Svatý Mořic, základna pro nadšené horaly

Tomáš "Ochma" Procházka - 1.6.2014

Sankt Moritz – honosné lázeňské město, vyhlášené atraktivní lyžařské středisko, „vrchol světa“, dějiště dvou zimních olympijských her, ale i pověstné město smetánky, místo kde prý slunce svítí 322 dnů v roce...

A právě nedaleko centra tohoto pupku Švýcarska a nejnavštěvovanějšího města oblasti Engadin, kousek od místa kde v letech 1928 a 1948 probíhala olympiáda ve skocích na lyžích, leží útulný a skvěle udržovaný kemp Olympiaschanze. Na svatomořické poměry je překvapivě levný a tudíž je ideálním místem pro nocleh.

Svatý Mořic, abychom to říkali hezky česky, leží v nadmořské výšce 1.856 m n. m. což z něj dělá přímo skvěle položenou základnu nejen pro celou řadu zimních sportů, ale také pro nadšené horaly i jedince provozující pohodovější formy turistiky. Rozlohou kupodivu nepříliš velký Schweizerischer Nationalpark (cca 180 km2), který se rozkládá na území Engadinu patří k nejstarším národním parkům v Evropě a funguje již od roku 1914. Hlavním, bohulibým cílem parku je ochránit zdejší unikátní ekosystém před jakýmkoliv zásahem člověka z čehož pro některé jeho části přirozeně vyplývají nejrůznější zákazy. Avšak i přesto, možností jak se v okolních horách dosyta vyblbnout je opravdu nepřeberné množství a Engadin patří bezesporu k nejblýskavějším alpským klenotům co se atraktivity týče.  

No, a když už jste tady a s pohorkama na nohách užasle bloudíte pohledem kolem sebe, ihned vyvstává jedna myšlenka: co takhle pokořit některý ze třítisícových vrcholů? A že jich tady není zrovna málo .... Přímo z Mořice můžete v pohoří Albula zdolat opuštěný Piz Julier (3.380 m ) jehož mírně adrenalinový vrchol se sněhovou čepicí je dostupný díky soustavě zábradlí a řetězů. Převýšení dělá slušných 1.600 metrů, čili žádná procházečka to zrovinka není, ale z výšin se vám naskytnou famózní výhledy do krajiny se všemi svými ledovci, údolími, masívy a až nepřirozeně modravými „kanadskými“ jezery.  Blízký Piz Nair (3.507 m) je díky existenci zubačky a stanice kabinové lanovky malinko přelidněnějším vrcholem. To mu však na kvalitě výhledů nic neubírá a koneckonců pivko v tamní nebeské restauraci za, pravda, poněkud nebeské ceny, taky bodne.

Piz Corvatsch

Podobně zpřístupněná hora je i Piz Corvatsch se svými 3. 451 m. Vyfuníte-li ze Silvaplany nahoru pěkně po svých, nebo využijete-li lanovky pouze do mezistanice Murtel (2.699 m n. m.) nemůžete minout sedlo Fuorcla Surley (2.755 m n. m.), ve kterém se vám za vynaložené úsilí dostane náramné odměny. Plakátové alpské scenérie s monumentálními ledovci Berniny a bělostným hřebenem Biancogratt jsou odtud jako na dlani a fotoaparát cvaká a cvaká a oči se kochají a kochají. Ze samotného vrcholu Corvatsche se pak na svět kouká jak také jinak, než-li náramně.

Z Pontresina na Piz Languard

Přímo u kempu zastavují autobusy, které vás za několik málo franků přepraví do klimatických lázní Pontresina. Kromě zajímavých historických budov (za shlédnutí určitě stojí kaple svaté Marie nebo maurská věž) a famózních sjezdovek zde sídlí také jedna z předních švýcarských horolezeckých škol. Bernina Express – červený vláček superstar, hvězda všech švýcarských prospektů a katalogů zastavuje mimochodem také zde. Panoramatická vyjížďka určitě stojí za to, ale cena za lístek může být pro některé odstrašující. Z Pontresiny lze dobýt jednu z nejsnáze dostupných třítisícovek v okolí - Piz Languard (3.262 m). Výpravu na tuto nádhernou rozhlednu s kruhovým výhledem lze výrazně zkrátit s použitím sedačkové lanovky na Alp Languard s pasoucími se kravkami jak z reklamy na velejemnou Milku a zvýšeným výskytem vypasených svišťů.

Samotný výstup je pak již bezproblémovou horskou túrou, ale i zde není radno podceňovat nebezpečí hor, která v těchto nadmořských výškách může hrozit velmi často. Kousek pod vrcholem je malá útulná chata z jejíž terasy lze velmi často pozorovat chloubu zdejších hor – horského kozorožce, který zde byl vysazen v letech 1920 -24. Georgy Hutte (3.202 m), jak se chata jmenuje nabízí samozřejmě také možnost ubytování. Taková jedna noc vás vyjde na cca 80 franků což není částka věru malá, ale to probuzení brzy z rána ve třech tisících, kdy paprsky slunka pomalu začínají ozařovat stříbrné vrcholky hor a ztichlá, zasněná alpská krajina se probouzí k životu .... to za ten vánek (pro někoho možná vichřík) v peněžence určitě stojí!
Cca 10 minut jízdy autobusem od Moritzu leží další městečko - Samedan. Najdete zde i několik historických domků a gotický kostel, ale o architektuře a jedinečné kultuře, která by stála za samostatnou kapitolu, až někdy jindy. Právě zde můžete začít svůj dobrodružný výšlap na „Vysoký štít“ – Piz Ott(3.246 m). Hora je to velmi fotogenická a svým dokonalým tvarem připomíná obrovský zub. Z oblak lze s úžasem sledovat údolí řeky Inn či bělavé ledovcové království Berniny i další skvosty zdánlivě nekonečného engadinského království.

V okolí se samozřejmě nachází celá řada dalších vrcholů

A to i jeden čtyřtisícový (monumentální ledová pyramida Piz Bernina - 4.049 m), které jsou však již v podstatně jiné kategorii co se náročnosti týče, a které již vyžadují bohaté horolezecké zkušenosti a samozřejmě také patřičnou výbavu. Najdeme zde také velké množství těch, které oné atraktivní hranice 3.000 metrů nedosahují, ale za túrku stojí stejně tak. Protože nejen ze třítisícovek zde může být člověk živ. Například nádherná, 19 km dlouhá horská trasa Via Engiadina táhnoucí se ve výši 2000 m n. m. vám nabídne opojnou alpskou atmosféru bez větší fyzické námahy. A navíc při ní nakouknete i do starých engadinských vesniček kde se před mnoha mnoha lety hovořilo zdejším, dnes již pouze velmi exotickým jazykem - rétorománštinou. Na této trase můžete semtam potkat rodinky s dětmi vesele poskakujícími v barevné alpské květeně, horské běžce, bajkery, fotografy se svým často nelehkým náčiníčkem, ale i vysmáté švýcarské důchodce vyhřívající se na jedné z desítek laviček a užívajících si ten jistě příjemný pocit - „být za vodou“.  Precizně značených turistek, útulných horských chat, laviček rafinovaně umístěných na místech kde byste je možná zrovna nečekali i informačních tabulí je tady fůra. Inu, pověstná švýcarská dokonalost je všude kolem, a to že Švýcaři své hory milují a váží si jich je patrné na každém kroku. No a to je jen dobře. Jedině s tímto vědomím a přístupem tak lze uchránit přírodní bohatství před destruktivním chováním nás samotných.

Tak co? Pojedete letos zase do Tater ( i když samozřejmě i tam je krásně ) a nebo se vypravíte o kousek dál, do stínů majestátních ledovců a alpských velikánů shlížejících na modroskvoucí horská jezera?  Že vás to bude stát mnohem víc? Samozřejmě, nejlevněji tady zrovna není, ale pokud nebudete večeřet ve zdejších 5* hotelích či nehodláte-li zde hrát golf či plachtit na zdejším Moritzsee, můžete si užít parádní týden, který vás nevyjde o mnoho dráž, než-li např. dovolená u našich východních sousedů. Mám to vyzkoušené.
Pojeďte s Kudrnou na zájezd do Engadinu! Kombinovaný program je sestaven tak, aby si na své přišli jak cyklisté tak horalé. Pokud vám však např. jízda na kole není úplně po chuti a věnujete se raději výhradně turistice pěší, sestavte si vlastní, ryze horský program. Co třeba – „Po třítisícových vrcholech Engadinu“?

Do Švýcarska se s námi můžete podívat na těchto zájezdech. Více zde...

Komentáre Disqus