Albert Hinrich PFEIFFER - Idol, nebo krvelačná bestie?

Přímo ukázkovým příkladem nesmiřitelného “indiánobijce“ byl legendární traper, indiánský agent a v letech občanské války i plukovník unionistů Albert Hinrich PFEIFFER (často uváděn též jako Pheiffer).

Narodil se v říjnu 1822 ve Frísku. Otec byl luteránský duchovní, jeho matka pocházela z urozené skotské rodiny. Ve věku 22 let emigroval do Spojených států a usadil se v Santa Fé v Novomexickém teritoriu. Po dvou letech vstoupil do americké armády, kde to posléze dotáhl až k hodnosti plukovníka. Seznámil se s Kitem Carsonem a odešel za ním do Taosu, kde se stal traperem a pracoval pro jeho společnost. Na svých loveckých výpravách se spřátelil s Jižními Uty a později se stal indiánským agentem pro tento kmen v Abiquiu. Oženil se se španělskou dívkou z prominentní taoské rodiny, se kterou údajně zplodil dvě nebo tři děti, (naživu však zůstalo pouze jedno).

Apači na scéne

pfeiffer_albert 20.června 1863, v době svého pobytu ve Fort McRae nedaleko dnešního městečka Truth Or Consequences, se Pfeiffer rozhodl navštívit blízké horké prameny, známé svou léčivou vodou. Doprovázela ho manželka, její dvě služebné a sedm vojáků z pevnosti. Všichni se těšili, jak se v přírodních lázních zbaví svých neduhů. Místo příjemné léčebné kůry je však čekala katastrofa! Náhle se objevili Apači a ze zálohy je napadli. Pfeiffer byl vážně zraněn jejich šípy. (Jeden z nich mu proletěl skrznaskrz tělem, právě pod srdcem). Jeho žena a obě služky byly Apači uneseny a později zavražděny. Z doprovodné eskorty byli dva muži zabiti, tři byli postřeleni a pouze dva unikli z léčky nezraněni. Pfeiffer ještě stačil doplavat ke své pušce a nejméně jednoho z útočníků zastřelil. Apači byli buď Warmspringové (severní větev Mimbreňů) nebo Meskalerové, či směsice obou kmenů.

Když se železný zálesák zotavil, stal se z něho nemilosrdný nepřítel Indiánů. Štval Apače jako lítou zvěř a zabíjel je s vášnivou nenávistí. Sám kdysi prohlásil: "Platili za to, ano, platili náležitě krví. Pomstím ji! Bil jsem je na každém kroku - vždy, ve všech ročních obdobích. Pronásledoval jsem je po mnoho dní bez přestávky i v noci, každý den šedesát až sedmdesát mil, nedopřeji jim čas na odpočinek ani jídlo, dokud nejsou jako vyhladovělí vlci a já je nechytím a všechny pozabíjím - mohu spočítat každou kost v jejich vyzáblých tělech!"

Pagosa Springs

Pfeifferova žízeň po krvi Indiánů byla neuhasitelná a brzy se stal postrachem domorodců v celém Novém Mexiku. Jedna příhoda ho proslavila po celém kraji. Bylo to v době, kdy odešel na svou farmu poblíž Monte Visty v Coloradu. Vypukla válka mezi Uty a Navahy o posvátné horké prameny v Pagosa Springs. Po několika dnech bojů odešla skupina Utů s náčelníkem Sobitou k Pfeifferovi, jakožto svému agentovi, a žádala jej, aby jim pomohl. Parlamentář neodkladně vyrazil do hor a vyjednal s Navahy toto: "Každý kmen postaví jednoho muže, aby spolu svedli souboj noži na život a na smrt. Vítěz získává Pagosa Springs a druhý kmen nechá na pokoji."

Navahové vyslali velkého, urostlého, mladého bojovníka - učiněného obra. Pfeiffer (tehdy mu bylo kolem 45 let a měřil necelých 5,5 stopy) se dobrovolně nabídl bojovat za Uty. Když Utové souhlasili, žádal dále, aby bojovali nazí. Když mladší Navaho uviděl Pfeifferovo šlachovité tělo, pokryté mnoha bitevními jizvami, byl tak vystrašený, že ho běloch snadno zabil a ukončil tak chystanou válku. Se spřátelenými Uty poté vlastnil Pagosa Springs po mnoho let.

Mountain-man

ute-sobita
Náčelník Sobita

Pfeiffer se také zúčastnil kampaně generála Carletona proti Navahům. Společně s Kitem Carsonem je porazil v lednu 1864 v bitvě v Canyonu de Chelly, kde jim zničil stany, zásoby potravin a pobil dobytek, čímž je donutil ke kapitulaci.

Poté se stal typickým mountain-manem. Toulal se v divočině, kladl pasti, střílel zvěř, pronásledoval nebo byl pronásledován Indiány. Zde je úryvek z jeho dopisu příteli: "Co ti mám napsat? Od té doby, co jsem tě viděl naposledy jsem byl většinou v horách. Přišel jsem občas do styku se svými dávnými nepřáteli jako jsou Navahové či Apači. Mnoho zdvořilostí mezi námi neexistuje. Přeji si, aby je odnesl ďábel! Měl jsem v úmyslu postavit srub na Nacimientu a za mé nepřítomnosti ho ti neřádi nechali shořet. Když jsme je, já a Sobita náčelník Utů, míjeli na cestě, byli pozoruhodně klidní ..." Albert Hinrich Pfeiffer zemřel překvapivě v posteli, a ne kdesi na opuštěném místě mezi kaktusy a skalisky, jak by se dalo očekávat vzhledem k jeho dobrodružnému životu. Coloradský deník "Del Norte Prospector" mu věnoval tuto noticku: "V uplynulých šesti měsících byl colonel Pfeiffer upoután na lůžko a v žádném případě nedoufal ve své uzdravení. Ve středu 6.dubna 1881, asi v 11 hodin zemřel. Jeho posledním přáním bylo, být pohřben v tichosti a nenápadně. Byl uložen do země na planině mezi výběžky hor s výhledem na svůj krásný ranč, bez davu lidí a bez obřadu. Jen pět jeho nejbližších bylo přítomno."