Padli na Big Hornu - Isaiah Dorman

Když odpoledne 25. června 1876 vedl major Reno svůj unáhlený výpad zpoza skupiny stromů na protější břeh Little Bighornu a byl indiány odražen a jeho muži utrpěli značné ztráty.

Zůstalo na bojišti několik živých, byť smrtelně zraněných vojáků. Jeden z těchto mužů, Isaiah Dorman, ležel přitlačený k zemi svým mrtvým koněm a pomalu umíral. Doposud sloužil věrně armádě USA jako zvěd a tlumočník. Nyní obětoval své vlasti dar nejcennější — svůj život. Kdo byl tento Wašičun sapa, tento „Černý bílý muž“, jak ho nazývali Lakotové?

Wašičun sapa - Černý bílý muž

dorman_isaiah

Mnoho příběhů z minulosti Lakotů popisovalo velké „černé bílé muže“, kteří navštěvovali již před rokem 1850 jejich vesnice. Možná k úplně prvnímu setkání došlo v roce 1804, kdy se Lakotové dostali do styku s expedicí Lewise a Clarka. Jejím účastníkem byl i Clarkův černý otrok York.

Muži, kterému je věnována tato krátká vzpomínka, říkali Lakotové Azinpi, což znamená „Struk“. Znali ho jako lovce kožešin a obchodníka. Vždy cestoval pouze s koněm a mezkem a zdálo se, že se vyhýbá setkání s bílými osadníky. Ačkoliv chybí důkazy, uvažuje se, že býval otrokem rodiny D’Ormanových z Louisiany, kteří jej vlastnili koncem čtyřicátých let. Na plakátech hledaných osob z té doby se objevuje oznámení o odměně za dopadení černého otroka, který se jmenoval Isaiah. Nejméně dvě desetiletí působil na Jihozápadě. První spolehlivý údaj o jeho přítomnosti v americké osadě pochází z roku 1865. Tehdy, krátce po skončení občanské války, byl ženatý s mladou santíjskou ženou z Inkpadutovy tlupy. Usadil se ve Fort Rice v Dakotském teritoriu, poblíž dnešního města Bismarck, a brzy se stal oblíbenou postavou mezi důstojníky z pevnosti.

Byl prý veselý, skromný a spolehlivý společník. Miloval tabák, ale alkohol nikdy nepil. Na sklonku roku 1865 se nechal najmout jako dřevorubec obchodní společností Durfee & Peck. Díky svému vzrůstu a síle prý dokázal nařezat sáh dřeva rychleji, nežli jej pomocník stačil poskládat. Když se poštovní úředník z pevnosti dozvěděl o Dormanových znalostech jazyka i země Lakotů, najal ho v listopadu 1865 prostřednictvím poručíka J. M. Marshalla k dopravě poštovních zásilek mezi Fort Rice a Fort Wadsworthem. Dorman vykonal okružní cestu dlouhou 360 mil bez nejmenších potíží. Za tento výkon dostával 50 dolarů na měsíc. V těch časech to představovalo pro černocha slušný obnos.

Hrob v Crow Agency

V září 1871 ho najal kapitán Henry Inman, aby sloužil jako průvodce a tlumočník inženýrům společnosti Northern Pacific Railroad Survey za plat 100 dolarů měsíčně. Během další služby pro armádu jako tlumočník ve Fort Rice měl plat 75 dolarů za měsíc. Armáda si jeho pomoci velmi cenila. V roce 1873 ho poprvé angažoval generál Custer, který tehdy působil ve Fort Lincolnu. Když se na jaře 1876 Custer chystal na tažení proti Lakotům a Šajenům, vydal zvláštní rozkaz (s pořadovým číslem 2), jímž mu byl Isaiah Dorman přidělen jako tlumočník. Dorman, tehdy pětapadesátiletý, chtěl využít této příležitosti, aby mohl ještě jednou vidět své indiánské přátele.

Je zajímavé, že bylo napsáno více o Dormanově smrti než o jeho životě. George Herendeen, jeden z Renových zvědů, uvedl: „Viděl jsem, jak indiáni stříleli na Isaiaha a indiánské ženy do něho tloukly kameny. Jeho nohy pod koleny byly úplně rozstřílené …“ Jiní popisují, že jeho nohy byly prostříleny srnčími broky. Ve většině záznamů je uvedeno, že umíral pomalu a v bolestech.

Vojín Slaper řekl, že byl „ošklivě zmasakrován a byla na něm spáchána nepopsatelná zvěrstva.“ Vojín Roman Rutten minul Dormana, když unikal z boje v údolí. Popsal, že černý tlumočník klečel na jednom koleni a soustředěně pálil ze své lovecké pušky. Dorman, jak Rutten uvedl, vzhlédl a zakřičel: „Sbohem Ruttene!“

Životopisec Sedícího býka Stanley Vestal uvádí ve své knize Sitting Bull, Champion of the Sioux historku, která ale není ověřena dalšími prameny. Podle Vestala, když se indiáni shromáždili kolem těžce zraněného Struka, pohlédl prý na ně se slovy: „Přátelé, už jste mě zabili, nemusíte si na mě započítávat coupy.“ Přijel k němu Sedící býk a prohlásil: „Nezabíjejte tohoto muže, je mým přítelem.“ Sesedl dokonce s koně a dal umírajícímu černochovi napít vody. Když ale odjel, kolem Dormana se shromáždila skupinka žen a hunkpapská žena jménem Její orlí plášť řekla: „Jestliže jsi nás nechtěl zabíjet, proč jsi nezůstal doma, kam patříš, a přišel na nás útočit?“ Potom ho zastřelila a ostatní se na něho vrhly, strhaly s něho oděv a jeho tělo rozsekaly na kusy.

Smrt „černého bílého muže“ se objevuje i ve vzpomínkách severního Šajena Dřevěné nohy. Mladý válečník Dřevěná noha byl Isaiahovým starým přítelem a před smrtí s ním krátce hovořil.

Jiné zdroje přidávají k zraněným nohám smrtelné poranění hrudi a také fakt, že byl později nalezen s odsekanými údy a hlavou plnou šípů. V zápiscích Johna Burkmana je uvedeno, že Dorman měl varlata přibita kovovým kolíkem k zemi a uříznutý penis vecpaný do úst. Je zřejmé, že většina indiánů chápala Dormanovo působení v řadách modrokabátníků jako projev nepřátelství a nemohl v ten den čekat žádné milosrdenství. Místo, kde Isaiah Dorman padl (nedaleko rokle na jih od dnešní Crow Agency, střediska rezervace Vraních indiánů), je označeno malou mramorovou pamětní deskou.