Indové jsou neskutečně početný národ, který ještě ke všemu velice rád migruje. Z jednoho konce Indie na druhý a zase zpět. A pokud možno s co největším množstvím zavazadel. Indové se doslova hemží jako mravenci v mraveništi. A protože jsou vzdálenosti v Indii opravdu obrovské, jeví se jako nejlepší dopravní prostředek vlak. A podle toho to i vypadá. Vlaky jsou zpravidla přeplněné a mnozí na vagonech doslova visí jako trsy hroznového vína. Kdo však nezažil jízdu místním vlakem, nepoznal pravou Indii.
Vlaky jsou totiž jako galerie všeho možného i nemožného, člověk si připadá jako na divadelním představení, a to i když si koupí lístek do lepší třídy. Vrcholem pak je, když se vlakem vydáte třeba na 33 hodin trvající cestu z Kalkaty na východu napříč Indií až do metropole Bombaj na západním pobřeží.
Hlavně najít správný vagon
Nepsaným turistickým pravidlem je pořídit si lístek do druhé třídy do tzv. sleeper class. Čeká vás tu za laciný peníz přece jen určitá míra pohodlí, a sice vaše vlastní sedadlo, které lze dokonce upravit na lůžko. Zároveň ale nepřijdete o všechnu tu podívanou. Přijede-li vlak do stanice, máte většinou jen několik minut k nástupu. Vzhledem k tomu, že vlaky mívají i desítky vagonů, jedná se většinou o úprk do správného z nich. Na dveřích bývají pro lepší orientaci dokonce vyvěšena jména i s číslem sedadla. Nečekaně systematické uspořádání cestujících v takovém zdánlivém chaosu!
Je až neuvěřitelné, jak v takovém stresu dokážou Indové naložit všechna svá zavazadla. Obludně obrovské krabice s tajemným obsahem, který si snad člověk ani nechce představovat. Proutěné klícky s živými slepicemi. I podezřelé, podlouhlé objekty zabalené do prostěradla s podivně sladkokyselou vůní – to když si bohatší rodiny mohou dovolit přepravit nebožtíky na pohřeb například do posvátného města Váránasí. To vše v mžiku mizí uvnitř vlaku.
Kulturní výměna
Dalším zajímavým faktorem na cestě jsou rozhodně spolucestující. Zpravidla se jich po cestě vymění hned několik. A rozhodně si s vámi chtějí povídat. A tak nezbývá, než dokola odpovídat na jejich zvídavé dotazy. V jednu chvíli naproti vám sedí nažehlený obchodník s manželkou oblečenou v přepychovém sárí. Z okna se práší, proto si obchodník pečlivě otře svůj notebook kouskem hedvábného šátku své ženy. Během noci, kdy se konečně uvelebíte na svém lehátku, za vámi přijde parta pubertálních kluků s obdivnými poznámkami a dárkem v podobě knížky s romantickým příběhem o zakázané lásce mezi dívkou z jihu a chlapcem ze severu Indie.
Na jedné ze zastávek přistoupí ušmudlaná holčička se žlutým plastovým kýblem, do kterého zuřivě buší klacíkem. Její mladší bratříček, stejně ušmudlaný, ale navíc pomalovaný barvičkami, pak lehce ostýchavě zpívá a poskakuje do rytmu s ručičkou suverénně nataženou k cestujícím. Mnohem více pozornosti však budí poněkud neohrabaně působící skupinka dívek. Ve stejném bleděmodrém sárí a se skutečně výrazným líčením obcházejí všechny cestující a vybírají peníze. Chvilku nám trvá, než pochopíme, že ona děvčata, jsou ve skutečnosti převlečení chlapci. Transky! Spolusedící Indové nás ale ubezpečují, že je to zcela normální. Člověk by řekl, že strávit 33 hodin ve vlaku bude nuda. Spíš se ale většinu času nestačíme divit.
Když vyhládne
Nejlepším bodem je samozřejmě jídlo. Nakupování z okýnka vlaku na zastávkách má prostě jistý nádech dobrodružné romantiky, navíc, když si můžete vybrat mandarinky či banány z košíku usazeném přímo na hlavě usměvavé paní. Když nastane opravdový hlad, stačí si u stevardů objednat pořádné jídlo. Takové biryani, šafránová rýže se zeleninou, skořicí a vejcem či dokonce jehněčím, chutná prostě nejlépe ve vlaku. Závislostí se stává masala chai. Prodavači obcházejí vagóny s obřími konvicemi plnými tohoto lahodného nápoje a rozlévají jej do malých plastových kelímků. Jeden chai stojí v přepočtu asi dvě koruny. A tak se 33 hodin ve vlaku rovná snad 33 kelímkům masaly.
Po takových orgiích samozřejmě zůstane spousta odpadků. Jako spořádaní Evropané je pečlivě schraňujeme v jedné igelitce s trochu naivní nadějí, že po vystoupení z vlaku najdeme někde odpadkový koš. Spolusedící Indové se našemu počínaní nejprve diví, snažíme se jim to tedy vysvětlit a pak se zase divíme my. Indové, kteří běžně vyhazují veškeré odpadky z okna a to bez mrknutí oka, házejí po zbytek cesty všechen odpad také do jedné igelitky. Že by se stal zázrak? Ne. Na konci cesty, těsně před příjezdem do Bombaje, vítězoslavně vyhazují celou igelitku napěchovanou odpadky z okna!
Autor: Kateřina Červenková, průvodkyně CK Mundo, která pořádá poznávací zájezdy do Indie
