Álvar Núňez CABEZA de VACA - Muž jménem „Kravská hlava“

Španělský conquistador Álvar Núňez CABEZA de VACA (* kolem 1490, Jerez de la Frontera, Španělsko, † 1559 nebo 1564, Sevilla, Španělsko), jako jeden z prvních bělochů, prošel pustinami dnešního amerického jihozápadu USA a přinesl nadějné zprávy o "Sedmi zlatých městech Ciboly".  Podal též první evropský popis severoamerického tura - bizona. 

Mezi ostatními dobyvateli vynikal tím, že se snažil přátelsky chovat k domorodému obyvatelstvu. Jeho dobré vycházení s Indiány se ale nelíbilo panovníkovi ve Španělsku.

 
Jak přišel ke svému podivnému jménu? Jeden z jeho předků, ovčák Martin Alhaja, působil v roce 1212 jako průvodce armády navarského krále Sancha VII. Při této příležitosti umístil při vstupu do horského průsmyku kravskou hlavu na kůlu jako ukazatel směru, což španělskému vojsku umožnilo projít a vpadnout nepříteli do týla. Překvapení Maurové byli poraženi. Za tento čin byl povýšen do šlechtického stavu a mohl, stejně jako jeho potomci, užívat čestný přídomek Cabeza de Vaca = "kravská hlava". 
 

Pěšky přes kontinent

 
Roku 1528 se účastnil jako pokladník dobyvačné výpravy Pánfila de Narváeze na Floridu. Z půl tisícovky Španělů přežila pouze hrstka mužů, kteří se na primitivních člunech pokoušeli doplavit do Mexika. Když tato flotila trhanů ztroskotala u ústí Mississippi, byl Cabeza de Vaca jedním ze šťastlivců, které vyvrhlo moře na texaské pobřeží - patrně na poloostrov Velasco, jihozápadně od dnešního Galvestonu. Zubožení trosečníci tady z větší části pomřeli hlady a dokonce se uchýlili ke kanibalismu. Poslední přeživší conquistadory zachránili Indiáni kmene Karankawů. Kromě našeho hrdiny přežili pouze tři lidé: Andrés Dorantes, Alonso del Castillo Maldonado a marocký černoch Estavanico.  
 
 
Tito čtyři ztracenci během osmi neuvěřitelných let prošli pěšky dvě třetiny dosud neprozkoumaného severoamerického kontinentu. Od atlantského pobřeží Floridy se přes bažiny, pouště a zasněžená pohoří dostali až k řece Rio de Potatlan v mexické provincii Sinaloa. Zde v dubnu 1536 narazili na oddíl španělské jízdy vedený kapitánem Diegem Alcarazem, který zde byl na lovu otroků. Překvapení žoldnéři dopravili své polodivoké krajany do, přes tisíc kilometrů vzdáleného, sídelního města Ciudad de Mexico.
 
Přežili hlavně díky Cabezovi, který si dokázal získat jako medicinman důvěru některých indiánských kmenů, léta však byl i se svými druhy v otroctví u jiných. Když se konečně sešli, neboť byli v zajetí u různých domorodých skupin, byl to opět de Vaca, který zorganizoval pochod do civilizovaných končin. Když poutníci přecházeli přes Rio Pecos, spatřili několik indiánských puebel. Doslechli se, že na severu existují města s nesčetným obyvatelstvem, plná zlata a stříbra. S těmito nezaručenými zprávami o "Sedmi městech Ciboly" Cabeza de Vaca předstoupil i před vicekrále v Ciudad de Mexico. Jeho hlášení doslova odstartovalo "zlatou horečku" a stalo se příčinou četných objevitelských výprav. Jedné z nich, vedené misionářem Marcosem de Nizou, se účastnil jako tlumočník i Estevanico.
 
Na Cabezovu obranu je nutno říci, že ve své knize "La relación que dio Álvar Núňez Cabeca de Vaca de lo acaecido en las Indias …" (Zamora 1542), která popisuje jeho putování, výslovně prohlásil, že o Cibole pouze slyšel, ale nikdy ji neviděl na vlastní oči.
 

V zeleném pekle

 
Po letech strávených v pustinách se Cabeza de Vaca vrátil do Španělska, do svého rodného města Jerez de la Frontera u Sevilly, aby se zotavil v kruhu rodiny. Života v pohodlí si však příliš neužil. Roku 1541 ho španělský král jmenoval místodržícím pro oblast kolem Rio de la Plata v Jižní Americe. Novopečený hodnostář přistál s loďstvem a 400 muži u ostrova Santa Catarina na brazilském pobřeží 1000 mil severně od La Platy. Když uslyšel o přemístění Španělů z Buenos Aires v ústí Rio de la Plata do Asunciónu v srdci pevniny, poslal tři koráby dále na jih a sám se s 250 dobrodruhy a 26 koňmi vydal po souši do nového střediska.
 
 
Všichni museli jít pěšky - koně nesli zásoby. Překonávali obtížný terén, hustý prales a četné vodní toky, navíc dával Cabeza velký pozor na to, jak se jeho vojáci chovají k místním Indiánům. Po zkušenostech z Narváezovy výpravy se snažil o co nejlepší vztahy s původními obyvateli. To jihoamerickou výpravu zachránilo, když v prosinci 1541 a znovu v lednu příštího roku došly vojákům zásoby, ale vždy získali nové od okolních kmenů.
 
Neohroženě si razil cestu neprostupnou divočinou a táhl přes jižní část Brazilské vysočiny po řece Iguazu, kde na konci ledna 1542 objevil proslulé vodopády. Poté se dostal k řece Paraná, a na vorech doplul přímo do města Asunción, kde se mu dostalo triumfálního přijetí. Stalo se tak 11.března 1542 a Cabeza de Vaca se rázně ujal svých pravomocí a okamžitě zasáhl ve prospěch zotročovaných Indiánů.
 

Ochránce domorodců

 
Dosažením Asunciónu po souši, současníky srovnávaným s Hannibalovým přechodem Alp (navíc bez ztráty jediného muže!), ale Cabezova anabáze neskončila. S deseti loďmi, 400 bělochy a 1 000 Indiány vyrazil proti toku řeky Paraguay ve snaze najít vhodnou cestu do Peru, kde chtěl pátrat po “Stříbrných horách“ (Andách).
 
Vypluli 8. září 1543, po měsíci plavby proti toku už museli přejít na břeh a v listopadu dosáhli Puerto de los Reyes (nyní asi São Luis de Cáceres v dnešní Brazílii), kam došel už rok předtím conquistador Martínez de Irala. Další postup směrem ke Cuzcu, jehož chtěl Cabeza dosáhnout, skončil pro nedostatek potravin už po osmi dnech a guvernér se rozhodl pro návrat do Asunciónu.  Zde se zapletl do vleklých sporů z výše zmíněným Martínezem de Iralou. Drama dosáhlo vrcholu, pro Cabezova opakovaná rozhodnutí ve prospěch Indiánů. Nakonec došlo k otevřené vzpouře.
 
 
Její velitel, kdo jiný než Domingo Martínez de Irala, se sebevědomě prohlásil guvernérem španělské kolonie v Paraguayi a nechal Cabezu de Vacu zatknout a přes La Platu v poutech eskortovat do Španělska. Tam byl conquistador, stranící Indiánům, odsouzen a deportován do severoafrického Oranu. Až v roce 1551 král Karel V. Cabezův trest zrušil a povolil objeviteli návrat do Španělska, kde se omilostněný objevitel věnoval sepsání knihy o svém jihoamerickém dobrodružství (Commentarios y succesos de su gobierno en El Rio de La Plata, Valladolid 1555). Rok před smrtí získal od panovníka dokonce drobnou rentu.
 
Álvar Núňez Cabeza de Vaca, jeden z největších cestovatelů světa, zemřel ve španělské Seville, zapomenut tak jako mnoho jiných jeho současníků.