„Ale já jsem se do Ameriky přece jen vydal, a když mě milí krajané na Východě pečlivě obrali o všechno, co jsem si přivezl, vedl jsem na Západě dost divoký a dobrodružný život.“
Karel May si pravděpodobně všechny své romány vysnil a pak se teprve vypravil do světa po stopách svých literárních hrdinů. O generaci starší Friedrich Gerstäcker použil postup zcela opačný. Nejprve všechna dobrodružství prožil, aby o nich později napsal. Ovšem tak přímočaré to zase nebylo. Deus ex machina byla v tomto případě jeho matka.
Friedrich Wilhelm Christian Gerstäcker
Zřel světlo světa 10. května 1816 ve svobodném a samostatném hanzovním přístavu Hamburku. Snad už v tomto ovzduší obchodu a lodí připlouvajících z velkých dálek a vezoucích ve svých útrobách tušené i netušené cizokrajné zboží, začala doutnat v malém chlapci touha po tuláckém životě. Svoji fantazii ještě jitřil četbou různých knih, a jak sám později přiznal, prvotním impulsem k cestování byla postava Robinsona Crusoea. Jako osmiletý chtěl taky objevit svůj neobydlený ostrov. A což teprve zálesácké romány a povídky od Jamese F.Coopera! Díky jim snil o nespoutaném životě v americké divočině na způsob lovců, traperů a indiánů. Amerika se pro něj stala synonymem dálek, tajemství, dobrodružství i nečekaných objevů. Prozaický život byl však jiný. Rodiče ho dali do učení k obchodníkovi s potravinami v Kasselu a věřili, že ho perspektiva solidního zaměstnání odvede od jeho chlapeckých fantasií. Ale zmýlili se. V roce 1837 se nechal stále po dálkách toužící mladík najmout jako plavčík na vystěhovaleckou loď Constitution, mířící z Brém do New Yorku. Představy o nové zemi a lidech měl jen z těch „svých“ knih. A hned po příjezdu a krátkém pobytu byl konfrontován se syrovou realitou „amerického snu.“ Byl svými krajany o vše okraden a musel tak začínat s holýma rukama. Pracoval jako dřevorubec, námořník, stříbrotepec, dělal topiče na parníku, farmáře i chovatele koní.
Nathaniel Bumpp
Přitom prošel pěšky celé Spojené státy od Kanady až do Texasu a Arkansasu. V divočině se sice živil lovem, ale později tvrdil, že lovem se nedalo nic vydělat. Vždycky pokud chtěl mít trochu peněz, musel zpět do civilizace, aby je získal tvrdou prací. A pak se toulal zase dál. Na svého milovaného Coopera nikdy nezapomněl. Kdysi mu jeden zálesák nabídnul zbraň, „jakou měl Sokolí Oko“ a tak ji bez váhání vyměnil za svoji německou pušku. Že se s divočinou poměrně dobře sžil, svědčí i fakt, že když se mu rozpadlo vlastní oblečení, po indiánském způsobu si zpracoval jelení kůže a pak si z nich sám ušil nové šaty. Svému papírovému hrdinovi Nathanielovi Bumppovi tak nedělal žádnou ostudu. Po celou dobu svého toulání si pečlivě psal deníky a posílal je své matce do Německa. Je též doloženo, že provozoval jakýsi hotel v Point Coupee v Louisianě. Téměř po sedmi letech tohoto dobrodružného života jej přepadly vzpomínky a touha po domově s přáním vidět maminku a sourozence. Rozhodl se pro návrat.
Do Nemecka
V New Orleansu se nalodil na německý parník a vyrazil na cestu domů. V Braunschweigu u svých známých byl notně překvapen jejich dotazem, zda je onen Gerstäcker, jehož cestopisné črty otiskuje časopis Rose. Záporná odpověď pak vzala za své, když mu přátelé čtoucí tyto články začali vyprávět jeho vlastní zážitky z Ameriky. Rozřešení této zajímavé záhady se dočkal až po setkání s matkou v Lipsku. Ta se mu přiznala, že některé deníky poskytla vydavatelovi R. Hellerovi a ten určité pasáže otiskl ve svém časopise. Tak se díky nápadu matky a ochotě Roberta Hellera uveřejnit deníkové zápisky, stal z F.Gerstäckera spisovatel. Z Drážďan jej o rok později požádali, aby svým příhodám dal literární šat a sebral je do povídkového souboru. Tím pádem vznikla jeho první knížka Streif-und Jagdzüge durch die Vereinigten Staaten Nordamerikas (1844). Začal překládat z angličtiny a tehdy si uvědomil, že podobné povídky jaké přes něj prošly, by byl na základě svých prožitků schopen sepsat sám. První práce nebyly v redakcích různých tiskovin vůbec přijaty.
Až Brockhausovo nakladatelství otisklo povídku v Haléřovém magazínu a Vídeňský časopis delší věc Stříbrné doly v Ozarských horách a další povídku Lov na pantera. V roce 1845 napsal první román Regulátoři v Arkansasu (vyšel o rok později) a Mississippské obrázky (1847), popisující život u velké řeky. Následný román Die Flusspiraten des Mississippi (Piráti na Mississippi, 1848) se zabývá nechvalně známým říčním pirátstvím, protože obchod i život kolem tohoto veletoku jen kypěl a tato loupeživá živnost měla tehdy zlaté dno.
Revoluční rok 1948
... omezil nakladatelskou činnost a tak FG, jenž se mezitím oženil, vytušil, že by ze svých příjmů sice manželku s dítětem uživil, ale jinak nic moc. Přišel proto s návrhem cesty kolem světa a hned si taky sehnal sponzora, respektive dva sponzory. Tím prvním bylo nakladatelství. Gotta, pro nějž by posílal zprávy z cest do přílohy Augsburských novin. Druhým se stali vládní úředníci z říšského ministerstva a tady měl za úkol shromažďovat v Americe informace pro případné emigranty do Kalifornie. Roku 1849 se tedy vydal na cestu trvající devětatřicet měsíců. Navštívil při ní Jižní Ameriku, Kalifornii, oblast Jižních moří, Jávu a Austrálii. Velký dojem na něj zanechal přechod And a rád vzpomínal na čtrnáct kalifornských měsíců, kdy hledal zlato a vedl několik obchodů.
Domů se navrátil roku 1852 a šťastně se shledal se svou rodinou. Z této cesty vytěžil několik knih, namátkou Reisen (Cesty, 1854) nebo Kalifornische skizzen (Kalifornské skici, 1856), ale jeho cestovatelská povaha jej hnala do dalších putování. Roku 1860 si nasadil toulavé boty a vyrazil opět do Jižní Ameriky (Ecuador, Peru, Chile a Brazíli). Jeho návrat po 18 měsících byl ovšem tentokrát smutný. Zjistil, že mu zemřela žena. Proto se doma ani neohřál a zúčastnil se cesty vévody Ernsta II. von Coburg-Gotha do severní Afriky (1862). O rok později se oženil podruhé a to s 19-ti letou Holanďankou Marií Luisou Fischer van Gaasbeek. V letech 1867-68 podnikl svůj poslední výjezd a to do Severní Ameriky, Mexika, Ecuadoru, Venezuely a četných ostrovů v Karibiku. Po návratu z cest zpracoval své zážitky i poznatky opět do několika knížek. F.Gerstäcker byl plodný spisovatel (sebrané spisy čítají 44 svazků) a neúnavný cestovatel. Bohužel mu nebylo dopřáno, aby uskutečnil všechny své sny. Zemřel ve svých 56 letech (31.5.1872), uprostřed příprav na další cestu, tentokrát do Asie a Indie. V Německu je popularita F.Gerstäckera téměř srovnatelná s K.Mayem. Od r.1947 uděluje město Braunschweig Cenu F.G. za literaturu pro mládež, tamtéž vznikla Společnost F.G. (1979) i Muzeum F.G. (1982). Loňského roku se uskutečnila výprava do USA po spisovatelových stopách a v tisku by se měly objevit jeho deníky, jenž psával pro matku. Jeho literární odkaz je tak u sousedů neustále živý. Pravděpodobně prvním Gerstäckerovým románem v češtině byla knížka Oliverius Jan A., Quadroona. Obraz ze života v poledních státech severoamerické Unie, vydaný v Americe českým milionářem a mecenášem A.Geringerem v r.1874. Zpočátku byly u nás vydávány hlavně jeho cestopisy, později převážily dobrodružné romány a povídkové soubory. Nakladatel Kočí měl v úmyslu vydat celé Gerstäckerovo dílo, nakonec však vyšly v r.1929 dva povídkové soubory a dva romány, vše ilustrovano V.Čuttou. Z posledních vydání lze připomenout Pevnost u Solného brodu (1968), Zlaté pruty (1974) a Piráti na řece Mississippi (1977). Mnohé povídky nebo novely (Pro barvu kůže) byly uveřejněny v dětských časopisech ABC, Ohníček a Pionýr převážně s ilustracemi Zdenka Buriana. V současné záplavě knižních titulů a taky recese klasické dobrodružné tématiky se už jméno Friedricha Gerstäckera na českých knihkupeckých pultech nevyskytuje. Přestože jeho dílo nečítá tolik svazků jako Mayovo a většina je cestopisného charakteru, právě jeho westernové a námořnické povídky splňují i dneska vlastnosti atraktivního čtení a stály by za vydání. Rozlučme se s polozapomenutým snílkem a cestovatelem jeho vlastními slovy: „Cítím se tady, za svým psacím stolem, právě tak dobře jako tam venku, když jsem na pádícím klusáku lovil v pampách nebo když jsem naslouchal pod stromem na pobřeží příboji, který se tříštil o korálové útesy.“
