Stříbrná bonanza zvaná “Comstockova strouha“

Vladimír Svoboda - 21.8.2015

Když se hovořilo o „drahém kovu“, měla veřejnost v prvních desetiletích po bájném nálezu u Sutterova mlýna v Kalifornii, na mysli pouze zlato. Téměř nikdo nemyslel na stříbro, a když se nakonec našlo, prospektoři jej nepoznali a házeli ho stranou mezi hlušinu. Objevitelé 400 milionové Comstock Lode (Comstockovy strouhy) v Nevadě, což byl zřejmě nejbohatší nález v dějinách hornictví, nehledali stříbro a na stříbrnou rudu pohlíželi jako na nepříjemnou překážku, která jim ztrpčovala život.   

Když pomyslíme, kolik mužů projíždělo kolem naleziště nebo se pohybovalo v jeho bezprostřední blízkosti, tak trvalo neuvěřitelně dlouho, než bylo stříbro nalezeno. 

Není všechno zlato, co se třpytí

Tisíce přistěhovalců cestujících do Kalifornie po stezkách vedoucích od Salt Lake City na západ, přes alkalické pouště k pohoří Sierra Nevada, měly ve zvyku odpočívat v údolí řeky Carson, než se vydaly na namáhavý výstup přes hory. Zatímco většina poutníků pomalu nabírala síly na březích překrásného jezera Tahoe, vždy se našlo několik odvážlivců, kteří se vydali prozkoumat blízkou horu Davidson. Již v roce 1850 narazili prospektoři na březích jednoho horského potoka vlévajícího se do Carson Riveru na stopy zlata. Šlo o mormonskou výpravu pod vedením Williama Prouse, která v tomto okrsku tábořila a čekala, až roztaje sníh. Prouse, John Orr a Nick Kelly si krátili čas rýžováním a nalezli malé množství nuggetů na jižním svahu Davidsonovy hory, přesto dali této strži honosný název: Gold Canyon.

Také na severu Mount Davidsonu se nacházela podobná propast jménem Six-Mile Canyon. I tam se našly stopy po zlatě. Obě průrvy vedly rovnoběžně ve směru hory a byly od sebe vzdáleny asi 1,5 kilometru. Na tomto, téměř 2.000 metru vysoko položeném úseku, se nacházela bájná Comstock Lode. Nikde na světě nebylo více stříbra, a bylo zde i mnoho zlata.
 
 
Ruda byla pouhým okem viditelná v křemenité půdě, ale ani z jejího poměrně velkého množství se nedalo usuzovat, jaké poklady se mohou v okolí vyskytovat. Hlavní naleziště bylo skryto v zemi, i když někdy pouze tak hluboko, že ho bylo možné odhrabat nohou. Pracovitý prospektor si zde mohl – jak se i později stalo – přijít k velkému bohatství.
Ale počátkem 50.let se žádný rozumně uvažující horník nenechal Gold Canyonem zlákat. Muži, kteří tam pracovali, žili svým skromným způsobem života a aniž by se obzvláště namáhali, vydělávali 3-4 dolary denně, což jim stačilo na jídlo, pracovní nástroje i na sobotní pitky. Uprostřed 50.let jich zde mělo své claimy asi sto. Pracovali v řečišti se svými síty, pánvemi a mechanickými prosévadly zvanými „long toms“. V zimě jich většina žila v obydlích z hrubých kamenů, v létě v chýších z křoví, které byly primitivnější než obydlí Indiánů kmene Washoe, podle kterých se celý region nazýval.
 

Čtyři králové 

Mezi obyvateli údolí pod Mount Davidsonem se nacházela řada originálních typů. Jedním z nich byl v Kanadě narozený Henry T.P.Comstock, který se rád vytahoval a měl přezdívku „Old Pancake“, neboť, jak bylo známo, byl líný peci chléb a svoji mouku jedl přímo z pánve na lívance. Také tam žil jistý James Fennimore, jenž se v Kalifornii zapletl do jakési vraždy, bezhlavě uprchl do Washoe a své jméno si změnil na Finney. Všeobecně jej nazývali „Old Virginny“, protože pocházel z Virginie. Dalšími figurkami byli dva irští přistěhovalci, Patrick McLaughlin a Peter O´Riley, troubové, kteří nebyli v zemi ještě dlouho a nechali se snadno napálit.

Na jaře 1859 se „Old Virginny“ Finney propracoval na konec Gold Canyonu a tam na jednom pahorku našel místo, které vypadalo velice slibně. Ostatní, mezi nimi i Comstock, k němu dorazili, vytyčili si claimy, a kopec pojmenovali Gold Hill. Všechny dílce – 15 x 120 metrů, odpovídaly místním předpisům, a byly určeny pro výstavbu rýžovacího zařízení. Žádného z mužů nenapadlo, že by mohli narazit na jižním konci Comstock Lode na primární žílu. „Old Virginny“ a „Old Pancake“ se dřeli na povrchu, což jim zprvu vynášelo denně 5 dolarů na muže, a když se prokopali do hloubky 30 až 60 centimetrů, bylo z toho najednou 20 dolarů. To byly velice dobré peníze – dost na to, aby postavili několik roubených chat, a tak založili malou osadu, taktéž pojmenovanou Gold Hill.
 
 
Brzy poté přišli do Gold Hillu Patrick McLaughlin a Peter O´Riley, ale protože již byla všechna půda zabrána, přestěhovali se dále k Six Mile Canyonu. Zde začali kopat a propírat zeminu z vodopádu, který spadal do propasti. Protože neteklo dost vody, začali hloubit nádrž na její zadržení. V hloubce 1,20 metru narazili na modročernou vrstvu, která se výrazně lišila od žlutavého písku a jílu. Když proprali trochu materiálu, měli na dně svých pánví světlý kovový prach. To je zlato, mysleli si, avšak něco nehrálo. Bylo slabě zabarveno, zřejmě smícháním s jiným kovem, o kterém neměli tušení, co by to mohlo být. V každém případě to bylo jistě zlato, kterého zde byly podle všeho velké zásoby. Narazili na severní konec Comstock Lode.
 
O´Riley a McLaughlin se však ze svého nálezu radovali jen krátce. Najednou se objevil Henry T.P.Comstock, prohlédl kovový prach a modročerný písek, a hlasitě prohlásil, že pozemek patří jemu. Také mu prý částečně patřil pramen, ze kterého tryskala voda, neboť již před delší dobou pozemek vytyčil pro svůj ranč o velikosti 65 hektarů. To byla obrovská lež! Ale „Old Pancake“ rozhodl, že Irové mohou kopat dál, pokud z něho a svého přítele Immanuela „Manny“ Penroda udělají partnery. Oba s tím, ač neradi, nakonec souhlasili.
 

Bohatství z modročerné špíny

Následující dva týdny Comstock, Penrod, O´Riley a McLaughlin propírali modravý písek, aby získali ten podivně zbarvený kov. Protože byl znečištěný (stříbrem, což však ještě nerozpoznali), přineslo zlato pouze 8 či 9 dolarů za unci. To byla přesně polovina toho, zač se čisté zlato vykupovalo v Kalifornii. Avšak i tak vyrýžovali za několik set dolarů denně. Jediná potíž byla v tom, že těžký modrý písek ucpával síta a práce s lopatami byla neobyčejně vysilující.

Žádného z prospektorů ani nenapadlo, aby nechali rudu řádně prozkoumat. Ale v regionu bylo několik zvídavých lidí. Po několika týdnech naplnil jeden osadník na Truckee Riveru pytel toho „modrého“, odnesl ho přes Sierru do Grass Valley v Kalifornii a tam nechal písek analyzovat.
 
Kontrolor, který cítil zodpovědnost za svoji práci, nevěřil svým očím, když se díval na výsledky testů. Provedl je ještě jednou a došel ke stejným závěrům. Zkoušky prokázaly hodnotu stříbra ve výši 3.000 dolarů, a hodnotu zlata ve výši 876 dolarů, na 1 tunu písku. Když určil hodnotu drahých kovů na tunu rudy, tak užíval běžných hornických tabulek. Nemohl vědět, zda tam je 10 tun, nebo 10 milionů tun, nebo jen pár uncí. Pouze konstatoval, že kdo prodá 1 tunu (nebo pomyslnou krychli těžké Comstockovy rudy o hraně 75 cm), může počítat se ziskem 3.876 dolarů. 
 
Ač byl kontrolor mlčenlivý a zákona se držící úředník, 3.876 dolarů byl obnos, který nemohl být dlouho utajen. A již 28.června 1859, před snídaní, se drali prominentní obyvatelé Grass Valley – především soudce – přes hory do Washoe. Měli v úmyslu si vytyčit claimy, a pokud by to nešlo, claimy odkoupit od zlatokopů, než se dozvědí, něco o těch 3.876 dolarech. Ale když Kaliforňané dorazili na místo nálezu, zjistili, že prospektoři postavili kolem svých pozemků vysoký palisádový plot.    
                                                            
„Old Pancake“, „Old Virginny“, a ostatní možná nevěděli, že modrá masa je stříbro, ale byli si jisti, že tam je zlato. (Na všech Comstockových nalezištích byl podíl drahých kovů: 55% stříbra a 45% zlata). Krom toho bylo mužům jasné, že jejich claimy nejsou vytyčeny na zlatonosných píscích, ale na primární žíle, což jim dávalo právo, vykolíkovat si více území. Oproti rýžovišti, které bylo dle zákona velké 15 x 120 metrů, byla rozloha claimu na žíle neomezená. Na Comstock Lode mohl mít každý nárok na 90 metrů žíly od jihu až k severu, a dodatečně východně a západně od svého claimu, pokud se žíla rozvětvovala. Krom toho bylo běžné, že objevitelé dolu obdrželi dalších 90 metrů podél primární žíly. Dohromady vlastnili O´Riley, McLaughlin, Comstock a Penrod zlatonosné území v délce 450 metrů, které pojmenovali podle dolu starozákonného krále Šalamouna – Ophir.
 

Bájný Ophir a Virginia City v Nevadě

Co ještě nebylo řečeno, všichni byli horlivými čtenáři Bible a Ophir se stal od této chvíle na Západě oblíbeným názvem pro doly. „Old Virginny“ Finney, ač nepříliš pevný ve Svatém písmu, věděl, že existuje něco jako křest. Když jednou v noci vrávoral opilý okolo Ophiru, vypadla mu z ruky láhev whisky a roztříštila se o zem. Aby tuto „katastrofu“ odčinil, pronesl nahlas: „Křtím tuto půdu a pozemek – Virginia“! To jen pro vysvětlení těm, které udivuje, že se „metropole“ Comstockova území na nejzazším Západě jmenuje Virginia City.

A tak se stalo, že když soudce, který utíkal jako první, a ti ostatní chytří Kaliforňané dorazili na místo, zjistili, že celé území od Gold Hillu na jihu až k dolu Ophir na severu je již zabráno. To tyto spekulanty, kteří dávali přednost rychlému zisku před zdlouhavou a namáhavou prací, značně popudilo.
 
Henry P.T.Comstock si ale svůj podíl na Ophiru, který časem vynesl více než 11 milionů dolarů, podržel jen po krátkou dobu. Několik týdnů pochodoval nahoru a dolů podél žíly a chlubil se svým nálezem, jenž nesl jeho jméno jakožto objevitele a jediného vlastníka. Nakonec ale prodal svůj podíl za 11.000 dolarů rychlonohému soudci z Grass Valley Jamesi Walshovi. Později tuto sumu investoval do obchodu s hornickým nářadím v Carson City a Silver City. Neměl ale příslušné vzdělání a žádné zkušenosti a nakonec zbankrotoval. Byl samozřejmě neustále přesvědčený, že mu žíla a kolem ní vzniklé město stále patří a rozšiřoval, že svým „nájemníkům“ dovoluje ve Virginia City zadarmo bydlet, „neboť zimy jsou zde studené a lidi chudí, a mají to zapotřebí více než já“.
 
Poté, co ztratil téměř všechny své statky a majetek v Nevadě, se duševně narušený potuloval po Idahu a Montaně. V září 1870 spáchal sebevraždu revolverem. Je pohřbený v Bozemanu v Montaně. 
Comstockův přítel Penrod prodal Jamesi Walshovi svůj podíl na Ophiru za 5.500 dolarů, další claim za 3.000 dolarů, a zmizel beze stopy.
 
„Old Virginny“ Finney postoupil svá práva za neznámý obnos, avšak přinesla mu jistě víc než „starého koně, několik dek a láhev whisky“. Traduje se, že byl rok či dva neustále opilý, spadl z koně a zemřel na následky proražené lebky. Jeho přátelé se postarali o řádný pohřeb a vychválili jej v místním tisku, že byl „velkorysý, jemný a zákon dodržující muž, kterému je potřeba, více než komu jinému, poděkovat za objevení minerálního bohatství v našem teritoriu“.
Patrick McLaughlin, jeden z obou Irů, prodal svůj podíl dolu Ophir Georgi Hearstovi za 3.000 dolarů. Stal se kuchařem a zemřel chudý.
 
Peter O´Riley byl nejsilnější ze všech. Vydržel, a nakonec dostal 45.000 dolarů. Ale příliš se z toho neradoval. Začal poslouchat hlasy duchů, které mu radily, aby začal kopat na sousední hoře. Jeho soukmenovec vyprávěl: „Když pracoval ve štole s krumpáčem, slýchával hlasy, které mu prý dodávaly odvahu. Byl odvezen do ústavu pro psychicky narušené osoby a zemřel o rok nebo dva později ve Woodbridge v Kalifornii. Duchové jej pronásledovali až do poslední chvíle.“
 
Komentáre Disqus