ho prozkoumal.

Smrt přichází z močálů

Na skutečnou conquistu Ayllón vyplul v polovině července roku 1526 z Hispaňoly na šesti lodích. Na palubách se tísnilo 500 kolonistů, 100 afrických otroků a množství hospodářských zvířat.

Přistál na východním pobřeží Jižní Karolíny u ústí řeky Santee, kde vystoupil na břeh a vydal se na průzkum neznámé krajiny. Zdánlivě příhodné místo Španělé nalezli v zálivu Winyah, do kterého vtéká indiánská řeka Pee Dee. Zde, přibližně v místech dnešního města Georgetown, vybudovali za pomoci černých nevolníků osadu San Miguel de Guadalupe. (Lokalizace Ayllónovy kolonie je dodnes sporná, vědci uvádějí dvě až čtyři možná místa).

Nepřátelství okolních Indiánů, hlad a malarická onemocnění, však učinily pobyt v osadě nesnesitelným. Došlo ke vzpouře černochů, kteří uprchli a našli azyl u indiánského kmene Cofitachiqui. Španělé, či spíše jejich zbytek (300 kolonistů strádání v divočině nepřežilo), v prosinci 1526 město opustili, nalodili se, a v následujícím roce se vrátili na Hispaňolu. Jedna z lodí údajně ztroskotala v blízkosti ústí řeky a dnešní archeologové pracují na lokalizaci místa vraku. Ayllónova kolonie byla prvním evropským osídlením na území Spojených států a předstihla St. Augustine na Floridě o 39 let a britský Jamestown ve Virginii dokonce o 81 roků.

Lucas Vázquez de Ayllón, který na jedné ze svých posledních objevitelských plaveb navštívil i záliv Chesapeake, zemřel na následky bahenní zimnice 18. října 1526, údajně v náručí dominikánského mnicha.

Komentáre Disqus