Cestou osudu a náhody

Vyrazit do světa bez jasného cíle a nechat se jen tak unášet náhodou. Pro jednoho nepředstavitelný počin, pro druhého životní sen, který se ale málokomu podaří splnit. Roman Vehovský si tento sen splnil. Z roku na cestách se staly dva, ze dvou čtyři... Jaké to je žít "na stopu" sedm let svého života?

Knihy Romana Vehovského Cestou osudu a náhody nejsou obvyklý cestopis. Od ostatních se liší jak destinací, tak časovým obdobím. V roce 2002 vyrazil autor s báglem na zádech pozemní cestou přes Indii do Austrálie, a jak sám říká, neměl tehdy ani ponětí, že se cesta protáhne na sedm let. Na začátku byla inspirace lidmi, kteří svými příběhy ukázali, že cestování není výsadou bohatých. Nejen mezi řádky se dá vyčíst, že více než peníze je třeba mít k cestování dostatek času. V dnešní době, kdy se čas přepočítává na peníze, je tato kniha klíčem k poznání ceny přítomného okamžiku. Autor byl na své cestě mnohdy odkázán na přízeň osudu a dobrých lidí. Právě setkání s lidmi je podle Romana Vehovského cennější než štvanice po turistických atrakcích, mnohdy postrádající jakékoliv poznání. Kniha je bohatě doplněna ojedinělými fotografiemi autora.

Krátký příběh jako motto

Když jsem jeden večer na Jižním ostrově Nového Zélandu procházel malou osadou, hledaje nějaké klidné místo na přespání, oslovil mě mladý muž. Neptal se, odkud jsem, co tam dělám a kam jdu. Jen mě pozval na večeři. Než jeho manželka připravila jídlo na stůl, tak mi ukázal místo, kde mohu přespat. Řekl to s takovou přirozeností, jako když recepční předává hostům klíčky od pokoje. Nereagoval jsem.

Po večeři už mi zvědavost nedala a zeptal jsem se, proč to dělá.„Hned jak jsem tě viděl s tvým batohem, tak mi bylo jasné, že jsi autostopař. Já jsem na Zélandu strávil na stopu pár let. Za tu dobu se mi dostalo nespočetné pohostinnosti. Vím tedy dobře, jaké to je spát v posteli, když jsi předtím spával dlouho jen venku. Vím jaké to je, mít teplou sprchu, když ses dlouho mýval jen v řekách. Vím jak chutná teplá večeře, když jsi ji dlouho neměl. Teď jsem upřímně rád, že mohu vrátit alespoň malou část. Stejně jako i ty budeš jednou rád, když se ti naskytne možnost postarat se o někoho jiného.“ Ráno mi přidal radu na cestu: „Neutrácej zbytečně peníze za různé atrakce. Věci, které mají opravdovou cenu, se neprodávají, ty jsou zdarma.“

upoutávka na knihu:

https://www.youtube.com/watch?v=ZJ-fHh52DgI

komentáře čtenářů:

http://cestouosuduanahody.cz/node/2

napsali o knize:

„Dočetl jsem knihu o podivuhodné cestovatelské vytrvalosti. Forma knihy se vymyká obvyklým cestopisům a ani zdálky nepřipomíná nic, s čím bych ji mohl srovnat. Vím poměrně jasně, čím velkoformátová reprezentativní knížka plná barevných fotografií není. Nejde o klasický cestopis. Jak tedy vlastně knihu popsat? Napadá mě impresionismus. Vzpomínejte, Monet, Manet, Gaugin, van Gogh,… Impresionisté nerespektovali tehdejší pravidla výtvarného umění a tvořili krátkými tahy štětce pomocí nemíchaných jasných barev. Kladli důraz na celkový efekt strukturovaného díla, které je možno vnímat až s určitým odstupem. Řekl bych, že Roman je zakladatelem impresionismu v cestopisné literatuře. Ač to je samozřejmě nadsázka, docela názorně vyjadřuje to, co bezprostředně po dočtení knihy cítím.“ Jiří Červinka šéfredaktor

"Romanovy knihy nejsou de facto cestopisy. Je to osobní emotivní příběh o cestě, kde geografické lokace plní funkci fascinujících kulis, které sice místy příběh ovlivňují, ale nejsou klíčové. Klíčový je Roman - jeho náhled na svět, jeho vnímání a jeho komunikace se světem, která mu přináší neuvěřitelná setkání. Čtenář může Romanovi závidět: sedm let na cestách je přece paráda! Jen, když tak přemýšlím, znám hodně lidí, kteří o podobné cestě stále mluví, ale jen málokoho, kdo by ji opravdu podnikl. Taky můžeme pocítit touhu Romana napodobit. Ale nelze napodobit něco takhle osobního. Člověk může zkusit cestovat "podobným způsobem", dokonce může mít i velmi podobný přístup ke světu, a přece jeho cesta bude úplně jiná. A nakonec můžeme prostě jen číst, nechat se strhnout, prožívat... ale především se i z té četby dozvědět něco o sobě." Jana Jůzlová spisovatelka, redaktorka Více o knize a Romanově cestě se lze dozvědět ze stránek www.cestouosuduanáhody.wz.cz , nebo ve skupině na facebooku https://www.facebook.com/groups/121290194591273/?fref=ts, kde se dozvíte, kde bude mít Roman své cestovatelské promítání.